Radiologie_a_nuklearni_medicina

8.2.11 Hydrocefalus

8.2.11 Hydrocefalus
 
 
Hydrocefalem označujeme zmnožení obsahu mozkomíšního moku uvnitř mozkových komor a/nebo v subarachnoidálních prostorech mozku a míchy. Hydrocefalus není nemoc, ale syndrom s řadou příčin.
Celkový objem mozkomíšního moku v rámci mozku a míchy je asi 150 ml, je bezbarvý, čirý. Při průměrné produkci řádově 500 ml/24 hodin se obnoví přibližně 3krát denně. Většinu likvoru produkují choroidální plexy obou postranních komor a IV. komory procesem aktivní sekrece a ultrafiltrace, částečně přispívá k celkovému objemu ependym mozkových komor a cévy povrchu mozku a míchy. Vstřebávání moku zajišťují arachnoidální klky zanořené do venózních sinusů na povrchu mozku (tzv. Pacchionské granulace), méně se resorpce realizuje podél míšních a mozkových nervů do lymfatického systému.
Cirkulací mozkomíšního moku za normálních okolností rozumíme jeho přirozený postup z postranních komor přes foramina Monroi do III. komory, Sylviovým kanálkem (aquaduktem) do IV. komory a dále skrze foramen Magendi ve střední rovině a foramina Luschke laterálně do subarachnoidálních prostorů, asi 20 % likvoru přechází do subarachnoidálních, perimedulárních prostorů.
 
Rozlišujeme hydrocefalus obstrukční (překážka v komorovém systému), kdy je patrné rozšíření komorového systému proti proudění likvoru (obr. 8.71 a–c), a hydrocefalus komunikující (intaktní komorový systém, překážka na úrovni subarachnoidálních prostorů), kdy pozorujeme rozšíření komorového systému i subarachnoidálních prostorů (např. porucha resorpce moku mozkomíšního Pacchionskými granulacemi při subarachnoidálním krvácení, nebo zvýšená produkce likvoru jako důsledek zánětu nebo nádoru choroidálních plexů).
 
Nástup příznaků hydrocefalu ve vztahu k věku vymezuje pojem hydrocefalu kongenitálního (vrozeného). U dětí, kde nejsou uzavřené mozkové švy, dochází rozšířením mozkových komor k rozestupu mozkových švů, vyklenutí velké fontanely, narůstání objemu hlavy, což do jisté míry umožňuje větší kompenzaci hydrocefalu.
 
Léčbou je odstranění příčiny hydrocefalu, někdy je nutné pro narůstající nitrolební tlak zavedení shuntu (nejčastěji ventriculo-peritoneálního).
 
Pojmem častého zastaveného „arrested“ hydrocefalu rozumíme reziduum, v podobě kompenzovaného rozšíření v rámci komorového systému, k jehož úpravě došlo vlastními kompenzačními mechanismy nemocného. Jeho objevení je často náhodné a překvapivé. Samostatnou jednotku představuje normotenzní hydrocefalus vyžadující podporu klinické Hakimovy trias (demence, apraxie chůze a inkontinence). Diagnostika je doplňována (na neurochirurgickém odd.) pulzním likvorovým testem. Předpokládanou příčinou je nejspíše porucha resorpce likvoru po subarachnoidálním krvácení, zánětlivých onemocněních nebo traumatu CNS. Léčbou je zavedení shuntu.
  
 
Obr. 8.71 a–c MR – hydrocefalus: obstrukční hydrocefalus, shunt v pravé postranní komoře (šipka)