Farmakologie
3.2.1 Agonisté, antagonisté
Na receptory se kromě endogenních látek mohou vázat i různé látky exogenní – v našem případě léčiva, která mají podobnou chemickou strukturu jako endogenní ligandy. Podle hodnoty vnitřní aktivity můžeme tyto látky (léčiva) rozdělit na agonisty, parciální agonisty (tzv. kompetitivní dualisty) a antagonisty.
Agonisté
Jako čisté (plné) agonisty označujeme látky, které aktivují receptory (podobně jako endogenní ligandy), mají k nim vysokou afinitu a mají rovněž vysokou vnitřní aktivitu. Pro agonisty je charakteristické, že působí ve velmi nízkých koncentracích, jsou saturabilní (zvýšení jejich koncentrace nad určitou hodnotu již neovlivňuje účinek) a jejich účinek lze specificky blokovat antagonisty.
Antagonisté
Léčiva s vysokou afinitou k receptoru a malou (nebo nulovou) vnitřní aktivitou působí jako antagonisté. Po vazbě antagonisticky působícího léčiva na receptor nedochází k jeho aktivaci a tudíž ani k vyvolání biologické odpovědi. Obsazením vazebného místa na receptoru antagonisté brání navázání a tím i účinku přirozených ligandů a agonistů – mají tedy inhibiční účinek. Vazba na receptor může být reverzibilní nebo ireverzibilní. V závislosti na druhu vazby potom při interakci dvou látek (agonisty a antagonisty) s jedním receptorem rozlišujeme kompetitivní a nekompetitivní antagonizmus.
Kompetitivní antagonisté
Antagonisté, kteří reverzibilně interagují se stejným receptorem jako agonisté (nebo přirozený ligand), jsou nazýváni kompetitivní antagonisté. Mezi agonistou a antagonistou dochází ke kompetici (soutěžení) o společné vazebné místo na receptoru, přičemž kterákoliv z těchto dvou látek může být z této reverzibilní vazby vytěsněna vysokou koncentrací látky druhé. Antagonistický účinek může tedy být překonán vysokou koncentrací agonisty.
Nekompetitivní antagonisté
Při nekompetitivním antagonizmu dochází k inhibici receptoru, a to dvěma mechanizmy:
- ireverzibilním navázáním antagonisty na vazebné místo receptoru, tím se sníží počet receptorů dostupných pro agonistu,
- reverzibilním nebo ireverzibilním navázáním antagonisty na jiné místo téhož receptoru, čímž dojde k zablokování účinku agonisty po jeho navázání na receptor.
Nekompetitivní antagonisté snižují a/nebo blokují účinek agonistů a přirozených ligandů jiným mechanizmem než kompeticí o vazebné místo na receptoru a proto jejich působení neovlivní zvýšení koncentrace agonistů.
Parciální agonisté (kompetitivní dualisté)
Jako parciální agonista je označováno léčivo, které má vysokou afinitu k danému receptoru, ale menší vnitřní aktivitu, než plný agonista. O stejné vazebné místo na receptoru soutěží dva agonisté s odlišnou vnitřní aktivitou a tím dochází ke dvěma různým účinkům. Parciální agonista může působit:
- jako agonista se slabším účinkem než pravý agonista,
- jako antagonista s vlastním agonistickým účinkem.
Fyziologický a chemický antagonizmus
Specifické nereceptorové interakce dvou látek na podkladě jejich chemických vlastností se označuje jako chemický antagonizmus. Jedno léčivo se chemicky váže na druhé a tím dochází k jeho inaktivaci.
Pokud dvě látky působí na odlišné cílové struktury a vyvolávají tím protichůdné (opačné) účinky, hovoříme o fyziologickém (funkčním) antagonizmu (např. účinek glukokortikoidů zvyšujících glykémii působí proti účinku inzulínu, který glykémii naopak fyziologicky snižuje).