Osetrovatelska_pece_o_nemocne_onkologie

8.2.1 Elektromagnetické ionizující záření

8.2.1 Elektromagnetické ionizující záření
 
 
Další používaný ne zcela přesný termín je pronikavé záření. Dělíme jej na brzdné záření a záření gama.
Jejich společnou charakteristikou je, že se nejedná o korpuskulární záření, ale o elektromagnetické záření o vlnových délkách 10-9-10-13 m. S tkáněmi reaguje takzvaným fotoelektrickým jevem. Jak brzdné záření a záření gama prochází tkáněmi. Jeho intenzita klesá se čtvercem vzdálenosti. Prakticky to znamená, že tímto zářením je vždy procházen sloupec tkáně. Intenzita záření na výstupu z tkání je vždy nižší než intenzita záření na výstupu.
 
Záření gama
Je elektromagnetické záření (fotony) s velmi krátkou vlnovou délkou řádu 10-11 až 10-13 m. Vzniká při jaderných reakcích nebo radioaktivní přeměně přechodem jádra z vyššího do nižšího energetického stavu, přičemž se jádro zbavuje své excitační energie. Čistých gama zářičů je málo. K nejčastěji používaným zdrojům gama záření patří kobalt 60Co, cesium 137Cs a iridium 192Ir. Záření γ interaguje s prostředím nepřímo, převážně pomocí fotoelektrického jevu.
 
Brzdné záření
Brzdné záření je elektromagnetické vlnění vznikající při zabrzdění pohybujícího se elektronu v elektrostatickém poli atomového jádra. Při zabrzdění elektronu je uvolněno elektromagnetické vlnění v původním směru jeho pohybu. Při zabrzdění v elektrostatickém poli jádra ztrácí každý elektron také jiné množství své kinetické energie. Vznikají tudíž současně fotony záření s nejrůznějšími vlnovými délkami. Proto je jeho spektrum spojité. Také to interaguje s tkání na základě fotoelektrického jevu. Vlnové délky brzdného záření se v závislosti na zdroji pohybují v rozmezí 10-9-10-13 m.
 
Fotoelektrický jev
Foton elektromagnetického ionizujícího záření předá veškerou svou energii elektronu v atomovém obalu a tím (je-li tato energie větší než výstupní práce elektronu) elektron z obalu uvolní. Je-li elektron uvolněn z některého vnitřního orbitu, zaplní se uprázdněné místo elektronem z vyššího orbitu a přebytek energie se vyzáří ve formě fotonu. Ten má však velmi malou energii a většinou se pohltí se v okolním materiálu. Z tohoto důvodu lze fotoefekt považovat za téměř úplnou absorpci gama záření. Energie fotonu je předána tkáním a tak vzniká vlastní terapeutický efekt.