Osetrovatelske_postupy

4.4.6 Terapie dekubitů

4.4.6 Terapie dekubitů
 
 
Léčba dekubitů se týká celkového stavu pacienta a vlastních tlakových lézí. Principem léčby je odstranění nebo alespoň zmírnění vyvolávajících příčin. Léčba je také řízena podle jednotlivých klinických stadií.
 
Celková terapie
Pokud nejsou dekubity prvních dvou stupňů infikovány, nevyžadují speciální celkovou léčbu kromě léčby základního onemocnění a odlehčení postižené krajiny.
Celková terapie je používána u dekubitů 3. a 4. stupně, které jsou doprovázeny sepsí a zhoršují celkový zdravotní stav.
V této situaci jsou indikována antibiotika. Proti gram pozitivní bakteriální floře, především proti stafylokokům, které u dekubitů nejčastěji způsobují ostitidy a proti gram negativní bakteriální floře, která zpravidla kolonizuje močový systém. Vedle terapie primárního onemocnění je nutná terapie anemie, hypoproteinemie a rozvratu vnitřního prostředí. Vlivem trvalého infekčního ložiska je u chronických dekubitů organismus dlouhodobě oslabován ztrátami bílkovin, hnisem a tvorbou obranných látek, následnou anemií a ztrátami tekutin. Proto i v klidových obdobích je nutné zajistit stravu bohatou na bílkoviny a vitaminy a hojný přísun tekutin. Pravidelně by se měl kontrolovat krevní obraz, bílkoviny v séru a stav infekce v moči.
 
Místní terapie dekubitů
Pokud došlo ke vzniku dekubitu, můžeme zvolit léčbu konzervativní nebo chirurgickou.
Léčbu volíme podle stadia dekubitu a základního onemocnění nemocného. Očekává-li se postupná mobilizace (infarkt myokardu, úraz), volíme spíše konzervativní přístup.
K chirurgickému postupu přistupujeme až po 6 měsících, pokud dekubit stále přetrvává a nezlepšuje se. U paraparéz s hlubokým penetrujícími a rozsáhlými dekubity volíme brzkou operativní léčbu.
Konzervativní terapie spočívá v:
- eliminaci tlaku,
- odstranění nekrózy,
- boji proti infekci,
- obvazování rány,
- minimalizaci rizikových faktorů.
 
Dekubity I. stupně
Nepotřebují léčbu, většinou postačí odlehčení postižené krajiny od trvajícího tlaku. V této fázi jsou změny ještě reverzibilní.
Je potřeba dbát na důkladnou hygienu a čistotu poškozené kůže. Dále je potřeba, aby kůže nebyla suchá. K tomu používáme indiferentní masti. Na poškozenou kůži nesmí přijít derivační mast, protože není dobré vyvolat v poškozeném místě hyperemii. Proto by se také neměly používat v tomto stadiu žádné lampy, které vyvolávají lokální překrvení.
Dekubity II. stupně
V této fázi je hojení velmi pomalé. Je to v důsledku tlakového postižení tukové vrstvy a cév vyživujících kůži. Postiženou oblast musíme zbavit zátěže a chránit ránu před infekcí, která zhorší nejen lokální stav, ale může zhoršit také stav celkový. Někde se také doporučuje brát preventivně stěr z defektu na kultivaci.
Dekubity III. a IV. stupně
Klinický obraz má čtyři formy:
1. rána je krytá nekrózou,
2. rána je přeměněná v granulační plochu,
3. rána se přeměnila v chronický vřed – plošný nebo kráterovitý, vystlaný granulační
tkání,
4. stenozující chronické vředy.
Léčba se soustřeďuje na odstranění nekrotických tkání a potlačení sekundární infekce.
K odstranění větších částí nekrotické tkáně je nutno použít chirurgického přístupu.
K odstranění menších nekrotických tkání je vhodné použít přípravky obsahující proteolytické enzymy.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše