Verejne_zdravotnictvi
1.2 Výchozí principy českého a evropského veřejného zdravotnictví
1.2 Výchozí principy českého a evropského veřejného zdravotnictví
Výchozí principy českého a evropského veřejného zdravotnictví jsou odvozeny od převažujících hodnot, veřejného zájmu, mezinárodních lidských práv a ústavního práva v ČR a zásadních poznatků společenských a medicínských věd.
V evropském i českém kontextu musí být zdravotnické systémy:
- vedeny hodnotami
veřejné zdravotnictví musí být vedeno zásadami lidské důstojnosti, spravedlnosti, solidarity a odborné etiky
- zaměřeny na zdraví
veřejné zdravotnictví musí mít jasně formulované cíle v přínosu pro zdraví, přičemž ochrana a podpora zdraví musí být prvním zájmem celé společnosti
- zaměřeny na lidi
veřejné zdravotnictví musí být obráceno k potřebám lidí a demokratickým způsobem musí vzít v úvahu jejich očekávání v oblasti zdraví a zdravotní péče, přičemž občané mají mít možnost ovlivnit zdravotnický systém a jeho činnost, avšak musejí přijmout svou odpovědnost za své vlastní zdraví
- zaměřeny na kvalitu
veřejné zdravotnictví musí usilovat o neustálé zlepšení kvality zdravotní péče a hospodárnost jejího poskytování a k tomuto cíli musí obsahovat jasně vyjádřenou strategii
- založeny na solidním financování
financování zdravotních systémů by mělo být zajištěno tak, aby byla trvale poskytována kvalitní péče všem občanům
- orientace na primární péči
zdravotní služby na všech úrovních musí ochraňovat a podporovat zdraví, zlepšovat kvalitu života, předcházet chorobám, léčit a rehabilitovat pacienty a poskytovat péči nevyléčitelně nemocným
Mezi základní principy veřejného zdravotnictví patří
- rovnost v právech a svobodách pacientů
- právo na ochranu zdraví
- právo na zdravotní péči
- dlouhodobě vyrovnané hospodaření zdravotnictví
- objem a struktura péče odvozené od hodnocení potřeb
- zdravotní politika založená na objektivních důkazech a hodnocení výsledků
- efektivní produkce zdravotní péče
Úlohou veřejného zdravotnictví je prevence neboli předcházení chorobám.
Prevence je souhrn opatření, metod a prostředků k upevnění zdraví, zabránění vzniku nemocí a prodloužení aktivního života.
Prevence celospolečenská (nespecifická) zahrnuje ekonomická, právní, sociální, výchovná a zdravotnická opatření zaměřená na utváření a ochranu zdravého životního a pracovního prostředí.
Prevence medicínská (specifická) se rozděluje na primární, sekundární, terciární a kvartérní prevenci.
Primární prevence spočívá v posilování zdraví a zabránění/oddálení vzniku nemocí zvyšováním zdravotního uvědomění obyvatelstva, aplikací výchovných metod a preventivní medicínskou intervencí (např. očkování). Primární prevence se zaměřuje na období života, kdy je člověk zdráv.
Sekundární prevence spočívá v časné diagnostice a léčbě (screeningové programy, dispenzarizace, preventivní prohlídky). Cílem je vyhledávání asymptomatických stádií nemocí, jejichž časné odhalení zvyšuje pravděpodobnost návratu nemocného k plnému zdraví a snižuje náklady v souvislosti s onemocněním (výdaje na zdravotní péči, výdaje za pracovní neschopnost aj.).
Terciární prevence zabraňuje nebo snižuje následky poruch zdraví (rehabilitace).
Kvartérní prevence spočívá v identifikování a předcházení důsledkům progredujících a nevyléčitelných chorob a poruch, jedná se o optimalizaci zbytkových funkcí a kvality života.
Zdravotní péče poskytovaná v rámci veřejného zdravotnictví zahrnuje
- aktivity zaměřené na prevenci v oblasti zdravotnictví
- aktivity zaměřené na léčbu chorob
Členění zdravotní péče
- základní zdravotní péče
- specializovaná zdravotní péče
Zdravotní péče se dle typu zařízení a specializace zařízení, které ji poskytuje, člení na
- primární zdravotní péči
- specializovanou sekundární zdravotní péči
- superspecializovanou terciární péči
Obrázek 1 Potřeba zdravotní péče ve společnosti
Obrázek 2 Finanční nákladovost zdravotní péče
Primární zdravotní péče
- je základní zdravotní péče prvního kontaktu
- je trvalá integrovaná osobní zdravotní péče poskytovaná lékaři, všeobecnými sestrami a dalšími zdravotnickými odborníky ambulantně případně v domácím prostředí
- se vyznačuje nejvyšším podílem frekvence ošetření a vyšetření
- je kontinuální, dlouhodobá, komplexní, otevírá přístup do specializované zdravotní péče
- vedle kurativní složky zahrnuje též prevenci, zdravotní výchovu, poradenství, domácí péči, ochranu zdraví apod.
Primární zdravotní péče zahrnuje
- péči praktických lékařů pro děti a dorost
- péči praktických lékařů pro dospělé
- základní gynekologickou péči
- základní stomatologickou péči
V léčebné péči je snaha o preferenci primární zdravotní péče, zejména péče ambulantní. Primární zdravotní péče je zajišťována praktickými lékaři pro dospělé a praktickými lékaři pro děti a dorost. Praktičtí lékaři pracují samostatně v individuální smlouvě se zdravotní pojišťovnou. Do primární zdravotní péče patří i postupně se rozvíjející ošetřovatelská péče, terénní zdravotně sociální služby, poloústavní i ústavní péče, praxe psychologů, rehabilitačních pracovníků. Ambulantní péče je zajišťována také odbornými lékaři různých oborů. Z ekonomických, etických a dalších důvodů je upřednostňována před péčí nemocniční, která je určena pro nevyhnutelné případy.
Sekundární (specializovaná) zdravotní péče
Sekundární (specializovaná) zdravotní péče je zdravotní péče poskytovaná jako specializovaná ambulantní péče nebo jako lůžková péče poskytovaná v nemocnicích a v odborných léčebných ústavech.
Sekundární zdravotní péči poskytuje lékař, který přebírá pacienta do sekundární péče nebo poskytuje konziliární péči na vyžádání ošetřujícího lékaře.
Terciární (superspecializovaná) zdravotní péče
Terciární (superspecializovaná) zdravotní péče je péče poskytovaná ve vysoce specializovaných zdravotnických zařízeních vysoce specializovanými zdravotnickými pracovníky např. kardio či neurochirurgie. Je často poskytována v zařízeních uskutečňujících postgraduální či pregraduální odbornou výuku např. IKEM, výzkumné ústavy zřizované Ministerstvem zdravotnictví, fakultní nemocnice.
Zdravotní péče se dle místa poskytování služeb člení na ambulantní, lůžkovou a zdravotnickou záchrannou a pohotovostní službu.
Dispenzarizace neboli dispenzární péče
je účinná forma prevence, jedná se o aktivní vyhledávání osob nemocných, osob na zdraví ohrožených, jejich komplexní vyšetření, léčení a soustavné sledování jejich zdravotního stavu
Dispenzarizace se zaměřuje na
- vybrané skupiny osob zdravých nebo na zdraví ohrožených (např. těhotné ženy, děti do 1. roku života, osoby pracující v rizikových provozech apod.)
- vybrané skupiny osob nemocných (např. diabetici, hypertonici, onkologičtí pacienti, pacienti s TBC apod.)
Stát má koncepční, legislativní a kontrolní úlohu v oblasti veřejného zdravotnictví a garantuje poskytování potřebné zdravotní péče.
Státní zdravotní správa je zastoupena na úrovni krajů odbory zdravotnictví, které garantují státní zdravotní politiku na svém území a ovlivňují rozvoj zdravotnických služeb v regionu.
Obce odpovídají za zajištění státem garantované potřebné zdravotní péče na území, které spravují.
V systému zdravotní péče má důležité místo a vliv Lékařská komora a další profesní organizace, odborné společnosti, ale i Vládní výbor pro zdravotně postižené občany i nevládní organizace uplatňující se v dobročinné péči.