Osetrovatelska_pece_v_dermatovenerologii
6.1.2 Onemocnění kůže z termických vlivů
6.1.2 Onemocnění kůže z termických vlivů
Popálenina (combustio) je způsobená plamenem, žhavými předměty, horkými tekutinami, párou, elektrickým proudem. Podle výšky teploty, délky a způsobu expozice vzniknou popáleniny I. II. III. stupně.
I. stupeň popálenin – bolestivý erytém a edém se dostaví už v prvních minutách po popálení a odhojí se za několik dnů odlupováním a bez jizev.
II. stupeň popálenin – k předchozím příznakům přistoupí puchýře s čirým obsahem. Hojí se, nedojede-li k druhotné infekci, rovněž bez jizvy.
III. stupeň popálenin – typickým projevem je nekróza. Příškvary jsou šedavé bílé, žluté až černé, silně bolestivé. Odlučování začíná po několika dnech, vzniklé vředy se hojí několik týdnů až měsíců atrofickou, nebo hypertrofickou, keloidní jizvou.
O popáleninách a jejich závažnosti nerozhoduje jen stupeň a hloubka postižení, ale i rozsah procenta popálené kůže. Při větším rozsahu a intenzitě jsou popáleniny doprovázeny celkovými příznaky.
Primární šok je bezprostřední reakce na bolest a leknutí, má charakter cirkulačního kolapsu (zrychlený, měkký tep, snížený krevní tlak, studená bledá kůže). Závažnější je sekundární šok, vzniká za několik hodin po popálení únikem plazmy do postižených tkáni a její ztrátou při mokvaní rané plochy. Nastává porušení rovnováhy mezi proteiny a elektrolyty, zahuštění krve, k snížení až zástavě močení. Překoná-li popálený tuto krizi, je v dalším průběhu ohrožován otravou z rozpadových produktů postižené tkáně a sekundární rannou infekcí.
První pomoc: popálené plochy neošetřujeme, jenom kryjeme sterilními rouškami nebo mulem a na obličeji má mít ošetřovaný roušku. K prevenci šoku je třeba splnit zásadu pěti T- ticho, teplo, tekutiny, tišení bolesti, včasný transport na popáleninové nebo chirurgické oddělení.
Léčení: popáleniny většího rozsahu a intenzity léčí chirurg, závaznější formy léčíme na speciálních odděleních popálenin. U popálenin I. stupně aplikujeme obklady ze silného odvaru čaje, borové vody, Jarischův roztok. Výborný efekt mají krémy, spreje s kortikoidy, které jemně vetřeme ihned po popálení a pak opakovaně několikrát do postižených míst. Při popálení elektrickým proudem, proudem vysokého napětí nebo bleskem se na kůži vytvoří stromečkovitě se větvící, proužkované bělavé lesklé nebo modročervené až šedočerné kresby. Popálení je doprovázeno obvykle šokem s hlubokým bezvědomím, kde pokusy oživování je nutno provádět dvě až tři hodiny.
Obr. č. 8 Popálenina (combustio)
Omrzliny (congelatio) jsou akutní poškození kůže i podkožních tkání nízkými teplotami. O výsledku stejně jako u popálenin rozhoduje stupeň chladu a doba jeho působení. Na rozdíl od popáleniny záleží na individuální odolnosti organizmu. Omrzliny vznikají na akrálních částech těla. Omrznutí usnadňuje nedostatečné a vlhké nebo těsné oblečení a obutí, tělesné vyčerpání, požití alkoholu, ztráta krve apod. Na rozdíl od popálenin u omrzlin chlad přímo ovlivňuje především cévy, proto je působení hlubší a průběh hojení pomalejší. Varovným příznakem omrzliny je zbělení a necitlivost postižené kůže, kterou vystřídá po vybavení z chladu přechodný svědivý nebo bolestivý erytém. Při intenzivnějším vlivu je trvalejší překrvení, k němuž se přidruží zánětlivý otok. Při hlubším a intenzivnějším omrznutí se vytvoří puchýře s čirým nebo s krvavým obsahem, nekróza s modročernými příškvary, tkáně se pomalu odlučují. Odhojené partie jsou trvale citlivé na chlad a omrznutí.
První pomoc a léčení: zamítá se dříve doporučované tření sněhem, i rychlé zahřívaní postižených partii, ty se mají postupně prohřívat vlažnou vodou, až se přejde na teplou vodu do 38 °C. Osvědčilo se celkové zahřívání pomoci horkého čaje, kávy, malé dávky alkoholu, horké obklady ne na postižené místa a světelné skříně. Těžší omrzliny se ošetřují na sucho, pro nebezpečí vlhké gangrény. Po demarkaci je většinou nutné chirurgické snesení odumřelých tkání.
Obr. č. 9 Omrzliny (congelatio)
_-_Edit.jpg){kind=link}