Německý jazyk
1.9.3 Préteritum (jednoduchý minulý čas)
1.9.3 Préteritum (jednoduchý minulý čas)
Préteritum pravidelných sloves
Préteritum je minulý čas, který se užívá obvykle v písemném či monologickém projevu. V mluveném jazyce se používá pouze préteritum sloves sein, haben, fráze es gibt a modálních sloves.
Tvary préterita se tvoří pomocí koncovek přidávaných ke slovesnému kmeni (slovesný kmen viz 1. 9)
1. ich |
- te |
2. du |
- test |
3. er/sie/es |
- te |
1. wir |
- ten |
2. ihr |
- tet |
3. sie |
- ten |
Končí-li slovesný kmen na –d, -t, -dm, -chn, -ffn, vsune se před koncovku –te ještě -e-:
1. ich |
- ete |
2. du |
- etest |
3. er/sie/es |
- ete |
1. wir |
- eten |
2. ihr |
- etet |
3. sie |
- eten |
Préteritum (jednoduchý minulý čas) nepravidelných a smíšených sloves
A. Nepravidelná slovesa obvykle mění v préteritu kmenovou samohlásku. 1. a 3. osoba č. jednotného odpovídají kmeni (nemají koncovku), ostatní osoby přijímají koncovku přítomného času:
fahren – kmen fuhr
1. ich |
fuhr |
2. du |
fuhrst |
3. er/sie/es |
fuhr |
1. wir |
fuhren |
2. ihr |
fuhrt |
3. sie |
fuhren |
Tvary préterita nepravidelných sloves je nutno naučit se zpaměti.
B. Slovesa smíšená mají stejné koncovky jako pravidelná slovesa (viz 1.9.3 - préteritum pravidelných sloves), ale jejich kmen se mění jako u silných sloves, např.:
brennen – ich brannte
kennen – ich kannte
C. Modální slovesa ztrácejí v préteritu přehlásku (kromě sollen) a přibírají koncovky časování pravidelných sloves (viz préteritum pravidelných sloves):
können – ich konnte
dürfen – ich durfte
müssen – ich musste
sollen – ich sollte
wollen – ich wollte
mögen – ich mochte