Zdravy_zivotni_styl

12.5 Vybraná infekční onemocnění a jejich prevence

12.5 Vybraná infekční onemocnění a jejich prevence
 
 
Chřipka je vysoce nakažlivé virové onemocnění, které postihuje všechny věkové kategorie a vyvolává epidemie až pandemie. Lidské onemocnění chřipkou nejčastěji způsobují chřipkové viry typu A a B a jen okrajově i typ C. Chřipkové viry typu A mohou infikovat nejen člověka, ale i zvířata, zatímco viry typu B upřednostňují výhradně lidského hostitele. Viry chřipky každoročně podléhají mírným genetickým mutacím (antigenní drift) a dojde-li k jejich zásadním změnám (antigenní shift), vzniká riziko velkých epidemií až pandemií. Chřipka je sezónní onemocnění a nejčastěji se vyskytuje v zimních a časných jarních měsících. Jejím zdrojem bývá nakažený člověk nebo zvíře. Přenáší se kapénkovým způsobem, tj. mluvením, kašláním, kýcháním apod. Každoročně se chřipka stává příčinou statisíců úmrtí na celém světě. Dobrovolné očkování a očkování rizikových skupin zůstává stále jediným účinným prostředkem, jak zabránit těmto rozsáhlým epidemiím a komplikacím plynoucích z onemocnění chřipkou. Chřipka je prudký zánět dýchacích cest, který se po uplynutí inkubační doby, tj. 12-48 hodin, projeví rychlým nástupem horečky, třesavkou, velkými bolestmi hlavy, svalů, kloubů a pocitem těžké schvácenosti. Děti dokonce často zvrací, trpí spavostí, omámením až halucinací, takže někdy bývá vysloveno podezření na zánět mozkových blan. Suchý, dráždivý kašel, který vždy doprovází chřipku, popřípadě i bolest za hrudní kostí, se u některých pacientů dostaví hned na počátku nemoci, u jiných o něco později. K nejčastějším komplikacím patří zánět plic, zánět vedlejších nosních dutin, zánět středního ucha apod. K vzácným komplikacím patří zánět centrálního nervového systému nebo srdce. U dospělých lidí, kteří již trpí nějakou chronickou chorobou, chřipka jeho průběh často zhoršuje. Malé děti a senioři jsou nejohroženější skupinou z důvodů komplikací plynoucích z onemocnění chřipkou, pro které často bývají hospitalizováni. Světová zdravotnická organizace vždy v únoru až březnu každého roku vydává doporučení k použití výrobních vakcinačních chřipkových kmenů pro následující chřipkovou sezónu. Toto doporučení vychází z analýzy dat poskytovaných více než stovkou laboratoří po celém světě, které se účastní sledování globálního výskytu chřipky. Během roku se chřipkové viry třídí a vybírají se odlišné virové izoláty a tímto způsobem se monitorují genetické změny cirkulujících chřipkových kmenů. Doporučené vakcinační kmeny vycházejí nejen z virologických a epidemiologických dat, ale i z možností stávajících vakcinačních kmenů, které jsou schopny vytvářet dostatečnou imunitní odpověď vůči nově zjištěným virovým variantám. Parenterální vakcína proti chřipce je určena pro aktivní imunizaci dětí starších šesti měsíců a dospělých osob, zejména pak osob starších 60 (65) let.
 
Pravidelné nebo zvláštní očkování se doporučuje:
- osobám starším 65 let
- osobám se závažným chronickým respiračním a kardiovaskulárním onemocněním
- osobám s diabetem mellitem a jiným metabolickým onemocněním
- osobám s cystickou fibrózou, chronickou renální insuficiencí, chronickou anémií
- osobám s vrozenou nebo získanou poruchou imunitního systému (např. HIV pozitivita, léčba imunosupresivy, cytostatiky nebo vysokými dávkami kortikoidů, radioterapie apod.
- osobám umístěným v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, v domovech důchodců a pensionech pro důchodce
- osobám, které při svém pracovním výkonu jsou vystaveny zvýšenému nebezpečí chřipkové infekce (zejména zdravotníci nebo personál v ústavech sociální péče apod.)
 
Existuje-li zvýšené riziko nákazy chřipkou vyplývající z povolání, např. u pracovníků ve zdravotnictví, ve školství, je také vhodné se nechat očkovat proti chřipce.
Proti chřipce se běžně doporučuje očkovat v období před předpokládaným výskytem chřipky, tj. od září do poloviny prosince. Očkovat lze také v období sezónního výskytu chřipky, přičemž je třeba, aby se očkovaná zdravá osoba vyvarovala možného kontaktu s touto infekcí, a to minimálně 14 dní po očkování, tj. dokud u ní nedojde k vytvoření dostatečné postvakcinační imunity. Pozdní očkování nemá vliv na kvalitu imunitní odpovědi, nezvyšuje riziko nežádoucích účinků ani nezhoršuje průběh případného onemocnění chřipkou. Očkování proti chřipce je nutné provádět každoročně vzhledem ke genetickým změnám cirkulujících divokých chřipkových virů (tzv. antigenní shift a drift).
 
Obrázek 1 Chřipka jak chránit své okolí. In: Chřipka [online]. © 2010 MZČR [vid.25.2.2013].
 
Prevence HIV/AIDS a ostatních sexuálně přenosných onemocnění.
Pohlavně přenosná onemocnění se šíří téměř výhradně pohlavním stykem a patří k chorobám, které vykazují zejména v poslední době nárůst počtu onemocnění. Představují velký zdravotní problém, především mezi mládeží a mladými dospělými vstupujícími do sexuálního života. Postihují veškeré obyvatelstvo, ale vykazují vyšší výskyt ve velkých městech a průmyslových aglomeracích. Jsou právem označovány jako choroby sociální. Průběh těchto onemocnění je často bezpříznakový, což má vliv na jejich další šíření a tím představují větší riziko přenosu na sexuální partnery. Pohlavně přenosná onemocnění mohou být vyvolána různými mikroorganismy. Mají odlišnou inkubační dobu (období od počátku infekce po počátek klinických příznaků), klinický obraz, často se vzájemně kombinují a každé z nich vyžaduje specifickou léčbu. Problém u pohlavně přenosných nemocí je zejména jejich častý výskyt a rozvoj rezistence na antibiotika v důsledku nesprávné (často laické) léčby. Některá závažná pohlavně přenosná onemocnění, tzv. „klasická“, podléhají povinnému epidemiologickému hlášení, evidenci, dispenzarizaci (sledování osob podezřelých z nákazy nebo pacientů po léčbě) a depistážnímu šetření (epidemiologické pátrání po zdroji či kontaktu infekce) ve smyslu platných zákonů České republiky (zákon O ochraně veřejného zdraví a prováděcí vyhlášky).
 
Pohlavně přenosné nemoci
Kapavka (gonorrhoea)
Kapavka je bakteriální infekce, která postihuje především močové a pohlavní orgány, ale i sliznici konečníku, úst a oka. U mužů se projevuje pálením, bolestí při močení a zelenožlutým výtokem z močové trubice. U žen jsou klinické příznaky obdobné s výtokem z pochvy. Tyto příznaky jsou u žen méně výrazné, takže unikají léčení. Může dojít ke komplikacím vedoucím až k neplodnosti.
 
Příjice (syfilis, lues)
Příjice je bakteriální infekce, která se projevuje u obou pohlaví v místě vstupu infekce červenou skvrnkou, která se mění v chrupavčitě tuhý pupínek, který zvředovatí. Později se projeví nebolestivým vředem situovaným na kůži a sliznici pohlavního ústrojí, konečníku či úst a zvětšením nejbližších lymfatických uzlin. Při neléčené formě (za cca 2 měsíce) se objevuje zvýšená teplota, únava, bolest hlavy, kloubů a zpočátku růžová, později hnědočervená vyrážka na trupu a končetinách. Po pěti až deseti letech dochází k závažným poruchám centrálního nervového systému a k poškození srdce, cév a kostí. U těhotných žen může příjice vyvolat infekci plodu. Dochází k potratům, předčasným porodům mrtvých plodů, a pokud se dítě narodí, je často poškozeno vrozenými vývojovými vadami vnitřních orgánů a kostí. Včasnou diagnostikou a léčbou se dá těmto závažným komplikacím zabránit. Lékař provádí klinické a sérologické vyšetření na syfilis u všech těhotných žen ve třetím a sedmém měsíci těhotenství a pupečníkové krve každého novorozence.
 
