Anatomie
4.3 Kostra horní končetiny
Kostra pletence pažního a volné horní končetiny, levá strana, pohled zpředu
Předloktí, antebrachium
Pletenec pažní
Pletenec pažní se skládá z lopatky, scapula, kosti klíční, clavicula a kosti pažní, humerus.
Lopatka /scapula/ je trojúhelníkovitá plochá kost. Má tři okraje – horní, vnitřní a zevní, ty jsou spojené třemi úhly, horním, dolním a zevním. Na zevním úhlu se nachází jamka pro ramenní kloub - cavitas glenoidalis. Je velice mělká a málo rozsáhlá. Díky tomu je v ramenním kloubu největší rozsah pohybů, potřebujeme daleko dosáhnout.
Zadní plocha lopatky je rozdělená průběhem kostního hřebene na dvě jámy, nadhřebenovou a podhřebenovou. V nich začínají svaly,
m. supraspinatus a m. infraspinatus, které naléhají zezadu na pouzdro ramenního koubu a tvoří tzv. zadní porci rotátorové manžety. Přední plocha lopatky naléhá na žebra. Začíná od ní podlopatkový sval, m. subscapularis, který naléhá na totéž pouzdro zpředu a rotátorové manžetě tvoří porci přední. Tyto svaly se upínají na proximální část humeru tak, že zadní slouží k zevní rotaci a m. subscapularis k rotaci vnitřní. Zároveň podporují pouzdro ramenního kloubu a končetinu přitahují.
Kostní hřeben, spina scapulae, vybíhá laterálně v nadpažek, acromion, který nese kloubní plošku pro spojení s claviculou.
Processus coracoideus je výběžek lopatky hmatný pod zevní třetinou klíční kosti.
Začíná na něm krátká hlava m. biceps brachii, m. coracobrachialis a upíná se zde m. pectoralis minor.
Klíční kost /clavicula/ je celá pod kůží dobře hmatná. Vnitřní dvě třetiny jsou prohnuté dopředu, zevní třetina dozadu. Mohutný mediální konec převyšuje hrudní kost a tím dotváří hrdelní jamku, laterální konec je drobnější a spojuje se s nadpažkem, acromion.
Clavicula zajišťuje jediné kloubní spojení horní končetiny s hrudním košem.
Kostra horní končetiny je připojena k hrudníku především svalovým korzetem, který pojí lopatku zezadu k žebrům.
Paže, brachium
Pažní kost /humerus/ je typická dlouhá kost.
Popisujeme na ní tělo /diafýzu/ a dva konce /epifýzy/. Proximální konec tvoří hlavice obkroužená anatomickým krčkem v místě úponu kloubního pouzdra. Hlavice zapadá do jamky na zevním úhlu lopatky. Nese dva hrbolky, laterálně tuberculum majus a ventrálně menší tuberculum minus.
Na tuberculum majus se upínají svaly, které odstupují ze zadní plochy lopatky, m. supraspinatus, m. infraspinatus a m. teres minor. Tvoří zadní porci rotátorové manžety. Na tuberculum minus se upíná m. subscapularis, který tvoří přední část rotátorové manžety.
Pod oběma hrbolky sestupují po kosti distálně ještě kostní hrany, crista tuberculi majoris et minoris. Slouží také k úponu svalů.
K tělu kosti je hlavice připojená krčkem chirurgickým, ve kterém je kost nejtenčí a nejčastěji se láme. Distální konec kosti nese plochy pro spojení s kostmi předloktí - kladkovitá plocha, trochlea humeri pro spojení s tomu odpovídajícím zářezem, incisura trochlearis ulnae a hlavička, capitulum humeri, která zapadá do jamky na hlavičce radia. Zezadu po těle humeru laterodistálním směrem sbíhá sulcus n. radialis, ve kterém leží těsně na povrchu kosti stejnojmenný nerv.
Na tuberculum majus se upínají svaly, které odstupují ze zadní plochy lopatky, m. supraspinatus, m. infraspinatus a m. teres minor. Tvoří zadní porci rotátorové manžety. Na tuberculum minus se upíná m. subscapularis, který tvoří přední část rotátorové manžety.
Pod oběma hrbolky sestupují po kosti distálně ještě kostní hrany, crista tuberculi majoris et minoris. Slouží také k úponu svalů.
K tělu kosti je hlavice připojená krčkem chirurgickým, ve kterém je kost nejtenčí a nejčastěji se láme. Distální konec kosti nese plochy pro spojení s kostmi předloktí - kladkovitá plocha, trochlea humeri pro spojení s tomu odpovídajícím zářezem, incisura trochlearis ulnae a hlavička, capitulum humeri, která zapadá do jamky na hlavičce radia. Zezadu po těle humeru laterodistálním směrem sbíhá sulcus n. radialis, ve kterém leží těsně na povrchu kosti stejnojmenný nerv.
Při zlomenině humeru může být nervus radialis snadno přerušen. V takovém případě je nutný zásah nejlépe neurochirurga, který najde oba konce nervu a sešije je pod mikroskopem tak, aby mohlo dojít k reinervaci, jinak by končetina pacienta již nebyla funkční.
Na distálním konci humerus vybíhá ještě v dva výběžky, tzv. epikondyly. Výraznější z nich je mediální, dobře hmatný. Za ním je žlábek, ve kterém je k povrchu kosti vazivovým můstkem připoután n. ulnaris.
Poznáme jej díky bolestivosti při doteku. Udeříme-li se v tomto místě, bolest je výrazná, tzv. brňavka. Nerv je přirozeně citlivý a navíc neuhne tlaku.
Předloktí, antebrachium
Jeho podklad tvoří dvě kosti spojené vazivovou membránou a také vzájemně kloubními spojeními na proximálním i distálním konci, které jsou zpevněné vazy.
Na malíkové straně je kost loketní, ulna.
Na palcové straně kost vřetenní, radius.
Ulna je v celé délce hmatná. Její proximální konec vybíhá v loketní výběžek, olecranon,
který nese kladkovitou plochu pro skloubení s trochleou humeri.
Radius je hmatný spíše v distální polovině vzhledem k přítomnosti laterální svalové skupiny, která jej obaluje.
Proximální konec radia nese caput radii, hlavici, na které je jamka pro skloubení s capitulum humeri, hlavičkou výrazně drobnější, než je hlavice na proximálním konci humeru.
Kosti předloktí, levá strana
Ulna, kost loketní Radius, kost vřetenní
Kostra ruky – ossa manus
Kostru ruky tvoří dvě řady zápěstních kůstek – karpy,
dále kosti záprstní – metakarpy a
ćlánky prstů, phalangy.
Karpy jsou drobné kůstky, které mají velké množství vzájemných styčných ploch. Ty jsou pokryté chrupavkou, skrze kterou neprochází do kůstek žádné cévy. První v proximální řadě na palcové straně je kost loďkovitá, os scaphoideum.
Při její fraktuře může dojít snadno k aseptické nekróze, neboť dojde k destrukci malé plošky, do které cévy vstupují. Odlomená část kosti odumírá. Abychom předešli této komplikaci a tím nutnosti reoperace, je vhodné již při prvním ošetření zcelit oddělené části kůstky drátem nebo šroubem.
Proximální řadu karpálních kůstek od palcové strany směrem k malíku tvoří kost loďkovitá, os scaphoideum, kost poloměsíčitá, os lunatum, kost trojhranná, os triquetrum a kost hrášková, os pisiforme.
Distální řadu ve stejném směru tvoří kost mnohohranná větší, os trapezium, kost mnohohranná menší, os trapezoideum, kost hlavatá, os capitatum a kost hákovitá, os hamatum.
Karpální kůstky podmiňují jak na palcové, tak na malíkové straně vyvýšeninu směřující do dlaně. Mezi nimi je napjatý vaz, retinaculum flexorum, který uzavírá karpální tunel. Tím procházejí do dlaně šlachy flexorů prstů, cévy a nervus medianus.
Metakarpy tvoří podklad větší části dlaně. Na ně navazují články prstů.
Palec má pouze dva články, ostatní prsty mají články tři.
Kostry levé ruky, pohled z palmární strany Pohled na kostru levé ruky, dorzální strana
