Studijni_opory
12 OP o terminálně nemocné a péče o mrtvé tělo
12 Ošetřovatelský proces o terminálně nemocné a péče o mrtvé tělo
Při péči o zemřelého je nutné respektovat důstojnost. Činnost kolem zemřelého by měla uklidnit příbuzné a svědky s tím, že nebylo nic zanedbáno (vše provedeno včas, kvalitně, organizovaně, jistě). Úmrtí má aspekty odborné, etické, právní a psychosociální.
Ošetřovatelský proces je proces, ve kterém sestry poskytují péči pacientům. Ošetřovatelský proces je cyklický a pokračující proces, který může v kterékoli etapě skončit, je-li problém vyřešen. Ošetřovatelský proces si anglicky mluvící často pamatují jako akronym (zkratku) ADPIE: Assessment - hodnocení (potřeb pacienta), Diagnosis - diagnóza (lidských odpovídajících potřeb), Planning - plánování (péče o pacienta), Implementation - realizace (péče), Evaluation - hodnocení, posudek (výsledků implementované péče). V níže prezentované části textu se věnujeme hlavně třetí a čtvrté fázi ošetřovatelského procesu fázi plánování (ošetřovatelským intervencím) a realizaci. Nedílnou součástí ošetřovatelského procesu je i edukační proces. Podrobnosti ve studijní opoře Základy pedagogiky a edukace v ošetřovatelství -
a v podkapitole
.
Ztráta blízkého člověka
Ztráta blízkého člověka nás vrhá do osamocenosti a beznaděje, jakou jsme dosud nepoznali. Žal, který prožíváme, je úplně přirozenou reakcí, kterou se duše snaží vyrovnat s bolestnou událostí. Doléhá na nás proto náhle mnoho různých, často i vzájemně si odporujících a velmi silných pocitů: neklid, strach, prázdnota, bezradnost, šok, hněv, vina, vděčnost, radost, láska, zlost, lhostejnost, únava, zoufalství, osamělost, nepochopení, sebelítost, nenávist, bolest, pocit méněcennosti, vysvobození atd. Čas zármutku proto někteří přirovnávají k horské dráze. Tak rychle a překotně se v nás tyto protikladné pocity střídají. Objevují se tělesné změny, změněné způsoby chování a nečekané duševní reakce: únava, pocit prázdnoty v žaludku, svírání v prsou, bušení srdce, poruchy spánku, stažené hrdlo, krátkodechost, nechutenství, poruchy koncentrace, zmatenost, přecitlivělost, ztráta zájmu, odmítání kontaktů, poruchy vnímání času, nepochopitelné sny, hledání a volání, hlasitý hovor se zemřelým, nadměrná aktivita, neschopnost rozhodování, svalová slabost atd. Všechny tyto pocity, myšlenky a prožitky jsou normální. Přicházejí a odcházejí. A pokud je nebudeme násilně popírat, nebo se v nich naopak sami utápět, stanou se jednoho dne méně intenzivními a tísnivými.
Model Kübler-Rossové – pět fází smutku, pět fází umírání
Cesta časem zármutku může být nesmírně dlouhá a těžká. Model Kübler-Rossové, známý též jako pět fází smutku či pět fází umírání, byl poprvé zaveden v roce 1969 americkou psycholožkou Elisabeth Kübler-Rossovou v její knize On Death and Dying. Součástí knihy byl model s názvem Proces vyrovnání se s umíráním, založený na jejím výzkumu a rozhovorech s 500 umírajícími pacienty. Popisuje pět oddělených fází v rámci procesu, při kterém se lidé vyrovnávají se smutkem a tragédií, zejména pak v případě diagnózy smrtelného onemocnění či v případě mimořádné ztráty. Mimo to její kniha přinesla do obecného povědomí citlivost, se kterou je třeba zacházet s osobami, vypořádávajícími se se smrtelnou nemocí. Kübler-Rossová dodává, že je důležité si uvědomit, že tyto fáze nemusí proběhnout kompletně či chronologicky. Reakce na nemoc, smrt či ztrátu jsou stejně jedinečné jako osoba, která je zažívá. Některé z fází tak nemusejí nastat, jiné mohou být prožity v jiném pořadí, a někteří lidé prožívají některé fáze neustále dokola.
Fáze:
Jednotlivé fáze, známé v angličtině pod zkratkou DABDA (ze slov Denial – popírání/šok, Anger – hněv/agrese, Bargaining – smlouvání, Depression – deprese a Acceptance – smíření) zahrnují:
Popírání (denial) – (např. cítím se dobře, tohle se nemůže dít, ne mně, došlo k záměně výsledků, to musí být omyl). Popírání je pro jedince pouze dočasnou obranou. Jde o šokovou situaci, která může trvat různě dlouho. Dotyčný se nechce s nastalou situací smířit.
Hněv/agrese (anger) – (např. proč já, to není fér, proč se to děje mně, kdo za to může atd.) Jakmile se jedinec dostane do druhé fáze, uvědomuje si, že popírání již nemůže pokračovat. V této fázi je o dotyčného velmi těžké pečovat v důsledku pocitů vzteku a závisti. Mohou též přestat spolupracovat a komunikovat se zdravotnickými pracovníky.
Smlouvání (bargaining) – (např. chci se dožít svých vnuků, udělám cokoliv, abych mohl/a žít ještě pár let, dám všechny své peníze za…atd. Třetí fáze zahrnuje naději, že jedinec může nějakým způsobem oddálit či odložit smrt. Dotyčný se obrací k vyšší moci (např. Hospodinovi) s žádostí o delší život výměnou za změnu životního stylu apod. Psychologicky dotyčný říká: chápu, že umřu, jen kdybych měl o trochu více času. V této fázi též dochází k hledání zázračného léku či alternativních metod léčby.
Deprese (depression) – (např. jsem tak smutný, proč se s čímkoli obtěžovat, umřu, tak o co jde, ztratil/a jsem milovaného/milovanou, proč dál žít atd. Během čtvrté fáze si umírající začíná uvědomovat jistotu blížící se smrti. Může být proto zamlklý, uzavřený, odmítat návštěvy a trávit většinu času v pláči a truchlení s pocity strachu, úzkosti, smutku a beznaděje. Nedoporučuje se dotyčného v této fázi rozveselovat. Jde o důležité období smutku, které musí proběhnout. V některých případech je nezbytné podat psychofarmaka.
Smíření (acceptance) – např. bude to v pořádku, nemůžu proti tomu bojovat, měl bych se na to připravit atd. V této poslední fázi se dotyčný začíná vyrovnávat se svou smrtí či smrtí milovaného. Dochází k psychickému uvolnění a pacient je schopný na léčbě spolupracovat a přistupovat k ní rozumem.
Kübler-Rossová původně aplikovala tyto fáze pouze u lidí trpících smrtelnou nemocí, později však i na jakýkoli druh tragické osobní ztráty (práce, příjmu, svobody). Mohou sem spadat i významné životní událostí jako smrt blízkého, rozvod, drogová závislost, vypuknutí nemoci či chronické nemoci, diagnóza neplodnosti a jiné události. Podle ní tyto fáze nemusejí nezbytně nastávat ve výše uvedeném pořadí a nemusejí být ani všechny prožity, avšak vždy dotyčný zažije nejméně dvě z nich. Často též dotyčný může fáze zažít jako na tzv. horské dráze, což je střídání dvou nebo více fází, během nichž se dotyčný několikrát k jedné či více z nich navrací. Existují však jedinci, kteří bojují se smrtí až do úplného konce. Někteří psychologové věří, že čím urputněji dotyčný bojuje se smrtí, tím spíše zůstane ve fázi popírání. V takovém případě je možné, že nemocný člověk bude umírat méně důstojně. Podle jiných psychologů je nekonfrontování smrti pro některé lidi více adaptivní. Ti, kteří během procházení jednotlivými fázemi pociťují problémy, by měli zvážit vyhledání odborné pomoci či podpůrných skupin. Podrobnosti ve studijní opoře Paliativní péče -
.
Úkoly – cvičení, samostudium
1. Jaké máte osobní zkušenosti s péčí o terminálně nemocné ve zdravotnickém zařízení?
2. Co jste prožíval/a při péči o mrtvé tělo?
3. Co je pro Vás nejnáročnější při péči o pacienta v terminálním stádiu?
4. Jaká máte osobní zkušenosti s dokumentaci - Průvodní list k pitvě a List o prohlídce mrtvého.
Pojmy k zapamatování
Fáze smrti
Příznaky smrti
Péče o mrtvé tělo
Péče o zemřelého pacienta
Nakládání s věcmi zemřelého
Odkazy na další studijní pomůcky, doplňkové zdroje informací k samostudiu, související webové stránky
Jak nabídnout hospicovou péči
Literatura:
DOENGES, Marilynn E.; MOORHOUSE, Mary Frances. Kapesní průvodce zdravotní sestry. Praha: Grada, 1996. ISBN 80-7169-294-8.
HERDMAN, T. Heather, KUDLOVÁ, Pavla. Ošetřovatelské diagnózy: definice & klasifikace: 2012-2014. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013. ISBN 978-80-247-4328-8.
HŮSKOVÁ, Jitka; KAŠNÁ, Petra. Ošetřovatelství - ošetřovatelské postupy pro zdravotnické asistenty. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-2852-0.
KOZIEROVÁ, Barbara; ERBOVÁ, Lenora; OLIVIERIOVÁ, Glenora. Ošetrovateľstvo: koncepcia, ošetrovatelský proces a prax. 1. vyd. Martin: Osveta, 1995. 2 sv. ISBN 80-217-0528-0.
MIKŠOVÁ, Zdeňka; FROŇKOVÁ, Marie; HERMANOVÁ, Renáta; ZAJÍČKOVÁ, Marie. Kapitoly z ošetřovatelské péče I. aktual. a doplň. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1442-6.
JUŘENÍKOVÁ, Petra; HŮSTKOVÁ, Jitka. Ošetřovatelství pro IV. ročník SZŠ 2. část. 1. vyd. Uherské Hradiště: Středisko služeb školám, 2001. ISBN – neuvedeno.
TRACHTOVÁ, Eva. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1999. ISBN 80-7013-285-X.