Osetrovatelska_pece_v_neurologii

4.3.2 EMG

4.3.2 EMG
 
 
Elektromyografie (EMG) snímá bioelektrickou aktivitu ze svalů s pomocí jehlové elektrody nebo pomocí povrchových elektrod. Součástí vyšetření je i zjištění rychlosti šíření vzruchu nervem (elektroneurografie – ENG), kterou obvykle provádí vyškolená sestra. Indikující lékař musí přesně formulovat otázku, kterou chce od specialisty zodpovědět.
Jehlu lékař bez užití anestezie zanořuje do motorických bodů jednotlivých vybraných svalů a dostává obrazovou a akustickou odpověď. Hodnotí jednak vlastní vpich, který označujeme jako inzerční aktivitu, klidová aktivita svalu je nulová. Za patologických stavů se objevují fibrilace, což jsou známky denervace. Jako fascikulace se označují záškuby svalových vláken, které jsou polyfázické s vyšší amplitudou, jsou okem patrné a typické pro lézi předních rohů. Při lehké kontrakci zaznamenává jednotlivé akční potenciály, které hodnotí podle trvání a počtu fází. Při narůstajícím stahu svalu hodnotí nábor motorických jednotek až k maximu, které označujeme jako interferenci. Vyšetření je třeba provádět za konstantní teploty, neboť její změny výrazně ovlivňují rychlost vedení. EMG odliší od sebe jasně lézi myogenní (primárně svalovou) a neurogenní (nervovou).
Rychlost vedení vzruchu nervem po elektrické stimulaci má význam u polyneuropatií. Pokud je primárně poškozen axon (axonální polyneuropatie) při zachování myelinové pochvy, je zpomalení vedení nervem jen malé. Při primární lézi myelinové pochvy (demyelinizační polyneuropatie) a u zachovaného axonu je vedení nervem zpomaleno, někdy i o více než 50 %.
Vyšetření je mírně bolestivé a nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše