Osetrovatelska_pece_o_nemocne_interni_obory
11.1 Původ infekčních chorob, stádia systémové infekce, vyvolavatelé lidských infekcí
11.1 Původ infekčních chorob, stádia systémové infekce, vyvolavatelé lidských infekcí
Původ infekčních chorob: člověk žije trvale obklopen mikroorganismy, které označujeme jako nepatogenní (nejsou schopny vyvolat onemocnění). Část mikrobů žije na kůži nebo sliznicích dutiny ústní, nosní, ve střevě, v pohlavních orgánech, aniž by jimi byl člověk poškozován, označují se tedy jako komensálové. Mnozí komensálové mohou při zavlečení do jiných, cizích lokalit, nebo při oslabení jedince vyvolat onemocnění. Jsou to tedy za normálních okolností neškodné mikroby, které jakmile dostanou příležitost, vyvolají onemocnění (např. močové infekce, vyvolané komensálem střeva - Escherichia coli). Tyto a další infekce vycházející z normální flory se označují jako - endogenní. Exogenní jsou takové infekce, které jsou vyvolány mikroorganismy vnikající z vnějšku do svého hostitele (tuberkulóza, AIDS, chřipka).
O tom, jaký bude výsledek setkání člověka s mikroorganismem, rozhoduje:
1. virulence mikroba,
2. velikost infekční dávky,
3. schopnost organismu reagovat na infekci.
Zdrojem infekčního agens je nejčastěji člověk (sám pacient, jiný jedinec - nemocný nebo bezpříznakový nosič, jiný živočich).
Cesta přenosu:
- přímá (těsný kontakt jedince se zdrojem nákazy),
- nepřímá (kontaminovaná voda, potraviny, prach, aerosol, neživé předměty, hmyz atd.).
Typy infekce:
Lokální:
- při ní zůstává vyvolavatel omezen na blízké okolí brány vstupu (např. absces),
- šířením podle lymfatických drah může vzniknout infekční lymfadenitis,
Celková:
- infekce se přes lymfatické cesty dostává do sleziny a lymfatických uzlin, po pomnožení přestupuje do krve a krevním oběhem se dostává do cílových orgánů (virové infekce).
Sepse:
- mikroby se z místa lokální infekce trvale, nebo přerušovaně, dostávají do krevního oběhu.
Stádia systémové infekce:
- Inkubace – doba od vniknutí mikroorganismu do těla a jeho množení v lymfatických tkáních (nejsou zjevné příznaky choroby).
- Generalizace – cestou krevní se mikrob šíří do celého organismu, dochází k příznakům choroby (např. horečka).
- Orgánová manifestace – mikroorganismus pronikl do jednoho či více orgánů.
Vyvolavatelé lidských infekcí:
Bakterie:
1. grampozitivní,
a) koky – aerobní – stafylokoky, streptokoky, anaerobní – peptostreptokok,
b) tyčinky – aerobní – korynebakterie, mykobakterie, bacily, listerie, anaerobní – aktinomycety, laktobacily, klostridie,
2. spirální – spirily, spirochety,
3. gramnegativní
a) koky – aerobní – neisserie,
b) tyčinky – aerobní – pseudomonády, legionely, bordetela, - fakultativně anaerobní – enterobakterie, vibria, hemofily, anaerobní – bakteroidy.
Viry:
DNA viry:
- papovavirus (bradavice),
- parvovirus (pátá exantémová),
- adenovirus (onemocnění z nachlazení),
- herpes viry (herpes simplex, varicela, cytomegalovirus, Epstein-Barrové (mononukleóza),
- poxviry (variola, kravské neštovice),
- virové hepatitidy B, atd.
RNA viry:
- picorna viry (poliovirus - dětská obrna, Coxackie viry),
- ECHO viry – letní chřipky, Rhinoviry - rýma, virus Hepatitidy A), reoviry (rotavirus - dětské průjmy),
- togaviry (zarděnky, virus klíšťové meningoencefalitidy),
- orthomyxoviry (chřipka A, B, C),
- rhabdoviry (vzteklina),
- koronaviry (horní cesty dýchací),
- retroviry (leukémie, lentiviry – virus HIV).
Houby:
- tato onemocnění označujeme jako mykózy,
a) povrchové (kožní, slizniční),
b) hloubkové (postihující jeden orgán nebo celý organismus),
kandidózy – (ústní sliznice nebo pochva),
dermatomykózy – (postihující kůži, vlasy, nehty).
Mezi bakterie bývají řazeny také MYKOPLASMY a CHLAMYDIE:
- mykoplasmy (mykoplasma pneumonie - primární atypický zánět plic),
- chlamydie (chlamyda trachomatis – sexuálně přenosné onemocnění např. zánět močové trubice atd.).
