Osetrovatelsky_proces_a_potreby_cloveka

1.2 Vymezení oboru ošetřovatelství a zakotvení metodologie ošetřovatelského procesu

1.2 Vymezení oboru ošetřovatelství a zakotvení metodologie ošetřovatelského procesu
 
 
Vymezení oboru ošetřovatelství:
Jako každý obor má svoji:
1) Filosofii - (především celostní přístup - holismus),
2) Metaparadigmata - předmět zkoumání (čtyři koncepce: člověk, zdraví, prostředí a ošetřovatelská činnost),
3) Paradigmata - teorie oboru (koncepční modely a teorie - Nightingalové, Hendersonové, Oremové, Kingové, Royové, Gordonové atd.),
4) Metodologii - (ošetřovatelský proces),
5) Výzkum,
6) Systém univerzitního pregraduálního a postgraduálního vzdělávání,
7) Národní a mezinárodní profesní organizace.
 
Filozofie (láska k moudrosti) je věda o nejobecnějších zákonitostech vývoje bytí (člověka, přírody a společnosti). Jádro filozofie tvoří ontologie (nauka o bytí) a gnoseologie (noetika, teorie poznání). Dalšími disciplínami jsou např. filozofická antropologie (zkoumající podstatu člověka), etika nebo-li praktická filozofie (zkoumající obecně závazná pravidla chování
a jednání). V průběhu dějin vznikly další doplňkové filozofické disciplíny např. dějiny filozofie, estetika (nauka o krásnu), sociologie, politologie, filozofie vědy, metodologie věd, logika apod.
 
Světový názor je souhrn zásad názorů a přesvědčení, jimiž se řídí jedinec, skupina lidí a celá společnost ve své činnosti a ve vztahu ke skutečnosti.
Filozofie a světový názor se odráží v každém oboru, v jeho etických zásadách i v teoretických koncepčních modelech.
V ošetřovatelství je to mimo jiné zejména filozofie holismu, organistický světový názor a světový názor změny.
Holismus (z řeckého holos – celek) je filozofický směr zejména biologický - filozofie celistvosti blízká teorii emergentního vývoje. Termín holismus zavedl ve své knize Holismus a evoluce - l926 jihoafrický politik a generál J.CH. Smuts, který zemřel v roce 1950. Podle něho celek není jen pouhý souhrn jednotlivých částí. Celek je neredukovatelný, nehmotný
a nepoznatelný. Celek lze rozdělit na části, ale tímto rozdělením celkovost zanikne.
Holistická teorie vidí všechny živé organizmy jako jednotné celky ve vzájemné interakci se svým okolím. Celek člověka zahrnuje zjednodušeně vyjádřeno pět součástí: biologickou, společenskou (přírodní a společenské prostředí), kognitivní (poznávací), emocionální a duchovní). Dojde-li k poruše v jedné součásti celku, dochází k poruše celého systému.
Zdraví člověka z holistického pohledu zahrnuje celou jeho osobnost: celistvost bytosti a všechny stránky jejího životního stylu - tělesnou zdatnost, primární prevenci negativních tělesných a emocionálních stavů, zvládání stresu, reakce na prostředí, sebekoncepci a duchovno.
 
Filozofie a světový názor v ošetřovatelství - moudrost, ke které se sestry propracovaly poznáním, se odráží v duchovním rozměru a etických zásadách a vytváří hodnoty a přesvědčení oboru Ošetřovatelství:
To je síla, která - dává ošetřovatelské činnosti smysl:
- projevuje se ve vztazích k lidem,
- sestry investují svoji důvěru, naději, podstupují riziko, plní závazky, chrání individuální práva  klientů/pacientů.

1) Uznání a respektování každé lidské bytosti,
2) Chápání člověka v jeho holistickém (celostním) pojetí,
3) Uznání faktorů, které ovlivňují prožívání zdraví a nemoci (např. pocit ohrožení, ztráta, obavy, poranění, bolest, frustrace, celková životní situace apod.),
4) Uznání potřeby podporovat a udržovat zdraví po celý život,
5) Přesvědčení, že lidé mají právo spolurozhodovat o své péči.
 
Metaparadigmata – předmět zkoumání
Každý obor si vyčleňuje jisté jevy, kterými se bude zabývat jedinečným způsobem. Koncepce (pojetí) a tvrzení, které identifikují tyto jevy a uvádějí je do vzájemného vztahu, jsou na nejvyšší a nejvšeobecnější úrovní abstrakce.
Metaparadigma je proto nejširší a nejglobálnější pohled určitého oboru na zkoumání určitého problému, jevu a slouží jako shrnující jednotka nebo rámec, uvnitř kterého se vytvářejí omezenější struktury.
Metaparadigma každého oboru je proto nejzákladnějším rozlišením mezi obory. Obory se od sebe liší také podle toho, na jaké koncepce (pojetí) se zaměřují. Je zcela obvyklé, že se stejnými nebo podobnými koncepcemi (pojetími) zabývá více oborů. Jedinečné vymezení každého oboru z hlediska koncepcí (pojetí) je specifikováno jeho metaparadigmem (např. jak sociologie, tak psychologie se zabývá chováním, ale sociologie se zaměřuje na sociální chování a psychologie na psychologické chování).
 
