Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi
6 Proces edukace ve zdravotnickém zařízení
6 Proces edukace ve zdravotnickém zařízení
6.10 Testovací otázky
Edukace je jedna ze základních funkcí ošetřovatelství. Proto jsou základy pedagogiky součástí vzdělávacích programů budoucích zdravotníků. Každá sestra by měla prokázat schopnost efektivní edukační činnosti. Základním cílem každé edukace je dosáhnout změny v poznání, chápání, postojích a zručnosti klienta. Při edukaci je charakteristický holistický přístup k člověku. Sestra plní roli poradce, konzultanta a pedagoga. Edukace není pouhé předání informací, je mnohem širší, jedná se o proces. Klíčem edukace je motivace pacienta. Edukace je výchova nemocného k samostatnější péči o vlastní onemocnění, při které přebírá větší část odpovědnosti za vlastní zdraví na sebe. Zároveň edukace slouží ke zlepšení spolupráce klienta se zdravotnickým týmem. Edukačním procesem v ošetřovatelství rozumíme takové činnosti, kdy se jeden subjekt (klient) učí novým poznatkům, a druhý subjekt (edukátor) mu toto učení zprostředkovává. Obecně se jedná o proces celkové výchovy a vzdělávání člověka a rozvíjení jeho osobnosti.
Pojem edukace (z latinského educo, educare - vychovávat, vypěstovat) vyjadřuje šíře chápaný proces výchovy a vzdělávání. Jejím cílem je nejen získávání určitých vědomostí a poznatků, ale i dosažení určité změny v chování klienta, přeměna hodnotových a vztahových postojů, citových a volních struktur osobnosti.
V edukačním procesu by klient měl získat nové informace, pochopit je a umět je ve svém životě použít. Měl by si osvojit určité dovednosti jak v činnosti teoretické (např. výpočty, rozhodování v problémových situacích), tak v činnosti praktické (např. obsluha přístrojů, aplikace léčebných úkonů, realizace zdravého způsobu života) a získat nové návyky (tzn. upevněné a zautomatizované složky vědomé činnosti). Edukace je nedílnou součástí ošetřovatelství.
Literatura:
ČESKO. Zákon MZ ČR č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění.
ČESKO. Vyhláška MZ ČR č. 385/2006 Sb., z 21. 2006, o zdravotnické dokumentaci.
HAŠKOVCOVÁ, Helena. Informovaný souhlas proč a jak? 1. vyd. Praha: Galén, 2004. 104 s. ISBN 978-80-7262-497-3.
KOZIEROVA, Barbara, ERBOVÁ, Glenora, OLIVIERIOVÁ, Rita. Ošetrovateľstvo. 1. vyd. Martin: Osveta, 1995. 836 s. ISBN 80-217-0528-0.
NEMCOVÁ, Jana, HLINKOVÁ, Edita a kol. Moderná edukácia v ošetrovateľstve. 1. vyd. Martin: Osveta, 2010. 260 s. ISBN 978-80-8063-321-9.
SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. 2. rozšiř. a aktualit. vyd. Praha: Grada, 2007. 322 s. ISBN 978-80-247-1821-7.
SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. 1. vyd. Praha: ISV, 1999. 292 s. ISBN 80-85866-33-1.
ŠUSTEK, Petr, HOLČAPEK, Tomáš. Informovaný souhlas – teorie a praxe informovaného souhlasu ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: ASPI, 2007. 243 s. ISBN 978-80-7357-268-6.
ZÁVODNÁ, Vlasta. Pedagogika v ošetrovateľstve. 1. vyd. Martin: Osveta, 2005. s. 117. ISBN 80-8063-193-X.