Osetrovatelska_pece_v_psychiatrii
9.2 Restriktivní metody
9.2 Restriktivní metody
Restriktivní, tedy omezovací, prostředky ve zdravotnictví legislativně upravuje zákon o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. Dle tohoto ustanovení se za povolené metody považuje:
- Úchop pacienta personálem
- Užití kurtů, ochranných pásů, ochranného kabátku nebo vesty
- Umístění pacienta do síťového lůžka
- Umístění pacienta do místnosti určené k bezpečnému pohybu (terapeutická izolace)
- Parenterální aplikace psychofarmak proti vůli pacienta
- Kombinace výše uvedených metod
Obr. 7 Kurty pro omezení končetin
Zdroj: archiv autorky
Obr. 8 Břišní pás k omezení pacienta v lůžku
Zdroj: archiv autorky
Obr. 9 Síťové lůžko
Zdroj: KRYZWOŇ, 2012
Pro úchop pacienta je potřeba dostatečný počet personálu. Ideální stav nastává, jestliže každou končetinu pacienta drží jeden člen personálu a další vykonává potřebné činnosti jako např. parenterální aplikaci psychofarmak, kurtování končetin apod.
Terapeutická izolace (TI) je samostatná místnost umožňující bezpečný pohyb pacienta a zároveň jeho separaci od ostatních pacientů.
Využívá se také u pacientů, u kterých je třeba zajistit dodržování léčebného režimu, dále k ochraně před poškozováním zdravotnického zařízení. TI je vybavena jen lůžkem nebo častěji matrací s lůžkovinami. Sociální zařízení je oddělené v samostatné předsíni (v architektonicky starších psychiatrických zařízeních není součástí TI). Personál má možnost pacienta nepřetržitě sledovat kamerovým systémem, popřípadě jsou dveře TI opatřeny panoramatickým kukátkem.
TI se využívá v případech, kdy se předpokládá delší přetrvávání (v řádech dnů) ohrožujícího chování pacienta.
Ochranné kurty a pásy se využívají k omezení pacienta v lůžku s perspektivou časného odeznění důvodu restrikce (v řádu hodin).
K užití ochranných kabátků, které omezují pohyb horních končetin pacienta, se přistupuje v případech, kdy psychický stav pacienta nedovoluje jeho volný pohyb a není možné užití jiných metod. Jedná se např. o situace při převozu agresivního pacienta, vyšetření atd.
Ochranné vesty zamezují pohyb pacienta posazeného v křesle nebo ležícího v lůžku. Umožňují však volný pohyb končetin.
Umístění pacienta do síťového lůžka je indikováno především stavy zmatenosti spojené s rizikem poranění nebo farmakologicky dlouhodobě neovlivnitelný psychomotorický neklid.
Mezi stavy, které vedou k ohrožujícímu chování pacienta a následnému užití restrikce patří např.:
- Psychotický stav
- Depresivní stav
- Krizový stav
- Intoxikace
- Abstinenční syndrom
- Organický psychosyndrom
- Asociální chování
- Stav zmatenosti a dezorientace s jasným rizikem poranění
K využití restriktivních metod se přistupuje jako k poslední volbě řešení problematické situace, a vždy jen za účelem ochrany zdraví či života pacienta nebo jím ohrožených osob.
Omezení pacienta by mělo být co nejkratší, tedy pouze po dobu, kdy trvá výše uvedené ohrožení.
Indikace restrikce je v kompetenci lékaře. V situacích, které vyžadují okamžité řešení, může k omezení pacienta přistoupit sestra samostatně a tuto skutečnost neprodleně lékaři nahlásí. Ten poté potvrzuje v dokumentaci nutnost omezení a také určí maximální intervaly dalšího posouzení stavu lékařem.
Užití jakékoli restriktivní metody u dobrovolně hospitalizovaného pacienta mění jeho dobrovolný vstup (hospitalizaci) na nedobrovolný a tuto skutečnost je nutné hlásit do 24 hodin příslušnému soudu, který následně zahájí detenční řízení (viz kapitola 2 Specifika psychiatrického ošetřovatelství).
Veškerý zdravotnický personál by měl mít na paměti, že omezovací metody vedou k narušení důstojnosti pacienta a proto je nutné zachovávat profesionalitu a k pacientovi přistupovat během restrikce s respektem. Pokud to dovolí provoz oddělení, je vhodné celý proces provést mimo zraky ostatních pacientů.
Pacient je při omezení přiměřeně informován o důvodech užití restrikce. Její celý průběh je zaznamenán do zdravotnické dokumentace pacienta (důvod, metoda, čas počátku a ukončení, kontroly pacienta v průběhu restrikce, atd.)
Během restrikce je pacient sledován. Intenzita dohledu se odvíjí od psychického i somatického stavu pacienta. Personál dbá, aby nedošlo k poškození zdraví pacienta (např. exkoriace nebo hematomy způsobené kurty, dekubity, omezení prokrvení končetin apod.) a aby omezení bylo pro pacienta co nejkomfortnější (např. při omezení v lůžku zajistit vhodnou polohu, uložit pacienta na ustlané lůžko, zajistit přiměřenou okolní teplotu a světelný komfort, zajistit přísun tekutin, apod.).
Omezení pacienta není jednoznačně důvodem k zamezení návštěvy pacienta. Je nutné však návštěvě tuto skutečnost předem oznámit a vysvětlit důvody omezení. Vlastní návštěva by pak měla probíhat zkráceně a pod dozorem personálu. (MARKOVÁ, VENGLÁŘOVÁ, BABIAKOVÁ, 2006)