Osetrovatelska_pece_o_nemocne_onkologie

9.11.1 Alklylační cytostatika

9.11.1 Alklylační cytostatika
 
 
Působí na tvorbu nové genetické informace buňky (proces transkripce). Výhodou při jejich použití je, že současně poškozují i stávající genetický materiál buňky. Fakticky to znamená, že působí jak na rostoucí buňky, tak na buňky v klidové fázi. Mimo obecné nežádoucí účinky mohou tato cytostatika působit teratogenně (poškozují plod) a karcinogenně (poškození genetického materiálu dělících se buněk může vést ke vzniku nových nádorů). V klinické praxi se nejčastěji používají tyto preparáty:
Melfalan – preparát existuje jak v injekční tak v perorální formě. Používá se v léčbě mnohočetného myelomu a v některých režimech před transplantací kostní dřeně.
Chlorambucil – existuje pouze jako tablety. Použití je stejné jako u Melfalanu.
Cyklofosfamid – samotný preparát je neúčinný, účinkuje až jeho metabolit vznikající v játrech. Proto je relativně bezpečné jeho nitrožilní podání (nedochází ke komplikacím při paravenózním úniku). Existuje jak v perorální tak injekční formě.
Vlastní účinnou látkou, která vzniká při metabolizaci Cyklofosfamidu je Akrolein (ten je vylučován volně močí). Proto při režimech, kde jsou léčebně používány vysoké dávky Cyklofosfamidu, může dojít k poškození sliznice močových cest.
Ifosfamid – je látka podobná Cyklofosfamidu.
Karmustin – jde o derivát nitrosomočoviny. Jeho největší výhodou je rozpustnost v tucích, takže snadno proniká hematoentefalitickou bariérou a lze jej použít v léčbě mozkových nádorů.
Busulfan – je používán v léčbě chronické myeloidní leukémie. Výrazným nežádoucím účinkem tohoto preparátu je toxicita pro plicní parenchym.
Dakarbazin – je používán v léčbě sarkomů a maligního melanomu a v léčebných režimech u některých hematoonkologických onemocnění.
V léčbě mozkových nádorů se používají Temozolomid a Prokarbazin.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše