Hematologie
4.3.1 Chronická myeloidní leukemie
4.3.1 Chronická myeloidní leukemie
Chronická myeloidní leukemie (CML) patří mezi maligní myeloproliferativní onemocnění, u nichž převládá proliferace myeloidní řady. Typickým znakem nádorových buněk u tohoto onemocnění, je přítomnost tzv. Filadelfského chromozomu. Jeho přítomnost má za následek proliferaci patologických buněk, což vede k potlačení normální krvetvorby a několikanásobnému zvýšení počtu granulocytů. Dále přítomnost Filadelfského chromozomu vede k dalším mutacím a k nahrazení původních benigních populací nově vzniklými maligními populacemi.
Základním vyšetřením pro určení diagnózy CML je mikroskopicky hodnocený krevní obraz. Pro CML je typická leukocytóza v periferní krvi (leukocyty až 400x109/l), kde se dále objevují nevyzrálé formy granulocytů (myelocyty a metamyelocyty). V diferenciálním krevním obraze se objevují myelocyty, metamyelocyty, tyčky a granulocyty. K potvrzení diagnózy se používá cytologické hodnocení aspirátu kostní dřeně (sternální punkce). Pozitivním výsledkem je zmnožení bílých krvinek.
Chronická myeloidní leukemie se rozděluje do 3 fází:
1. chronická fáze CML – počet blastů (<15 %) a blastů + promyelocytů (≤ 30 %) v kostní dření a periferní krvi; bazofilů (≤ 20 %) v periferní krvi a trombocytů (≥100*109/l);
2. fáze akcelerace CML – počet blastů (15 %–29 %) ze všech jaderných buněk v kostní dřeni a periferní krvi, blastů + promyelocytů (> 30 %) v kostní dřeni a periferní krvi, bazofilů(> 20 %) v periferní krvi, perzistující trombocytopenie (<100*109/l), která nesouvisí s léčbou, perzistující trombocytóza (>1000*109/l), která nereaguje na léčbu;
3. blastická fáze CML – počet blastů (≥ 30 %) v kostní dřeni a periferní krvi, extramedulární blastická infiltrace a velké shluky blastů v kostní dřeni při histologickém vyšetření.
Klinické příznaky u CML nemusí dlouho ukazovat na přítomnost tohoto onemocnění, jsou jimi únava, noční pocení, úbytek na váze a pocit sytosti, nadměrné množství leukocytů, které zvyšuje viskozitu krve, což může vést k postižení CNS a u mužů může dojít k trvalé bolestivé erekci (priaprizmu). Akcelerovaná fáze onemocnění se projevuje bolestí kostí, zvýšenými teplotami, nočním pocením, zvětšováním se sleziny (splenomegalie) a krvácivými projevy. Choroba přestává reagovat na stávající léčbu, je třeba podat intenzivnější terapii.
Kromě genetické abnormality, není přesná příčina vzniku tohoto onemocnění známa, ale jedním z dalších rizikových faktorů je radioaktivní záření. Nemoc se objevuje nejčastěji u lidí mezi 50-55 lety.
Léčba CML
Prvním molekulárně cíleným lékem použitým k léčbě nádorového onemocnění byl Imatinib (Glivec), inhibitor kinázy BCR/Abl, který způsobuje zablokování tohoto enzymu, důležitého pro rozvoj chronické myeloidní leukemie. Tento lék nevede ale k trvalému vyléčení nemoci (je nutné jej brát trvale). V současné době jsou k dispozici ještě účinnější tyrozinkinázové inhibitory 2. generace: dasatinib (Sprycell, má 100x-300x větší afinitu ke kináze BCR/Abl) a nilotinib (Tasigna), kterými lze imatinib nahradit v případě jeho léčebného selhání, vytvoření rezistence či intolerance. Další léky jsou v různých fázích vývoje a klinického zkoušení. Nové léky prodloužily dobu přežití až na 15 let.