Osetrovatelska_pece_v_dermatovenerologii
6.6 Ekzémové onemocnění kůže
6.6 Ekzémové onemocnění kůže
Ekzém je nejčastější kožní onemocnění, je také nejčastější kožní choroba z povolání. Ekzém je neinfekční povrchové zánětlivé onemocnění kůže se změnami v epidermis, nejčastěji alergické povahy, vyvolané nejrůznějšími zevními i vnitřními faktory. Jeho výrazným rysem je sklon k recidivám, k dlouhému trvání s charakteristickým, i když velmi pestrým klinickým obrazem.
Ekzém - jeho formy nebo typy dělíme podle různých hledisek. Podle průběhu rozlišujeme ekzém akutní, subakutní, chronický. Ekzém většinou začíná akutně a z akutního stavu se může zhojit nebo přejde do subakutního nebo chronického stádia. Jindy se vyvíjí od začátku jako chronický ekzém. Základní a typický projev ekzému jsou drobné, živě červené skvrnky a pupínky uspořádané do skupinek uprostřed hustých, na okraji se vytrácejí do okolí. Stupňováním zánětu se z papulek vyvinou drobné puchýřky až velké puchýře. Stržením vznikají mokvající ložiska. Prýštící tkáňový mok na nich zasychá v krustách, ustane-li mokvání, zůstane postižená plocha obnažená, ale suchá, hladká, lesklá, zarudlá. V chronické fázi se ložiska výrazně loupou. Při dlouhém trvání pokožka zhrubne a praská. Postižení celého povrchu se nazývá erytrodermie. Kterákoliv forma ekzému se může druhotně infikovat. Projevy ekzému svědí, na kůži vidíme důsledky škrábání. Pro úspěšné léčení ekzému je důležité znát jeho příčinu. Etiopatogenetická klasifikace ekzému není snadná.
Třídění ekzému:
1. eczema contactum allergicum
2. eczema microbiale
3. eczema nummulare
4. eczema dysidroticum
5. eczema solare
6. exanthema allergico-toxicum medicamentosum eczematoides
7. eczema atopicum
8. ekzémy z neznámých příčin
Vyšetřování: spočívá v podrobné osobní a pracovní anamnéze. Určitým vodítkem může být i lokalizace a průběh ekzému, podezřelé alergeny se testují. Správně provedené, hodnocené a interpretované epikutálnní testy jsou z nejspolehlivějších dermatologických vyšetřovacích metod.
Léčení: lokální kortikoidy, v akutním stádiu se doporučují odpařující obklady. Celkově při velké diseminaci, či těžkém průběhu, kortikoidy a antihistaminika. Důležitá je správná diagnostika ekzému. Základem léčby je eliminaci pracovníka z pracovního prostředí a pro možnost podrobnějšího vyšetření je vhodnější hospitalizace.
Hygiena, životospráva, zdravotně výchovná činnost. Pokud zjistíme alergen, pacientovi vydáme „Alergologický průkaz“ který obsahuje údaje o alergenu, který informuje pacienta a jeho lékaře o dalších postupech, jichž se má osoba vyvarovat.
Eczema atopicum – endogenní ekzém jde o dědičné onemocnění, podkladem jsou vrozené alergie – atopická dermatitida, astma, astmoidní bronchitida, senná rýma, migréna. U atopiků se může střídat s kožními projevy. Onemocnění citlivě reaguje na klimatické změny i na roční období. Nemocný může projít od útlého věku až do dospělosti všemi stadii onemocnění. Onemocnění je velmi úporné, má tři období:
a) fáze kojenecká začíná od 2–3 měsíce na obličeji, hlavně na tvářích, ve formě puchýřků, strupů, šupin až mokvajících projevů. Projevy intenzivního svědění, neklid, nespavost vedou k neurotizaci dítěte a někdy i celé rodiny. Nemoc může spontánně vymizet, nebo trvá do 2 let a také může přejít do fáze druhé.
b) v dětské fázi se projevy postupně lokalizují do loketních a podkolenních jamek a zápěstí. Akutně zánětlivé změny se zmírní – převládají chorobné plochy šedohnědočervené, infiltrované a zhrubělé, občas dochází k akutní exacerbaci. I v tomto období může dojít k spontánnímu zhojení.
c) fáze mladistvých a dospělých
Obr. č. 22 Eczema atopicum