Obranné mechanismy hostitele:
Odolnost nespecifická (vrozená, přirozená), specifická (získaná, adaptivní).
NESPECIFICKÁ:
- kožní a slizniční bariéry,
- normální flóra hostitele,
- fagocytóza (funkce granulocytů a mikrofágů),
- komplementový systém (kaskádovitá aktivace enzymatických komplementových bílkovin),
- cytokinin (zprostředkovávají akutní fázi odpovědi hostitele např. horečka).
SPECIFICKÁ:
- antigeny (bílkoviny, vysokomolekulární polysacharidy),
- B lymfocyty (zrají v kostní dřeni a putují do lymfatických orgánů, vytvářejí tzv. paměťové buňky),
- T lymfocyty (vyzrávají pod vlivem thymu a ve spolupráci s B lymfocyty) upravují sílu imunologické odpovědi.
Protilátky (sérové proteiny) tvořené jako odpověď na specifické antigeny plasmatickými buňkami. Jsou označovány jako gama globuliny IgA, IgD, IgE, IgG, IgM.
Proces šíření nákazy:
Uskutečňuje se za splnění 3 podmínek:
1. přítomnost zdroje původce nákazy,
2. uskutečnění přenosu původce nákazy,
3. přítomnost vnímavého hostitele.
ZDROJ:
1. osoby s klinickým průběhem onemocnění,
2. nosič (nemá žádné příznaky),
- v inkubační době onemocnění,
- v rekonvalescenci,
- při asymptomatickém průběhu onemocnění,
- při perzistující infekci (chronické, latentní, pomalé infekce),
3. zvíře (zoonózy).
PŘENOS:
1. přímý (kontakt - dotekem, kapénkami - kýchání, mluvení, kašlání na sliznici nebo spojivku vnímavé osoby, pokousáním, poškrábáním zvířetem, transplacentární - přes placentu na plod),
2. nepřímý (předměty, vehikuly - voda).
HOSTITEL – epidemiologická opatření na zvýšení odolnosti populace:
1. Očkování (živé očkovací látky - proti TBC; inaktivované – pertuse, hepatitida A, vzteklina; toxoidy – diftérie, tetanus; subjednotkové vakcíny – chřipka; chemovakcíny – meningokokové, pneumokokové a hemofilové infekce; nekombinované vakcíny – hepatitis B; syntetické vakcíny),
2. Pasivní imunizace – (imunní séra – profylaxe tetanu a vztekliny; imunoglobuliny – k profylaxi nebo léčbě různých infekcí, podávají se před cestou do oblastí endemického výskytu).
Léčba infekčních nemocí:
ANTIBIOTIKA:
1. Beta- laktamová ATB – Peniciliny (Penicilin G, Penicilin V, Oxacilin, Ampicilin, chráněné peniciliny – Augmentin, Amoksiklav),
2. Cefalosporiny
I. generace (Kefzol) na gram+infekce,
II. generace (Zinkat, Zinacef, Mefoxin) na respirační, břišní aj. infekce,
III. generace (Claforan, Primafen, Rocephin) na neuroinfekce,
3. Aminoglykosidy (Gentamycin, Garasone) na mykobakterie, Gram negativní flóru, (Streptomycin) na TBC, (Gentamicin) gramnegativní sepse,
4. Peptidy (Polymyxin B) na gram negativní flóru,
5. Glykopeptidy (Vancomycin) na anaerobní střevní infekce, pro nejmenší děti je neurotoxický,
6. Makrolidy (Erytromycin) na infekce stafylokokové a streptokokové vyvolává zvracení, je mírně hepatotoxický, (Rulid) stejné účinky, méně dráždí na GIT, (Sumamed) na HCD, (Rovamycin) gram + inf, toxoplazmóza,
7. Chloramfenikol na hnisavé záněty CNS, tyfus, černý kašel - v pediatrii vzácně,
8. Tetracykliny – dnes vzácně na zoonózy, chlamyda.
VIROSTATIKA – látky působící proti replikaci viru v buňkách hostitele.
1. Herpesviry: Acyklovir (Herpesin, Zovirax), gancyklovir (Cymevene) zánět sítnice, při AIDS, cytomegalovirové infekce po transplantaci, foscarnet (Foscavir)
herpesviry, HIV, viry hepatitidy B,
2. Viry chřipky: amantadin (Viregyt) chřipka A - spíše prevence než léčba,
3. HIV: inhibitory reversní transkriptázy (Zidovudin, Didanosin, Lamivudin), inhibitory
virové proteinázy (Indinavir, Ritonavir, Saquinavir),
4. Hepatitis B: lamivudin,
5. Hepatitis C: Ribavirin.