Chlamydiové infekce
V současné době patří mezi nejčastější sexuálně přenosné choroby chlamydiové infekce. U mužů se chlamydiové nákazy projevují jako záněty močové trubice, bolesti při močení, uretrální bolesti nebo nepříjemné pocity, které jsou nejčastější ráno před prvním močením. Neléčená infekce může vést k zánětu nadvarlat, akutnímu a posléze chronickému zánětu prostaty. Po infekci při análním sexu mohou chlamydie způsobovat záněty konečníku. U žen jsou časté záněty močové trubice a cervixu, s bolestmi či nepříjemnými pocity při močení, záněty vejcovodů s horečkami a bolestmi v podbřišku. Postupující infekce může vést až k perihepatitidě a břišním bolestem s abnormálními jaterními testy. Neléčená infekce může vést u obou pohlaví k závažným poruchám plodnosti.
Mezi další sexuálně přenosné infekce patří virová žloutenka typu B (detekce HBs Ag je součástí povinného vyšetření každé těhotné ženy v 1. trimestru těhotenství), virová žloutenka typu C, lidský papilomavirus, který u žen způsobuje rakovinu děložního čípku a především infekce HIV.
Pohlavně přenosná onemocnění způsobuje i celá řada dalších mikroorganismů, např. bakterie, kvasinky, houby, prvoci a jiní parazité.
 
HIV/AIDS
Původcem onemocnění AIDS (syndrom získaného selhání imunity) je virus HIV, který mimo organismus přežívá velmi špatně a pouze krátkodobě. Aby virus mohl organismus infikovat, musí do něj proniknout a přijít do styku s krví vnímavého jedince. Při přenosu infekce je zapotřebí minimálního neboli "prahového" množství viru, neboť proti "podprahovému" množství je organismus schopen se ubránit. Virus se vyskytuje hlavně v krvi, spermatu, preejakulátu a vaginálních sekretech infikovaných osob. Tyto tekutiny jsou hlavním prostředníkem přenosu viru. Virus byl v nepatrném množství zjištěn i v dalších tělních tekutinách (ve slinách, slzách, potu apod.), avšak zde se vyskytuje pouze v podprahovém množství, které k vyvolání infekce nestačí.
V praxi dochází ke čtyřem způsobům přenosu HIV:
- pohlavní stykem heterosexuálním, homosexuálním, vaginálním i análním
- při půjčování injekčních stříkaček, jehel a dalších předmětů kontaminovaných krví s HIV (holící břitvy, nesterilní tetovací nástroje apod.)
- krevní transfuzí a injekčním podáváním krevních derivátů (v současnosti v České republice k tomuto způsobu přenosu prakticky nedochází díky povinnému vyšetřování dárců orgánů, krve, tkání a buněk)
- z infikované matky na plod
 
Sexuální přenos HIV infekce (hlavní způsob přenosu)
K přenosu viru HIV může dojít při sexuálním styku vaginálním nebo análním, ať už heterosexuálním nebo homosexuálním. Přirozená zranitelnost sliznic pohlavního ústrojí má za následek, že jsou častým sídlem mikroskopických lézí a zánětů. Snáze se lze infikovat prostřednictvím mikroskopických lézí a drobných poranění sliznice, k jejichž vzniku dochází v průběhu sexuálního aktu. Umožní se tak styk viru přítomného ve spermatu nebo vaginálním sekretu s krví nebo lymfocyty příjemce. Všechny sexuální praktiky, které přispívají k porušení sliznice, zvyšují riziko přenosu. K přenosu však může dojít, i když jsou sliznice neporušené. Všechny pohlavní nákazy a zejména pak infekce s vředovitými projevy (herpes, ulcerace na genitálu, kapavka, syfilis, chlamydie) velmi zvyšují riziko přenosu HIV infekce mezi sexuálními partnery.

Přenos krví
K přenosu HIV infekce při transfúzi nebo podávání krevních derivátů by mohlo dojít dnes skutečně výjimečně, protože od roku 1987 v České republice podléhají všechny vzorky krve ze zákona O ochraně veřejného zdraví povinné kontrole. K transfúzím se používá pouze séronegativních vzorků. Jisté nepatrné riziko (1:200 000) však nelze zcela vyloučit, protože čerstvě infikovaný dárce může při vyšetření vyjít jako negativní (imunologické okénko), neboť spolehlivě lze přítomnost protilátek proti HIV v krvi prokázat až za 8-12 týdnů po infekci. Všichni, kdo vědí, že byli v nedávné době vystaveni riziku infekce, by měli upustit od dárcovství krve nebo orgánů. Transfúze má být prováděna pouze v případě, že je to naprosto nezbytné a plazma by měla být v případě možnosti nahradit jinými produkty, např. albuminem, který lze zbavit viru HIV inaktivací pomocí tepla nebo detergentů. Nejvhodnějším řešením je v případě plánované operace autotransfuze. Hemofilici (pacienti s poruchou krevní srážlivosti, kterým hrozí vykrvácení) často dostávají injekční cestou krevní deriváty, které v jejich organismu chybí. Dříve mohly být tyto deriváty kontaminované a přenášet virus. Dnes toto riziko díky systematickému kontrolování dárců krve a zavedením nových metod, zvláště ohřevu, které umožňují usmrcení viru HIV při přípravě preparátů, nehrozí. Virus lze přenést při společném sdílení kontaminovaných injekčních stříkaček a jehel, k čemuž dochází u injekčních uživatelů drog, kteří používají stejnou jehlu nebo injekční stříkačku. Riziko infekce hrozí i v případě akupunktury a tetování. Proto všechny nástroje sloužící k probodnutí (akupunkturní a tetovací jehly, jehla na propichování uší, piercing) je nutno před každým použitím dezinfikovat, stejně jako nástroje určené k péči o tělo (holičské nůžky, pinzety apod.).
 
Přenos z matky na dítě
K takovému přenosu může dojít v průběhu těhotenství přes placentu nebo při porodu. U HIV pozitivní matky existuje 20 až 30% riziko, že se její dítě infikuje. V případě profylaxe antiretrovirovými preparáty během celého těhotenství se riziko přenosu nákazy na plod snižuje na 8%. Dle zákona O ochraně veřejného zdraví je každá těhotná žena na počátku těhotenství vyšetřena na přítomnost HIV protilátek. Po porodu je potenciálním zdrojem HIV kojení. Proto se dnes ve vyspělých zemích doporučuje, aby HIV pozitivní ženy nekojily. V rozvojových zemích, kde je při umělé výživě dítěte riziko střevní infekce vyšší než riziko přenosu HIV mateřským mlékem, však Světová zdravotnická organizace kojení doporučuje.
 
Prevence HIV/AIDS
V současné době neexistují žádná specifická preventivní opatření. K dispozici není účinná očkovací látka ani jiné profylaktické preparáty. Preventivní opatření, která jsou k dispozici:
- výchova vedoucí ke změnám přístupů a chování v sexuálním životě
- zajišťování bezpečnosti krevních konzerv a krevních derivátů testováním všech darovaných krví
- testování na HIV dobrovolné i vyplývající ze zákona O ochraně veřejného zdraví
Mezi represivní opatření patří hlášení HIV pozitivity, onemocnění AIDS a úmrtí Národní referenční laboratoři pro AIDS. Žádná karanténní opatření ani omezování společenského styku nejsou uplatňována. Výkon povolání je omezován pouze zdravotním stavem, nikoliv nálezem HIV pozitivity.
 
Prevence sexuálně přenosných nemocí
Nejúčinnější prevencí proti pohlavní nemoci je kromě sexuální abstinence a nekoitálních sexuálních praktik používání kondomu po celou dobu sexuálního styku. Rizikové je střídání sexuálních partnerů a praktiky, při nichž dochází k poranění sliznic s krvácením. V případě, že byla lékařem diagnostikována pohlavně přenosná nemoc, je nutné vyšetřit všechny sexuální partnery či partnerky za posledních několik týdnů, aby se zabránilo dalšímu šíření pohlavní nemoci a ostatní nakažení jedinci absolvovali léčbu včas. Péče o osoby s pohlavně přenosnou infekcí patří zásadně do rukou odborníků - venerologů.
 
Obrázek 2 Virus HIV. In: Molecular Expressions [online]. © 1995-2013 Michael W. Davidson and The Florida State University [vid.25.2.2013].
 
Obrázek 3 Přenos viru HIV. In: Jak dochází k přenosu viru HIV? [online]. © ALMS, 1997-2013   [vid.25.2.2013].
 
Obrázek 4 Nové případy infekce HIV v České republice v jednotlivých letech. In: Trendy vývoje a výskyt HIV/AIDS v ČR v roce 2012 [online]. ©  Státní zdravotní ústav [vid.25.2.2013].
 
Obrázek 5 Rozdělení HIV pozitivních případů v ČR dle způsobu přenosu v roce 2012. In: Trendy vývoje a výskyt HIV/AIDS v ČR v roce 2012 [online]. © Státní zdravotní ústav [vid.25.2.2013].
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše