Osetrovatelska_pece_o_seniory

7.4 Etiologie deliria

7.4 Etiologie deliria
 
 
Deliria velmi často nasedají na demence, i když sami o sobě součástí syndromu demence nejsou. Proto také v klasifikaci rozlišujeme deliria nasedající na demenci a deliria bez přítomnosti demence. U některých demencí je výskyt deliria častý, především u demencí s Lewyho tělísky. Přesto i u delirií nasedajících na demenci musíme vždy myslet na vyvolávající faktory, na zhoršení somatického stavu nebo vliv nevhodné medikace (KALVACH et al., 2008).
Dobrá znalost rizikových faktorů umožňuje vyhledávat nemocné s vysokým rizikem výskytu deliria, a to již v době přijetí do nemocnice. U těchto pacientů lze cíleně uplatnit intervenční postupy, které mohou jak primárně snížit výskyt, tak i sekundárně zmírnit závažnost delirantního stavu. Základní rizikové faktory lze začlenit do 5 oblastí:
1. pokročilý věk a to zejména nad 80 let (četnost výskytu delirií roste s věkem, který je jeden z hlavních rizikových faktorů),
2. systémová onemocnění - infekce (močová, plicní); nemoci, které vedou k hypoxii mozku (ICHS, generalizovaná ateroskleróza, kardiální dekompenzace, anémie, plicní choroby); nemoci s vlivem na metabolismus mozku (hypoglykémie a jiné endokrinopatie, jaterní a renální selhání); další poruchy (dehydratace, malnutrice, retence moči a stolice, bolest),
3. organické onemocnění CNS (demence, tumor, trauma, cévní mozková příhoda, hydrocefalus, absces, neuroinfekce, epilepsie),
4. vliv farmak, psychoaktivních a dalších látek (anticholinergní látky – některá antidepresiva a neuroleptika, antiparkinsonika, benzodiazepiny s dlouhým vylučovacím poločasem, některá analgetika, alkohol)
5. psychosociální vlivy, deprese (změna prostředí, ztráta blízké osoby, nadměrná nebo nedostatečná senzorická stimulace).
 
Mezi další rizikové faktory patří i polypragmazie, nesoběstačnost, těžší senzorické poruchy (nekorigovaná porucha zraku, sluchu), výskyt delirií v anamnéze, fenotyp geriatrické křehkosti, aj. (TOPINKOVÁ, 2010).
Ke vzniku deliria musí být přítomna jak základní somatická příčina, tak tzv. vyvolávající faktory, spouštěče delirií. Mezi něž se řadí:
- dehydratace a metabolické změny (hypoglykemie, hyperglykemie, hypernatremie, hyponatremie, hyperkalcemie a jiné iontové dysbalance, uremie, jaterní selhání),
- nutriční faktory,
- polypragmázie,
- hypoperfuze a hypoxie mozku (srdeční selhání, dysrytmie, bronchopulmonální onemocnění s hypoxemií, těžké anémie),
- horečnatá a zánětlivá onemocnění (často nenápadná, přehlédnutá či podceněná, např. zánět močových cest),
- alkohol a další zneužívané léky (někdy vzniká delirium jako abstinenční syndrom po jejich náhlém vynechání),
- nežádoucí účinky léků (nevhodná farmaka, např. centrálně působící anticholinergika, či náhlé vysazení návykových látek, např. benzodiazepinů, riziko zvyšující kombinace léků v rámci polypragmazie),
- průjmy a zvracení (kombinace dehydratace, iontových změn, popř. zánětlivé reakce),
- operace a celková anestezie (pooperační deliria patří k typickým geriatrickým problémům, uplatňuje se kombinace faktorů – stres, bolest, imobilizace, vliv anestetik, anodyn a dalších léků, zánět, popř. krevní ztráty, změny vnitřního prostředí, pooperační hypoventilace),
- imobilizace na lůžku (rizikové jsou např. pobyty na JIP s imobilizujícím monitorováním, zvláště rizikové je mechanické omezování, např. kurtování),
- senzorické deficity (těžší smyslová postižení, tma, senzorická deprivace),
- psychosociální stres (přesazení pacienta do neznámého prostředí, odloučení od blízké osoby, jazyková bariéra, pohybové omezení),
- bolest (KALVACH et al., 2008).
 
Je důležité usilovat o důslednou léčbu a prevenci vyvolávajících příčin, spouštěčů delirií, a o úpravu celkového stavu. Často jde o správnou hydrataci a alimentaci, úpravu vnitřního prostředí, zaléčení zánětu, ale také o vysazení nevhodných léků (JIRÁK, 2013).
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše