Radiologie_a_nuklearni_medicina

4.2.1 Skiagrafie

4.2.1 Skiagrafie
 
 
Rentgenové snímky jsou základním a prvotním vyšetřením skeletu. Snímky musí být provedeny přesně ve standardních projekcích, správně nacentrovány a exponovány, aby bylo možné provádět srovnávání v čase. Většinou se provádí vyšetření ve dvou projekcích na sebe kolmých (předozadní a bočná), při pochybnostech se doplňují ještě cílené projekce. Význam má skiagrafie zejména v traumatologii, druhou nejčastější indikací jsou degenerativní onemocnění.
Na rentgenovém snímku pozorujeme kortikalis jako bílý, ostře ohraničený stín, uvnitř je tmavá dřeňová dutina. Spongiózu vidíme nejlépe v epifýzách, optimálně v krčku femuru. Periost není za normálních okolností na RTG snímku vidět. Chrupavku na snímku též neuvidíme, proto se zdá být kloubní štěrbina širší, než je tomu ve skutečnosti. Snímek nás informuje o změnách kostních makrostruktur, především o stupni mineralizace, vzhledu a vzájemném podílu kompakty a spongiozy, o jejich přestavbě, o reakcích periostu, o změnách tvaru a polohy kostí a kloubů.
Při hodnocení patologických změn na RTG snímku posuzujeme postavení a tvar kostí, vzhled kortikalis, šířku a tvar dřeňové dutiny, přítomnost periostální reakce a přilehlé měkké tkáně.
Patologické změny na skeletu mohou být difuzní, pokud postihují celou kost či skelet (osteoporóza) nebo ložiskové, které nacházíme většinou na jednom místě kosti (zánět, nádor, trauma).
Osteoporóza znamená úbytek kostní hmoty při zachovalém poměru minerálů k organické hmotě, na RTG snímku je tudíž skelet transparentnější. Na snímku ji poznáme až při úbytku tkáně o 40-50 %. Nejlépe je rozpoznatelná na hrudní páteři.
U osteomyelitidy můžeme pozorovat zejména periostální novotvorbu. První známkou na RTG snímku je zduření měkkých částí v okolí, změny na periostu jsou však prokazatelné až 2 týdny od začátku onemocnění, což je pro časnou diagnostiku osteomyelitidy dlouhá doba.
Diagnostika kostních nádorů je obtížná, na RTG snímcích je často problematické spolehlivě diferencovat nádorové onemocnění od zánětů. Nádory kostí rozlišujeme na primární a sekundární (metastatické). Kost reaguje na nádorové bujení destrukcí, méně často proliferací. Kromě histogeneze rozhoduje o typu nádoru též biologická aktivita nádorového růstu. Pomalu rostoucí procesy mívají ostřejší ohraničení, invazivnější růst se projevuje neostrými obrysy ložiska. O benigní nebo maligní povaze procesu prozradí mnoho přítomnost a rozsah periostální reakce. Metastázy maligních nádorů se usazují zejména v místech bohatých na kostní dřeň, hlavně v lebce, páteři a pánvi. Do skeletu metastazuje zhruba čtvrtina zhoubných nádorů, z toho 90 % do páteře. Nejčastěji jsou to karcinomy prsu, prostaty, tumory plic a ledvin. Metastázy do skeletu jsou obvykle mnohočetné, nezřídka vedou k patologickým zlomeninám.
Kosti reagují na nadměrnou zátěž různě v závislosti na stupni a trvání zátěže. Okamžité překročení tolerančního prahu vede v kosti k poruše kontinuity, a to buď nalomením (infrakcí) nebo zlomeninou (frakturou). V kloubu je možná luxace nebo sublaxace po poškození pouzdra a vazů. Projevem zlomenin a vymknutí je změna anatomického tvaru nebo vzájemného vztahu kostí. Kompletní zlomenina postihuje celý obvod kosti, inkompletní jen její část. Tříštivá fraktura se skládá z více než dvou fragmentů, při kompresivní fraktuře pozorujeme snížení výšky obratle nebo kosti, patologická fraktura vzniká v místě nádoru nebo chronického zánětu, únavové fraktury vznikají na základě zátěže či při poruchách struktury kosti např. při osteoporóze. Na RTG snímku hodnotíme tvar a velikost zlomeniny, eventuální posuny fragmentů a přiléhající měkké tkáně. Na kontrolním RTG snímku sledujeme kromě uložení případných hřebů či drátů po operaci též tvorbu fibrózního svalku, postavení fragmentů a případné patologie v měkkých částech.
Zvláštní kapitolou je vyšetření páteře u dětí a dospívajících. Většinou se jedná o měření stupně skoliózy. Skolióza znamená vybočení páteře stranou, při níž udáváme směr, kam směřuje jeho konvexita. U některých skolióz nacházíme rotaci obratlových těl proti sobě. Změny ve smyslu skoliózy zhodnotíme na předozadním snímku ve stoje, nejlépe vcelku jednou expozicí na jeden snímek.
Příprava pacienta na skiagrafii není žádná, jedinou kontraindikací provedení je těhotenství, během něhož provádíme RTG vyšetření pouze v nejnutnějších případech. U žen ve fertilním věku provádíme plánovaná RTG vyšetření pouze v prvních 10 dnech menstruačního cyklu, kdy je možnost otěhotnění minimální.
 
Obrázek 4.1 skiagram kyčle - stp. TEP (vlevo) a skiagram zápěstí – intraartikulární fraktura radia (vpravo)
Zdroj: Autor
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše