Filozofie
9.3 Systémové modely
Systémové modely mají svůj teoretický původ v obecně vědních teoriích systémů (otevřené anebo zavřené systémy). V biologii a fyzice poznávají hranice svých možností, které se projevují v napětí, stresu, konfliktu, ve zpětné vazbě a equilibrii (rovnováze).
Callista Roy - Adaptační model
Narodila se 14. Října 1939 v Los Angeles, USA.
Callista Roy vychází z následujících teoretických východisek:
a) humanistické filozofie a holizmu,
b) Maslowovy práce,
c) sociální interakční teorie,
d) Helsonovi adaptační teorie.
Asumpce
Příjemcem ošetřovatelství je jedinec, skupina, komunita nebo společnost. Příjemce je holistický adaptivní systém. Lidé jsou živé systémy v stálé interakci s prostředím.
Prostředí a lidé jsou otevřené systémy, vyměňují si energii, hmotu a informace ve stále se měnícím prostředí. Jedinec si musí udržovat svoji integritu. Schopnost jedince zvládat změny zevního a vnitřního prostředí se mění v čase.
Koncepce modelu
Adaptace je proces přizpůsobení se na změny prostředí.
Pozitivní adaptivní reakce ð jedinec reaguje pozitivně na změny zevního a vnitřního prostředí.
Neefektivní reakce ð vedou ke změně celistvosti jedince
Podněty, které ze zevního a vnitřního prostředí, vyvolávají adaptační odpověď:
fokální stimul = ohniskový = centrální – aktuálně působí na jedince v určitém momentě a na který jedinec okamžitě reaguje;
kontextuální stimul – náhodně působící podnět v čase působení fokálního stimulu, ke kterému má vztah;
reziduální stimul – podnět z osobnostní oblasti jedince, např. vlastnosti, postoje, názory, předcházející zkušenosti;
Adaptační niveau jedná se o adaptační úroveň – individuální rozsah efektivních reakcí jedince na stimuly. Jakmile stimul překročí hranice neboli individuální adaptační zóny, reakce na něho jsou neefektivní, nebo maladaptivní a dochází k porušení integrity jedince.
Adaptační systém jedince obsahuje:
a) primární subsystém – kontrolní;
b) sekundární subsystém – efektorový.
primární subsystém je kontrolní podsystém. Jsou to naučené nebo zděděné mechanizmy kontroly procesů nebo překonávání či zvládání situace. Patří sem:
1. regulátor – reaguje na stimuly ze zevního a vnitřního prostředí prostřednictvím nervových, chemických a endokrinních (autonomních) reakcí.
2. kognátor – reaguje na stimuly z prostředí převážně prostřednictvím vyšší nervové činnosti (paměť, učení, emoce, rozhodování,…) kde reakce jsou emočního typu.
3. efektorový subsystém – sekundární podsystém – po zpracování stimulů primárním subsystémem se reakce jedinců převedou do čtyř adaptačních oblastí (adaptační mody):
a) fyziologická oblast = physiological mode – zahrnuje dýchání, cirkulaci, výživu, tekutiny, vyprazdňování, aktivitu, odpočinek, spánek, celkovou regulaci (tělesná teplota, smysly, vitální funkce, endokrinní a neurologický systém); reakce spojené se strukturou těla a způsobem jeho funkce;
b) sebekoncepce = self concept – zahrnuje fyzikální, osobnostní a interpersonální složku;
c) rolová funkce = role function – obsahuje identifikaci a zvládání rolí, sociální interakce vzhledem k primární, sekundární a terciální roli (rolový strom);
d) vzájemná závislost = interdependence – zahrnuje vzájemnou závislost nebo nezávislost v průběhu interpersonálních vztahů dvou a více osob při zabezpečování potřeb jedince.
Imogene King: Systém a teorie cíle
Narodila se 30. ledna 1923 ve West Pointu, stát Iowa a zemřela 24. 12. 2007 v St. Petersburgu, stát Florida.
Teoretické východiska
- poznatky z psychologie, fyziologie, přírodních věd;
- výsledky výzkumů ošetřovatelství a příbuzných věd;
- teoretické práce o interpersonálních vztazích, o vnímání, o prostoru, o komunikaci, o interakci a transakci;
- práce H. Peplau, I.J. Orlando.
Asumpce
Ošetřovatelství je zaměřené na péči o jedince a jeho cílem je zdraví jedinců a skupin.
Ošetřovatelský cíl je možné dosáhnout prostřednictvím interaktivního procesu, v němž je člověk otevřený systém v neustálé interakci s prostředím. Základní vlastností všech jedinců je jejich smysluplná interakce.
Hlavní jednotky
Cílem ošetřovatelství je dosáhnout, obnovit, udržet nebo navrátit zdraví jedince pro jeho maximální potenciál.
Pacient je personální, interpersonální a sociální systém.
Role sestry je pomáhat prostřednictvím interakce.
Zdrojem těžkostí jsou stresory ve vnitřním nebo zevním prostředí.
Ohnisko zásahu se zaměřuje především na interpersonální systém.
Způsob zásahu tvoří interaktivní proces.
Výsledkem zásahu je optimální život a zdraví jedince v přiměřeném sociálním systému.
Metaparadigmické koncepce
Osoba
- sociální, racionální, vnímavá, kontrolující, cílevědomá bytost orientovaná v čase a prostoru;
- personální systém, který existuje v sociálním systému;
- je v neustálé interakci s interpersonálním systémem a sociálním prostorem
Zdraví je dynamický stav v průběhu života a neustálá adaptace jedince na stresory a stres ze zevního a vnitřního prostředí
Prostředí autorka nedefinovala
Ošetřovatelství je pozorovatelné chování v systému ošetřování. Je to zároveň interaktivní, interpersonální proces akce, reakce, interakce a transakce, ve kterém se setkávají sestra a pacient.
Koncepce modelu
Koncepce systémů
Jedinec, jako otevřený personální systém funguje v rámci sociálního systému a vytváří intrapersonální vztahy:
A) Personální systém obsahuje osobnostní, komplexní soubor vlastností (uvědomuje, chápe, myslí, představuje si, touží, rozhoduje), identifikuje cíle a volí prostředky:
1) vnímání (percepce)
2) růst a rozvoj – molekulární a buňkové změny, změny chování, aktualizace vlastního „já“.
Body image neboli obraz těla, který je subjektivní, dynamický, získaný nebo naučený.
Prostor, ve kterém jedinec žije – osobní, subjektivní, situační, má svůj rozměr a čas, který je založený na individuální percepci situace.
Čas - doba – období trvání mezi dvěma událostmi. Je to jedinečná individuální zkušenost, univerzální proces bytí. Je nenávratný a jednosměrný. Při setkání jednoho personálního systému s jinými personálními systémy vzniká interpersonální systém
B) Interpersonální systém tvoří interakce jedinců:
Interakce tvoří proces percepce a komunikace mezi jedinci verbálními a neverbálními projevy, které jsou zaměřené na cíl. Jsou složené z:
a) komunikace - procesu odevzdávání informací – přímo nebo nepřímo. Komunikace je buď situační, dynamická, verbální, neverbální;
b) transakce je proces interakcí k dosažení společného cíle.
c) role - očekávaný způsob chování jedince podle pozice v sociálním systému;
Stres nejvíce ohrožuje růst a vývoj jedince a ohrožuje jeho zdraví. Vzniká v rámci interpersonálních vztahů a při konfliktech rolí je ho možné redukovat transakcí.
Spojením interpersonálních systémů se vytvářejí sociální systémy.
C) Sociální systém. Každý jedinec má své místo, ve kterém probíhají aktivity potřebné pro život, zdraví a štěstí jedince. Sociální systém je složen z:
- organizace - formální a neformální role vyplývající z jejich pozic, realizace osobních a skupinových cílů;
- autority - neformální vliv jedince nebo organizace prezentovaná vedením, příkazy, zodpovědností;
- moci = základní vlastnost v organizaci. Je univerzální, situační, dynamická, řízená vlastními cíly a limitovaná zdroji. Moc je v přímém vztahu k autoritě a rozhodování;
- statusu = pozice jedince ve skupině nebo skupinách v rámci organizace. Status bývá situační, závislý na roli, spjatý s povinnostmi, privilegii, závazky;
- rozhodnutí = dynamické a systematické procesy, řídí výběr z různých možností tak, aby jedinci i organizace dosáhli cíl
Koncepce teorie dosažení cíle
Interaktivní proces se skládá z: akce, reakce, interakce a transakce. Kingová udává následující předpoklady interakce sestra – pacient:
- vnímání cílů, potřeb a vlivu sestry i pacienta v interakčním procesu;
- jedinci mají právo na vědomosti o sobě a zúčastňovat se na rozhodnutích;
- zdravotnický personál je zodpovědný za poskytování informací, které mohou pomoci rozhodovat;
- pacient má právo akceptovat nebo odmítnout péči cíle zdravotníků a cíle příjemce péče se nesmí lišit.
Předpoklady pro dosažení cíle
Sestra je odborně vzdělaná a zručná, poskytuje vhodné informace. Očekávané role a vykonání úloh sestry a pacienta jsou totožné. Pokud se vykonávají transakce v interakci sestra – pacient, potom bude mít jeho růst a vývoj vyšší kvalitu.
Úspěšné transakce sestra – pacient nastává v situaci, pokud jsou dosažené cíle ošetřovatelské péče efektivní.