První pomoc

21 Poranění oka

21 Poranění oka
 
 

21.3 Testovací otázky

21_Poranění_oka

 
Zrak je pro člověka ze všech smyslů nejdůležitější. Prostřednictvím zraku přijímá asi 80 % všech informací ze svého okolí.
 
Anatomické poznámky
Lidské oko tvoří dvě hlavní složky, senzorická (zrakově smyslová) a motorická (pohybová).
 
Senzorická složka
Periferní část: Povrchovou vrstvu tvoří rohovka a bělima [1]. Rohovka (kornea) [13] je hladká, lesklá, průhledná, má velký obsah nervových vláken a je nejcitlivější tkání lidského těla, neobsahuje cévy. Bělima (skléra) má funkci ochrany nitroočních tkání. Je bílá, neprůhledná, obsahuje malé množství cév a upínají se na ni všechny okohybné svaly. Její přední část je krytá spojivkou. Funkcí střední cévnaté části oka je výživa oka a resorpce nitrooční tekutiny. Tuto část tvoří duhovka (iris) [12], v jejímž středu je okrouhlý otvor neboli zornice. Její šířku ovlivňují dva hladké svaly, svěrač a rozvěrač zornice [11]. Na světle se zužuje, ve tmě rozšiřuje. Množství pigmentu v duhovce určuje barvu očí. Řasnaté tělísko (corpus biliáre) [9] obsahuje hladký ciliární sval, který svým smršťováním a uvolňováním způsobuje vyklenutí nebo oploštění čočky. Je hlavním zdrojem nitrooční tekutiny. Cévnatka (choroidea) [2] je pokračováním řasnatého tělíska. Její hlavní funkcí je výživa oka.
Vnitřní vrstva: Sítnice (retina)[3] je jemná průhledná blána, která je spojená s mozkem zrakovou dráhou. Základem jsou vrstvy vzájemně spojených nervových buněk. Důležitá je vrstva tyčinek a čípků, jejichž podrážděním začíná proces vidění. Čípky jsou v místě nejostřejšího vidění, které se nazývá žlutá skvrna [4]. Vidíme jimi ostře za denního světla a rozlišujeme jimi barvy. Tyčinky leží více na periferii a rozeznáváme jimi světlo a tmu. Slouží k vidění za šera a v noci. Nitrooční prostor je tvořen přední a zadní částí komory, čočkou a sklivcem. Čočka (lens crystallina)[10] je dvojvypuklé těleso složené z jemného pouzdra, kory a jádra. Sklivec (corpus vitreum) [8] vyplňuje prostor mezi čočkou a sítnicí. Je čirý, rosolovitý a podílí se na výživě nitroočních tkání, udržuje napětí oční stěny a nitroočního tlaku.
 
Obr. 129 Stavba oka
Zdroj: autor
 
Zraková dráha: Spojuje fotoreceptory sítnice se zrakovým centrem v mozku. Zrakové centrum je uloženo v týlním mozkovém laloku. Končí v něm zrakové dráhy, které přinášejí informace ze sítnice a zpracovávají se zde zrakové vjemy.
 
Pohybová složka
Je tvořena okohybnými svaly, které umožňují souhru pohybů obou očí. Okohybné svaly obou očí pracují společně ve všech devíti pohledových směrech. Na každém oku je šest svalů, čtyři přímé (horní, vnitřní, dolní, zevní přímý sval) a dva šikmé svaly (horní a dolní šikmý sval).
Okohybné svaly jsou zásobeny třemi mozkovými nervy:
n. trochlearis (čtvrtý hlavový nerv) – zásobuje horní šikmý sval;
n. abducens (šestý hlavový nerv) – zásobuje zevní přímý sval;
n. oculomotorius (třetí hlavový nerv) – zásobuje všechny ostatní svaly.
 
Literatura:
KELNAROVÁ, J. a kol. První pomoc II. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2183-5.
MIKOŁAJCZAK, A. Prvá pomoc. Bratislava: Ediposs, 2010. ISBN 978-80-89420-16-2
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše