Osetrovatelska_pece_o_seniory
6.2 Druhy zneužívání
6.2 Druhy zneužívání
Nejzávažnějším projevem agrese vůči seniorům je fyzické násilí.
Fyzické zneužívání je definováno jako způsobení fyzického násilí, které není náhodné a jež má za následek nebo by mohlo mít tělesné poranění, bolest nebo postižení.
Patří sem i zranění, které nelze dostatečně vysvětlit, kde existují obavy z toho, že toto poranění bylo způsobeno úmyslně. Konkrétní příklady: bití a fackování, pálení, štípání, třesení, tlačení, ale i násilné krmení, užívání zábran, cévkování pro pohodlí personálu, nesprávná medikace, nucená sedace. Fyzické zneužívání může rovněž zahrnovat situace, kdy je lidem působeno nesmyslné nepohodlí, když je jim odepřena péče nebo uplatňovány neadekvátní způsoby léčení. Nedostatek potravy a vody a nedobrovolná izolace představují také fyzické zneužívání.
Sexuální zneužívání je definováno jako účast dospělých v sexuálních aktivitách, které:
- nechtějí nebo k nim nesvolili
- nemohou jim rozumět
- odehrávají se tam, kde druhá strana má pozici toho, ke komu se může s důvěrou obrátit, pozici moci nebo úřadu
Veškeré sexuální aktivity, ve kterých se objeví personál, jsou v rozporu s profesními standardy, a tudíž jsou považovány za zneužití.
Příklady sexuálního zneužívání:
- Kontaktní (znásilnění, nechtěné dotýkání a jiné formy sexuálních aktivit bez souhlasu dotyčného dospělého)
- Bezkontaktní (neslušné odhalování, slovní obtěžování)
Zanedbávání je definováno jako nedostatek pomoci v aktivitách denního života a opomenutí zakročit u chování, které je nebezpečné pro dotyčného jedince nebo ostatní.
Zneužívání se může rovněž vyskytnout jako důsledek neúmyslného jednání pečovatelů tím, že z různých důvodů neumí zajistit potřeby ohrožené osoby. Může to být z důvodů finančních, z důvodů nedostatku informací, nebo pokud péče o takového pacienta přesahuje možnosti daného zařízení. Konkrétní příklady zanedbání: neposkytnutí vhodné stravy, ubytování, tepla, oblečení, lékařské péče, hygieny, ošetřovatelské péče, medikace.
Psychické a citové zneužívání je zneužívání, jež ovlivňuje duševní zdraví a rozvoj jedinců. Psychické zneužívání zahrnuje použití výhrůžek, strachu ale také vynucování úplatků například za účelem:
- splnit přání pacienta
- neuzavřít ho na izolaci
- poskytování služeb, které potřebuje
Psychické zneužívání zahrnuje zastrašování, ponižování, křik, nadávky, citové vydírání a upírání základních lidských a občanských práv. Patří sem rovněž rasové zneužívání, obtěžování a přehlížení kulturních potřeb jedince. Zvláštní formou psychického týrání je sociální izolace. Projevuje se bráněním oběti v kontaktu se svou rodinou, přáteli, kontrolou odchozích hovorů, kontrolou dopisů, SMS zpráv, emailů. Časté jsou i tzv. „kontrolní“ telefonáty, vyslýchání jako kde jsi byl/a, s kým jsi byl/a, přikazování co si má obléknout, nucení setrvávat doma. Cílem je mít týranou osobu co nejvíce pod kontrolou.
Finanční/materiální zneužívání znamená nepatřičné použití zdrojů jednotlivce ve prospěch jiné osoby. Typické je: znemožnění přístupu k rodinným příjmům, neplacení nákladů a účtů spojených s bydlením, úplná kontrola nad příjmy a výdaji oběti, tajení ekonomické situace agresora i rodiny a mnoho dalších možností. Drží-li násilník svoji oběť v neustálé finanční nejistotě a pod dohledem, není schopna odejít z domova či vyhledat pomoc.
Institucionální zneužívání a zneužití personálem je definováno jako dodržování systému péče, která je organizována pro pohodlí personálu a ne pro potřeby seniorů. Konkrétní příklady:
- absence flexibility ohledně času na spaní nebo úmyslné probouzení
- podložní mísa užívaná vícero osobami, ponechávání na ní příliš dlouho
- špinavé oblečení a povlečení
- nedostatek osobního oblečení a věcí
- užívání postranic tam, kde to není třeba
- strohé prostředí, nedostatek světla v místnostech
- zanedbané prostředí a nedostatek stimulace
- nevhodné ošetřovatelské nebo zdravotnické postupy (např. klyzmata nebo cévkování), když nejsou indikovány
- nedostatek individuálních plánů péče, ritualizovaná péče
- nepřiměřená omezení a izolace
- nadřazenost personálu
Jednotlivé formy násilí jsou málokdy přesně oddělené. Většinou se kombinují nebo prolínají či přechází jedna forma v druhou.
K jedné z forem domácího násilí patří i tzv. stalkerství neboli nebezpečné pronásledování, které se dostává do popředí zejména v posledních letech. Stalker si chce udržet nad obětí moc a kontrolu. O pronásledování lze říci, že je to obtěžující a zastrašující chování, které může mít podobu sledování nebo pozorování. Chodit do míst bydliště oběti, opakovaně obtěžovat telefonáty, zanechávat vyhrožující vzkazy, předměty nebo ničit osobní věci s cílem způsobit u oběti strach. Pronásledování může být zaměřeno na širší skupinu známých nebo blízkých přátel oběti.