Vyzkum_v_osetrovatelstvi
3 Limity výzkumu
3 Limity výzkumu
3.1 Testovací otázky
V souvislosti s limity výzkumu je nutné upozornit na skutečnost, že absolutní validitu, tedy obsahovou platnost nebo pravdivost, zkoumané oblasti pravděpodobně nelze dosáhnout. Prokázaná validita konkrétního výzkumu s určitým kontextem je platná pouze v tomto kontextu.
Validita se hodnotí na základě propojenosti mezi cílem výzkumu a jeho výsledky, zjednodušeně lze říci, že validní výzkum je takový, když výzkumník skutečně zkoumá to, co zkoumat chtěl.
Validitu lze ověřit následujícími způsoby:
a) srovnání s vnějším prostředím
- prediktivní validita – srovnává výsledky testovaného měření (předpokládaných výsledků) se skutečnými výsledky
- validita založená na členství ve známé skupině – testujeme nástroj, který má být použit ve výzkumu, na skupině vykazující vlastnost, kterou chceme měřit
- souběžná validita – měření téže vlastnosti je prováděno dvěma (nebo více) postupy
- konstruovaná validita – posuzuje hypotézy – vlastnost (která je cílem výzkumu) a způsob jejího měření lze logicky propojit
b) testování obsahu měřeného (zkoumaného) jevu
- validita založená na mínění skupiny soudců – shoda výroků mezi odborníky
- validita určovaná výčtem obsahu – posuzuje úroveň prozkoumání dané problematiky
- zjevná validita – výzkumník intuitivně spoléhá spojitost mezi měřením a zkoumaným jevem. (OLECKÁ, IVANOVÁ, 2010)
S validitou výzkumu úzce souvisí i jeho reliabilita, tedy spolehlivost měření. Reliabilní výzkum je takový, který při jeho zopakování přináší shodné výsledky (za podmínky, že se stav zkoumaného objektu nezměnil).
Kvalita dat (proměnných) je dána jejich validitou a reliabilitou. Proměnná je validní, jestliže během výzkumu nedojde k systematickému zkreslení obsahu a je reliabilní, jestliže při opakovaném měření (výzkumu), provedeného za nezměněných podmínek, je její hodnota stejná.
Veškeré výzkumy probíhají v nějakém prostředí (přirozeném, uměle vytvořeném) a na veškeré dění v tomto prostředí působí řada činitelů, se kterými výzkumník počítá, protože o nich ví, ale také takové, které nejsou známé, předvídatelné nebo v době výzkumu „jen“ neodhalené. Druhý případ samozřejmě validní provedení výzkumu znemožňuje.
Každý výzkumník vybírá pro účely svého výzkumu určitou část reality, kterou chce zkoumat, tedy tzv. přirozený systém.
„Přirozený systém je definován jako soubor proměnných, které jsou navzájem spojeny mnoha vztahy. Naproti tomu počet vztahů spojujících jeden přirozený systém s jiným přirozeným systémem je veličina nižšího řádu.“ (DISMAN, 2002, s. 17)
V této definici narážíme na termín „proměnná“, který znamená vlastnost nebo nějaký znak související se zkoumaným jevem.
Rozeznáváme dva druhy přirozeného systému:
- informačně uzavřený – veškeré vlivy, které na tento systém působí, jsou výzkumníkovi známé
- informačně otevřený - výzkumník nezná vlivy, které v daném prostředí existují
Popsat realitu v informačně otevřeném systému není možné. Z tohoto důvodu je nutný správný výběr informačně uzavřeného přirozeného systému, ve kterém nedochází k ovlivňování proměnných bez vědomí výzkumníka, a na který působí pouze omezené množství jiných přirozených systémů.
Zjednodušeně lze uzavřený přirozený systém přiblížit takto: „… pokud si umíme představit situaci, ve které “něco“ může ovlivnit to, co studujeme, také ono “něco“ patří do přirozeného systému.“ (DISMAN, 2002, s. 20)
Důležitým aspektem je také výběr celého systému. Zahrne-li se do výzkumu pouze část systému, tedy neúplný přirozený systém, je vysoce pravděpodobné, že dojde ke zkreslení, protože kromě působení jiného přirozeného systému je nutné brát v úvahu i vlivy zbylé části daného přirozeného systému.
Rozeznáváme několik typů zkreslení, které jsou níže vysvětleny na příkladech, interakce proměnných X, Y, Z:
- dvojí příčina
Výzkumník popisuje realitu tak, že proměnná Y je ovlivňována pouze proměnnou X. Ve skutečnosti je ale ovlivňována jak proměnnou X, tak i Z.
- chybějící střední člen
Výzkumník popisuje realitu tak, že proměnná X ovlivňuje proměnnou Y. Ve skutečnosti ale proměnná Z, která není zahrnuta do výzkumu, nejdříve ovlivňuje X a následně Y.
- nepravá korelace
Výzkumník popisuje realitu tak, že proměnná X ovlivňuje proměnnou Y. Ve skutečnosti ale proměnná Z, která není zahrnuta do výzkumu, ovlivňuje proměnnou X i Y.
- vývojová sekvence
Výzkumník popisuje realitu tak, že proměnná X ovlivňuje proměnnou Y. Ve skutečnosti ale proměnná Z, která není zahrnuta do výzkumu, nejdříve ovlivňuje X, které následně působí na Y.
Situace předešlého ovlivnění je naprosto přirozenou součástí veškerého dění. V souvislosti s možným zkreslením výzkumu je nutné se zamyslet nad pomyslným místem nebo časovým úsekem přerušení kauzálního řetězce (každá příčina má svou příčinu, která má opět svoji příčinu…). Právě nesprávné přerušení tohoto řetězce vede k výše uvedenému zkreslení. (DISMAN, 2002)
Vzhledem k faktu, že přirozený systém obsahuje nespočet proměnných, nelze reálně pracovat s dokonale popsaným přirozeným systémem, ale s redukovaným popisem reality.
K redukci informací dochází formou:
- redukce počtu pozorovaných proměnných – viz zkreslení
- redukce počtu analyzovaných vztahů mezi proměnnými – způsobuje téměř stejné zkreslení jako redukce počtu pozorovaných proměnných, rozdíl je v rozsahu, kde redukce počtu analyzovaných vztahů je příčinou rozsáhlejšího zkreslení; zjednodušeně lze říci, že redukujeme systém, který byl již redukován v počtu proměnných
- redukce populace na vzorek – viz 5 Výzkumný vzorek
- redukce časového kontinua na popis určených časových bodů – tento případ redukce je relevantní především na sociologicky zaměřené výzkumy, protože veškeré sociální jevy se mění s průběhem času; problém nastává v případě, že cílem výzkumníka je kauzální vysvětlení, tedy vysvětlení příčinné souvislosti mezi proměnnými
Kauzální charakter vztahu mezi dvěma proměnnými lze potvrdit, jestliže existují souběžné změny v obou proměnných, které se objeví v logickém časovém sledu a je-li vyloučena existence další proměnné. (DISMAN, 2002)
Dle Dismana (2002) patří mezi další typy zkreslení:
- historie – vnější činitel ovlivňuje proměnné a následky jsou pak nesprávně považovány za součást výstupu daného výzkumu
- zrání – změny jsou vyvolávané tokem času (např. u dlouhodobých studií subjekty získávají v určité oblasti zkušenosti a tím ovlivňují výsledky výzkumu)
- prostředí – jedná se o prostředí, kde se nachází zkoumaná skupina nebo daný subjekt, které může vyvolávat negativní pocity a ovlivňovat tak výkon jednotlivých účastníků výzkumu (např. místnost je příliš chladná, není dobře větraná, zakouřená nebo naopak zde není možné kouřit apod.)
- instrumentace – zkreslení dané změnou v užitých instrumentech při měření (mezi předběžným a následným měřením)
- regrese k průměru – k tomuto zkreslení dochází při chybném předběžném měření; prevencí tohoto zkreslení je vhodná metoda tvorby vzorku
- experimentální úmrtnost – k tomuto zkreslení dochází při testování dvou skupin, když z jedné skupiny se ztrácí („odpadává“) evidentně více subjektů
- testování – „Nastává tehdy, když předběžné měření samo ovlivní závisle proměnnou a my se mylně domníváme, že tyto změny byly vyvolány experimentálním stimulem.“ (DISMAN, 2002, s. 46)
- redukce informací – toto zkreslení je v určité míře součástí veškerých výzkumných operací a metod; v kvantitativním výzkumu je relevantní především pro tvorbu hypotéz (viz 6.1 Přípravná fáze)
Ke zkreslení může docházet také na základě výzkumných stimulů. (DISMAN, 2002)
To znamená, že sami výzkumníci ovlivňují (vědomě či nevědomě, pozitivně či negativně) účastníky výzkumu.
Mezi tato možná zkreslení se řadí:
- efekt morčete – účastníci výzkumu jsou si vědomi, že se účastní výzkumu, a proto jejich jednání nemusí být přirozené
- výběr role - účastníci výzkumu své odpovědi/chování modifikují ve snaze např. se lépe prezentovat
- měření jako zdroj změny – vlivem rozhovoru nebo vyplňování dotazníku apod. účastníci výzkumu transformují své postoje k dané problematice; do této kategorie spadá i tzv. efekt záhlaví, kdy si respondent vytváří zkreslený obraz výzkumníka nebo instituce, která výzkum provádí
- stereotyp ve volbě odpovědí – objevuje se v dotaznících v otázkách s nabídnutými možnostmi odpovědí (např. rozhodně souhlasím, souhlasím, nevím, spíše nesouhlasím, rozhodně nesouhlasím), kdy respondenti mají tendenci spíše souhlasit s danými tvrzeními
V kvantitativním výzkumu může ke zkreslení dojít také při chybné konstrukci dotazníku, kdy je např. proveden neúplný výběr kategorií (množství odpovědí je menší nebo se překrývají), otázka má více významů, respondent otázce nerozumí, výzkumník mylně předpokládá ze strany respondentů znalost použitých pojmů, respondent na otázku nechce odpovědět (nevhodné, choulostivé, nepříjemné otázky)
rozhovor je příliš dlouhý atd.
Oblast kvalitativního výzkumu je specifická především v oblasti možnosti ovlivnění celého výzkumu osobností samotného výzkumníka.
Ke zkreslení informaci a tím i celého výzkumu může dojít v každé jeho fázi.
Výzkumník by měl proto věnovat pozornost především přípravě daného výzkumu, aby mohl případné zkreslení předvídat, počítat s ním a především mu předcházet.
Literatura:
DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Příručka pro uživatele. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 978-80-246-0139-7.
OLECKÁ, Ivana a Kateřina IVANOVÁ. Metodologie vědecko-výzkumné činnosti. Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc, 2010. ISBN 978-80-87240-33-5.