Radiologie_a_nuklearni_medicina

9.3 Zobrazovací diagnostika v stomatologii

9.3 Zobrazovací diagnostika v stomatologii
 
 
Klasický přístroj RTG ve většině zubních ordinací je stále využíván v běžné klinické praxi. RTG trubice má délku 7 cm, průměr 3 cm, je uložena v hlavě přístroje. Ve výstupním okénku je umístěn hliníkový filtr, který absorbuje měkké záření, na okénku je upevněn kuželovitý tubus, jehož osa je střední paprsek, parametry snímkování jsou pevně nastaveny, užívaná doba expozice 0,01–3,2 s.
Používáme bezfóliové filmy, ale tendencí je záznam snímku na digitálním senzoru.
Pacient si prstem fixuje film na vnitřní straně čelisti (lingvální nebo palatinální straně). Samotný zub má homogenní, sytý stín s centrálním projasněním (dřeňová dutina a kořenovým kanálkem), mezi kořenem zubu a alveolárním lůžkem je projasnění – periodontální štěrbina.
 
Ortopantomograf (rotační tomograf) při jednom vyšetření můžeme zobrazit horní i dolní čelist včetně všech zubů, temporomandibulární klouby a částečně i sinus maxillaris. Centrální paprsek rentgenky se pohybuje elipsovitě za hlavou pacienta a simuluje tvar mandibuly, synchronně s ním (opačně proti směru rentgenky) před tváří nemocného se otáčí kazeta s filmem. Expozice trvá asi 15 s, některé přístroje přerušují ve střední rovině záření na dobu, kdy by byla ozařována krční mícha (obr. 9.17). Stomatologie pochopitelně při podezření na patologický proces hlavy (dutiny, čelisti.) využívá CT a MR, MR je senzitivní modalita při zobrazení temporomandibulárního kloubu. 
 
 
Obr. 9.17 Ortopantomografie – panoramatický snímek horní a dolní čelisti