Paliativni_pece
-
Paliativni_pece
-
Nyní studovat1 Úvod - Paliativní péče
-
Nyní studovat2 Setkání s nemocí
-
•2.1 Historie paliativní péče a její směrování
-
•2.2 Organizační formy poskytování paliativní péče
-
•2.3 Zapojení uživatelů v oblasti paliativní péče
-
•2.4 Indikace a dostupnost odborné paliativní péče
-
•2.5 Akutní nemocniční péče
-
•2.6 Přechody a změny zdravotního stavu
-
•2.7 Komunikace – pacient a tým paliativní péče
-
•2.8 Přístupy k posuzování výsledků v paliativní péči
-
•2.8.1 Medicínský model posuzování
-
•2.8.2 Ošetřovatelský model posuzování
-
•2.8.3 Individuální povaha posuzování výsledků pacientů
-
•2.8.4 Posuzování symptomů
-
•2.8.5 Duševní zdraví a jeho poruchy
-
•2.8.6 Kvalita života
-
•2.8.7 Spokojenost s péčí
-
•2.8.8 Další metody posuzování výsledků v paliativní péči
-
•2.8.9 Klinická aplikace strukturovaných metod posuzování výsledků pacientů v paliativní péči
-
-
-
Nyní studovat3 Terminální fáze onemocnění
-
Nyní studovat4 Ztráta blízkého člověka, emoce a prožívání
-
Nyní studovat5 Aktuální otázky
-
Nyní studovat6 Souhrnné testovací otázky
-
2.1.1 Počátky péče v devatenáctém století
2.1.1 Počátky péče v devatenáctém století
Devatenácté století bylo dobou horlivého zřizování nemocnic, ale pro rozvoj zájmu o ty, kdo byli na konci života a jejichž stav byl neléčitelný, se dělalo jen málo. První známky nadcházející smrti byly pokládány za selhání medicíny. Vyústilo to ve snahu filantropických a charitativních organizací vytvářet zvláštní instituce, někdy nazývané hospice, které se snažily poskytovat péči a útočiště lidem blížícím se smrti. Od počátku 19. století lze proto v péči o umírající identifikovat určité směry vývoje, v jejichž čele stály v některých případech ženy.
V roce 1842 Jeanne Garnierová, založila ve francouzském Lyonu společenství žen (většinou vdov), které se plně věnovalo péči o nevyléčitelně nemocné. V roce 1874 toto společenství otevřelo v Paříži první dům pojmenovaný hospic. Právě v souvislosti s prací J. Garnierové získalo slovo „hospic“ svůj význam jako místo, kam jsou přijímáni pacienti na konci života.
V roce 1878 zakládá v irském Dublinu Mary Aikenheadová kongregaci Sestry lásky, jejíž hlavním posláním je doprovázení nemocných při umírání. Tato komunita založila několik domů v Irsku a v Anglii, např. Hospic sv. Josefa v Londýně.
První institucionální domov pro umírající však zřídila roku 1885 Skotka Frances Davidsonová. Byl znám jako „Friedenheim, místo míru pro lidi na konci života“. Otevřen byl v Mildmay Parku v Londýně a měl sloužit zvláště pacientům s tuberkulózou.
V USA otevřela údajně první domov bezplatné péče o „nevyléčitelné a zbídačelé oběti rakoviny“ v září 1896 na newyorské Lower East Side Rose Hawthornová. Její práce se setkávala s nespočetnými útrapami a téměř všeobecnou nedůvěrou. V roce 1900 vstoupila do duchovního stavu a pod jménem Matka Alfonsie vytvořila řád známý jako Dominikánské sestry Rose Hawthornové. Následovalo zřízení Hospice sv. Rózy na dolním Manhattanu a pak další v New Yorku, Filadelfii, na Fall River, v Atlantě, St. Paulu a Clevelandu.
Ačkoli se Jeanne Garnierová, Mary Aikenheadová, Frances Davidsonová a Rose Hawthornová navzájem neznaly, ve svém zájmu o umírající, a zvláště o umírající chudé, měly společný cíl, přímo či nepřímo založily instituce, které o generaci později vedly k rozvoji dalších domovů a hospiců na jiných místech. Vybudovaly rovněž základnu pro následující vývoj, neboť výsledky jejich práce vytvořily předběžné podmínky pro moderní hospicovou a paliativní péči. Tyto rané hospice zřetelně stavěly na třech souborech zájmu: náboženském, filantropickém a morálním. Tyto instituce kladly silný důraz na péči o duši, i když život těla už vyprchával. Vycházely z charitativních snah a zaměřovaly se často na poskytování pomoci chudým a znevýhodněným. Nebyly však místem, kde by se umírajícím dostalo skutečně kvalifikované lékařské a ošetřovatelské péče. Se svými kořeny v náboženských a filantropických zájmech, které se budou postupem 20. století vytrácet, představují rané domovy pro umírající nezbytný prolog k období následného vývoje, který započne v desetiletích po druhé světové válce.
-
Paliativni_pece
-
Nyní studovat1 Úvod - Paliativní péče
-
Nyní studovat2 Setkání s nemocí
-
•2.1 Historie paliativní péče a její směrování
-
•2.2 Organizační formy poskytování paliativní péče
-
•2.3 Zapojení uživatelů v oblasti paliativní péče
-
•2.4 Indikace a dostupnost odborné paliativní péče
-
•2.5 Akutní nemocniční péče
-
•2.6 Přechody a změny zdravotního stavu
-
•2.7 Komunikace – pacient a tým paliativní péče
-
•2.8 Přístupy k posuzování výsledků v paliativní péči
-
•2.8.1 Medicínský model posuzování
-
•2.8.2 Ošetřovatelský model posuzování
-
•2.8.3 Individuální povaha posuzování výsledků pacientů
-
•2.8.4 Posuzování symptomů
-
•2.8.5 Duševní zdraví a jeho poruchy
-
•2.8.6 Kvalita života
-
•2.8.7 Spokojenost s péčí
-
•2.8.8 Další metody posuzování výsledků v paliativní péči
-
•2.8.9 Klinická aplikace strukturovaných metod posuzování výsledků pacientů v paliativní péči
-
-
-
Nyní studovat3 Terminální fáze onemocnění
-
Nyní studovat4 Ztráta blízkého člověka, emoce a prožívání
-
Nyní studovat5 Aktuální otázky
-
Nyní studovat6 Souhrnné testovací otázky
-