Osetrovatelska_pece_o_seniory

5.3.3 Maligní komunikace a vzorce chování ve zdravotnických a sociálních službách

5.3.3 Maligní komunikace a vzorce chování ve zdravotnických a sociálních službách
 
 
Jde o zhoubné, škodlivé, destruktivní chování, které je konstantní součástí určitého sociálního prostředí. Velmi zvýrazněné je zejména při péči o lidi s demencí.
- Podvádění, lest, zrádcovství – pečující záměrně nemluví pravdu za účelem zejména usnadnění si péče.
- Infantilizace – pozor na elderspeak. Se seniorem mluví jako s děckem, používají zdrobněliny, žvatlají na něho. Dekorace místností připomíná prostředí pro děti. Vše dělají za nemocného, naprosto zabíjí jeho autonomii. Je třeba mu dát šanci a čas.
- Nálepkování – mrtvičkáři, hysterky, potížisté, stěžovatelé.
- Stigmatizace – jde o vystupňované nálepkování – blázen, dement, geront, hluchoun, umírající.
- Ignorování – nebereme zřetel na to, co pacient říká, přeje si. Nevnímáme ho. Mluvíme před ním, jako by tam nebyl. Vstupujeme bez zaklepání. Mluvíme s doprovodem nikoli se seniorem.
- Odmítání a odpírání pozornosti – neřešíme potřeby seniorů, nevěnujeme jim pozornost. „Je dement, neví, co chce.“
- Netrpělivost, spěch, nerespektování tempa („tak šup, šup“).
- Odhánění pacientů, úmyslné zdržování, pacient počká.
- Zvěcnění pacientů – označování diagnózami, lůžky, „nakrmte tu pneumonii“.
- Zesměšňování.
- Zneschopňování, uděláme vše raději sami.
- Invalidace – pečující zlehčuje přání obavy, výroky.
- Ponižování, pohrdání, podceňování – sarkastické poznámky.
- Obviňování, nařčení pacienta, že něco způsobil, aniž by na tom měl vinu.
- Zastaršování (HOLMEROVÁ, 2007).
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše