Hematologie

3.3 Bílé krvinky

3.3 Bílé krvinky
 
 
 
Bílé krvinky (leukocyty) se v krvi vyskytují v téměř 700x menším množství než erytrocyty, za fyziologických podmínek připadá 4-9×109 bílých krvinek na litr krve. Po narození má dítě 18-20×109 bílých krvinek, vyšší počet leukocytů si děti udržují až do puberty. Fyziologická hladina leukocytů není závislá na pohlaví, ale je ovlivněna denním biorytmem - v průběhu dne mírně kolísá, minima dosahuje v ranních hodinách a maxima odpoledne. Po fyzické námaze jejich počet mírně stoupá.
Bílé krvinky mají v krvi kulovitý tvar, při průchodu kapilárami svůj tvar mění. Na rozdíl od erytrocytů mají jádro. Vyznačují se svou pohyblivostí (améboidní pohyb) a schopností přilnout na různé povrchy. Améboidní pohyb umožňuje leukocytům opustit kapiláry (diapedéza = schopnost procházet cévní stěnou) a prostupovat epitely a putovat na místo svého účinku. Nejvíce pohyblivé jsou neutrofily a monocyty. Jednotlivé leukocyty se liší velikostí, tvarem jádra, strukturou cytoplazmy a zejména zrny v cytoplazmě. Leukocyty se specifickými zrny (granuly) v cytoplazmě se nazývají granulocyty, podle barvitelnosti zrn se dělí na neutrofily, eozinofily a bazofily. Leukocyty s malým množstvím či bez specifických zrn označujeme jako agranulocyty (monocyty a lymfocyty). Za patologických stavů počet leukocytů roste, pak se jedná o leukocytózu či klesá tzv. leukopenie. Leukocyty se podílejí na humorální a buněčné obraně organismu.


Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše