Osetrovatelska_pece_v_otorinolaryngologii
5.2.4 Poranění středního ucha
5.2.4 Poranění středního ucha
Poranění středního ucha je někdy spojená i se zraněním vnitřního ucha, tato zranění se vyskytují méně často, zhruba 3 % všech úrazů. Posuzujeme-li výskyt traumatických ušních změn v souvislosti se zlomeninami lebeční báze, dochází při nich k poranění středního nebo vnitřního ucha téměř u poloviny všech postižených. Takové úrazy se označují jako laterobazální a bývají jednou ze součástí poškození zraněného při polytraumatech. Při poranění lebky je nutné odborné otiatrické vyšetření k včasnému zjištění ušních úrazových změn, které zpočátku mohou být překryty jinou, celkovou nebo intrakraniální symptomatologií. Poranění bubínku a středního ucha mohou být buď izolovaná, nebo jak již bylo uvedeno, spojená se zlomeninami spánkové kosti a lebeční spodiny.
Izolovaná poranění středního ucha – dochází k přímému poranění bubínku, nejčastěji při čistění ucha nebo při neodborných pokusech o odstranění cizího tělesa. Jde buď o samostatné poranění bubínku, nebo jsou při tom poraněny i sluchové kůstky, popřípadě mediální stěna středouší nebo výjimečně i labyrint. K poranění bubínku častěji dochází nepřímo, náhlým zvýšením tlaku vzduchu ve zvukovodu, např. při políčku, úder míčem, skok do vody, tlaková vlna při explozích. Při atrofických změnách může být bubínek protržen i při vzdušné sprše nebo při Valsalvově manévru. Zvláštním typem poranění středního ucha jsou luxace či fraktury sluchových kůstek nebo rozpojení jejích skloubení za neporušeným bubínkem a bez prokazatelné zlomeniny spánkové kosti. Jde o nečetné případy pozorované po tupých úderech do lebky nebo po explozích.
Sdružená poranění středního ucha - k poranění středního ucha a bubínku dochází často též v souvislosti s frakturami lebeční spodiny, kdy linie lomu prochází stěnami středního ucha. Jedním z nejčastějších příznaků při tom bývá výron krve do bubínkové dutiny, méně často ruptury bubínku postihující i anulus fibrocartilagineus nebo luxace sluchových kůstek.
Příznaky – bolestivost (často pulzující), nedoslýchavost převodní při traumatech lokalizovaných na bubínku a středouší, kombinovaná až hluchota při zasažení vnitřního ucha, někdy též paréza lícního nervu. Závratě, event. i s nystagmem při postižení labyrintu.
Diagnóza – otomikroskopie - většinou perforace bubínku ve tvaru L nebo úplná lacerace s okraji překlopenými na vnitřní plochu bubínku, může být viditelný defekt kůstek, perilymfatická fistula, respektive čirá sekerce, či krev ve zvukovodu, audiometrie -ukazuje většinou kombinovanou nedoslýchavost, zobrazovací metody – RTG, HRCT při větším rozsahu traumatického poškození.
Terapie – konzervativní: antibiotika, dekongesce sliznic, ošetření a repozice okrajů perforace pod mikroskopem, k urychlení hojení se perforace překrývají sterilními blankami s plastických hmot (např. silikonu) nebo doplněná nasazením bubínkové protézy nejčastěji z cigaretového papíru. Chirurgická: časná v případě perilymfatické fistuly a parézy lícního nervu, pozdní při defektu bubínku či kůstek.