Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi

10.10 Charakter

10.10 Charakter
 
  
V užším slova smyslu je termín charakter používán pro označení morální úrovně jedince, tj. jeho schopnosti řídit se příslušnými normami chování. Oproti temperamentu je získaný (temperament je vrozený) od 2. do 3. roku věku, je získaný v procesu socializace.
Charakterové vlastnosti zahrnují především schopnost regulovat svoje chování pod vlivem přijatých hodnot a norem. Projevují se v chování, jsou vyjádřeny tím, co člověk dělá.
Základem charakteru je autoregulační funkce svědomí, jehož působení je podporováno výčitkami.
 
Složky charakteru:
-  vztah člověka k sobě a ostatním lidem (sobectví, egoismus x altruismus),
-  vztah k práci – pracovní vlastnosti (svědomitost, vytrvalost, iniciativnost, spolehlivost),
-  mravní postoje (zásadovost, disciplinovanost, mravnost),
-  odolnost k zátěži:
a)  vysoká - stabilita osobnosti,
b) nízká - labilita osobnosti.
 
Pro rozvoj charakteru má význam:
-  míra identifikace s příslušnými hodnotami a normami,
-  jejich působení ve smyslu motivace a regulace chování.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše