Osetrovatelska_pece_o_nemocne_onkologie

12.2.2 Paliativní péče

12.2.2 Paliativní péče
 
 
Paliativní péče je fakticky podpůrnou léčbou či péčí v pokročilých fakticky terminálních konečných stavech onemocnění, tedy péčí o nevyléčitelně nemocné.
Několik poznámek k dějinám paliativní péče:
Koncepce celostní medicíny celostní péče, tedy nejen péče o tělo, ale i duši nemocného, je s evropskou medicínou nerozlučně spjat již od počátku středověku. V prvé polovině 19. století založila Jeanne Garnierová společenství žen, které se plně věnovalo péči o nevyléčitelně nemocné. Toto společenství otevřelo v Paříži, v druhé polovině 19. století, svůj první dům, který nazvalo hospic.
Hnutí se posléze rozšířilo do Irska a Anglie, kde v polovině minulého století pracovala nejprve jako sestra, a po ukončení svých studií jako lékařka Cicely Saunders. Zde postupně formuje zásady lékařské a ošetřovatelské péče o nemocné, kterým medicína nemůže nabídnout doléčení.
V jejím ponětí je tělesná bolest spjata a navzájem se ovlivňuje s utrpením v oblasti psychické, sociální a duchovní.
V roce 1867 tato dáma zakládá na předměstí Londýna Hospic svatého Kryštofa, kde je poprvé péče o nevyléčitelně nemocné zajištěna profesionálním a především multidisciplinárním týmem.
Rozvoj medicíny v druhé polovině 20. století a její úspěchy toto hnutí odsouvá do pozadí díky víře, že je pouze otázkou krátkého času, kdy díky vývoji zvítězíme nad nádorovými onemocněními.
Logicky se potom těžce nemocní a umírající, u kterých medicína selhává, ocitají na okraji péče zdravotnického personálu.
Postoj nejlépe shrnuje stručná ale poněkud hrůzná věta: „Zde už se nic nedá dělat“. To, že lze něco udělat pro psychickou i duševní pohodu těžce nemocných, je předmětem hospicové paliativní medicíny.
Aktivní propagátoři hospicového hnutí tvrdí že, péče o umírající je v nemocnicích příliš agresivní, nemocný je doslova přeléčován a podrobován invazivním postupům do poslední chvíle. Léčba nevnímá problémy nemocného. Technologický princip této léčby není dostatečně empatický.
V současné době tvrzení, že v hospicu nejsou používány postupy moderní léčby, neobstojí, naopak v řadě velkých nemocnic vznikají (bohužel především v zahraničí) oddělení paliativní péče.
Paliativní péče se pak stává samostatnou lékařskou odborností. V České republice k tomu došlo v roce 2004.