Metaparadigma ošetřovatelství:
Ústředními koncepcemi (pojetími) jsou:
- Člověk - příjemce ošetřovatelských činností (může to být jednotlivá osoba, rodina, společenství nebo specifická skupina).
- Zdraví - týká se příjemcova dobrého zdravotního stavu případně nemoci.
- Prostředí - tvoří jeho nejbližší příbuzní, přátelé, spolupracovníci a fyzické prostředí, ve kterém žije nebo se nachází.
- Ošetřovatelská činnost - činnost, kterou sestry provádějí v zájmu příjemce nebo ve spolupráci s ním.
 
Souvislosti mezi čtyřmi koncepcemi metaparadigmatu objasňuje konstatování:
Ošetřovatelství se zabývá integritou nebo zdravím lidských bytostí, přičemž uznává, že lidé jsou v neustálé interakci se svým okolím.
 
Řešení vztahů mezi koncepcemi metaparadigmatu (hlavní oblasti zájmu ošetřovatelství) se zaměřuje na:
- zásady a zákony, které řídí životní proces, dobrý stav a optimální funkce lidských bytostí, nemocných i zdravých,
- vytváření vzorů lidského chování v interakci s okolím v normálním životě i náročných životních situacích,
- procesy, kterými se dosáhne pozitivních změn ve zdravotním stavu.
 
Ošetřovatelské metaparadigma se vyvíjí od doby, co Florence Nightingalová poprvé popsala ošetřovatelskou péči
o člověka v souvislosti s působením okolních vlivů na jeho zdraví (1859). K výslovnému formování metaparadigmatu však došlo teprve nedávno (90 léta 19. století).
 
Paradigmata – teorie oboru (koncepční modely a teorie)
Model obecně je abstraktní vyjádření reality, zjednodušený koncepční pracovní rámec, sestavený tak, by ověřil určitou teorii. Modely vytvářejí teoretici, vědci a profesionálové z praxe, aby určitým způsobem interpretovali, vysvětlili nebo analyzovali daný jev.
Jevem ve vztahu k péči o zdraví může být například:
- lidské prostředí a chování lidí v něm,
- zdravotní, sociální a ekonomické zabezpečení lidí,
- patofyziologické procesy (choroby),
- léčebné postupy,
- zdravotnické instituce,
- systémy péče o zdraví (např. biomedicínský model, model primární péče apod.).
 
Modely by měly pomoci těm, kteří se snaží pochopit, zkoumat nebo teoreticky více přemýšlet. Jsou užitečné i pro praxi, pro plánování, kdy je nutné určit priority, při rozvoji a zdokonalování činnosti v praxi. Vytváření modelů je sociální proces. Modely odrážejí myšlení těch, kdo je vytvořili. Modely nabízejí různé chápání jevů i přístupu k nim. Je třeba na ně nazírat kriticky a měly by být předmětem neustálého přehodnocování v kontextu nových poznatků (např. biomedicínský model zdravotní péče, již dnes neodpovídá potřebám společnosti).
 
Naše vědomostní základna se neopírá pouze o teorii ošetřovatelství, ale také o poznatky mnoha dalších disciplín (přírodních věd, medicíny, filozofie, psychologie, sociologie, antropologie atd.), z nichž každá má svá vlastní hlediska a trendy a formuluje definici zdraví odlišně. Mnohé obory ošetřovatelství jsou ovlivňovány biomedicínským modelem.
 
Medicína se tradičně zaměřuje na diagnostiku a léčebnou péči specializovanou podle anatomických systémů a jejich patologických stavů (z tohoto biomedicínského pohledu byl organizován i tradiční systém zdravotní péče).
S vývojem nových poznatků a požadavků na kvalitu péče vznikla potřeba holistické péče, která zahrnuje jak léčebnou, tak
i ošetřovatelskou péči.
Biomedicínský model péče má tendenci ignorovat psychosociální potřeby člověka a péči v holistickém - bio-psycho-sociálním pojetí. Každý člověk je přece víc než lékařská diagnóza, představuje celistvou jedinečnou a neopakovatelnou osobnost.
 
Teoretický rozvoj ošetřovatelství (koncepční modely a teorie) slouží několika základním cílům:
- získává poznatky, které pomáhají zlepšovat praxi,
- třídí informace do logických systémů,
- odhaluje mezery ve vědomostech ve specifických úsecích studia,
- poskytuje logický návod na sběr důležitých údajů o zdravotním stavu  klienta/pacienta, nutných k rozhodování a realizaci péče,
- poskytuje kritéria na vyhodnocení účinnosti ošetřovatelské péče,
- rozvíjí a organizuje způsob studia ošetřovatelství,
- řídí ošetřovatelský výzkum a rozšiřuje vědomosti.
 
Koncepční modely a rámce otevírají cestu ke koncepci (pojetí) oboru ošetřovatelství v jasných a srozumitelných pojmech. Profesionalita a touha po rovnoprávném a kolegiálním postavení vůči ostatním zdravotnickým profesionálům vyžaduje přesně vymezenou koncepci (koncepční model, rámec) ošetřovatelství v systému péče o zdraví. Pokud mají být sestry považovány za zdravotnické profesionály a odborníky, musí si přesně ujasnit své jedinečné a významné postavení
v interdisciplinárním týmu.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše