První pomoc

5.3.2 Zajištění dýchacích cest s pomůckami

5.3.2 Zajištění dýchacích cest s pomůckami
 
 
Použití resuscitační roušky
- vyčistíme dutinu ústní a zakloníme hlavu;
- do úst vložíme protikusovou vložku a igelitem překryjeme obličej;
- přiložíme igelit těsně na obličej, zakloníme hlavu a do postiženého aktivně vdechneme;
- při výdechu musíme igelit oddálit od úst, aby vzduch mohl pasivně uniknout z plic.
 
Obr. 14 Použití resuscitační roušky
Zdroj: fotoarchiv autora
 
Vzduchovod
Vzduchovod je jednoduchá a účinná pomůcka, která se zavádí konvexitou (zahnutím) nahoru, abychom nezatlačili jazyk, a následně se otočí o 180° a zasune dále. Je vhodný na udržení volných dýchacích cest například po celkové anestezii. Odstraňuje se tehdy, kdy ho pacient přestane tolerovat a spontánně dýchá.
Nevýhody:
- zajišťuje pouze horní cesty dýchací;
- dráždí a může vyvolat laryngospasmus, zvracení a následnou aspiraci.
 
Obr. 15 Různé typy vzduchovodů
Zdroj: fotoarchiv autora
 
Obr. 16 Zavádění vzduchovodu
Zdroj: fotoarchiv autora
 
Dýchací maska s náustkem
Dýchací maska s náustkem a jednosměrným ventilem brání proudění vzduchu z úst postiženého do úst zachránce.
 
Obr. 17 Dýchání přes dýchací masku s náustkem
Zdroj: fotoarchiv autora
 
Endotracheální intubace
Intubace je tradičně považována za standardní způsob zajištění dýchacích cest. Umožňuje realizaci umělé plicní ventilace a zároveň chrání dýchací cesty před aspirací. Postavení intubace se v posledních letech mění z důvodů možných fatálních komplikací. Ukazuje se, že pro zdravotnický personál s malými zkušenostmi je vhodnější použití alternativních způsobů zajištění dýchacích cest.
Tracheální rourka se zavádí pod přímou kontrolou zraku za hlasivkové vazy pomocí laryngoskopu. Po intubaci je potřebná kontrola auskultací nad oběma plícemi.
 
Obr. 18 Pomůcky k endotracheální intubaci
Zdroj: fotoarchiv autora
 
Laryngeální maska (LMA, laryngeal mask airway)
Laryngeální maska je možnou alternativou tracheální rourky. Speciální manžeta ji těsní nad vchodem do laryngu. Jeden lumen končí u vstupu do jícnu a je prevencí aspirace do dýchacích cest, protože umožňuje odsátí žaludečního obsahu. Druhý lumen slouží k ventilaci. Laryngeální maska se zavádí naslepo ústy do hypofaryngu až po dosáhnutí mírného odporu. Tehdy je hrot manžety u vstupu do jícnu a manžeta po insuflaci vzduchu odklopí epiglotis.
 
Obr. 19 Typy laryngálních masek
Zdroj: fotoarchiv autora
 
Laryngeální rourka
Použití laryngální rourky je technika zajištění dýchacích cest bez potřeby laryngoskopu. Rourka se zavádí do ezofagu „naslepo“. Má dvě obturací manžety.
 
Obr. 20 Laryngeální rourka. In: lamipromed.cz [online]. lamipromed.cz [vid. 10. 6. 2012].
 
Kombitubus (Combitube)
Kombitubus  je alternativní pomůcka na zajištění dýchacích cest. Kombitubus je biluminální rourka, která má dva konce barevně odlišené a má dvě manžety. Proximální velkou a distální malou, která ji těsní podle lokalizace, buď v jícnu nebo v průdušnici. Zavádí se „naslepo“ do úst tak, aby se zuby ocitly mezi dvěma čárkami. Po nafouknutí těsnících manžet se nejdříve nasadí dýchací přístroj na modrou trubici a poslouchá se nad oběma plícemi. Protože vstup do jícnu zodpovídá zakřivení rourky, je její distální část zavedená nejčastěji právě do jícnu a plíce jsou ventilované nepřímo přes otvor mezi oběma manžetami. Pokud nejsou slyšet dýchací fenomény při ventilaci modrou rourkou, je třeba nasadit dýchací přístroj na průhlednou rourku a znovu ověřit dýchání.
Obr. 21 Kombitubus. In: koloszar.at/html/produkt [online]. koloszar.at/html/produkt [vid. 9. 5. 2012].
  
Pentax Airway Scope
Pevný laryngoskop pro intubaci umožňuje jednoduché, ale přesné ověření postupů při tracheální intubaci. Úhel vestavěné obrazovky LCD monitoru je možné nastavit pro snadnější přehled bez ohledu na to, v jaké pozici je pacient. Přístroj je vhodný zejména při špatném přístupu k postiženému. Je použitelný i pro naso-tracheální intubaci. Je vhodný pro použití venku v dešti a mokru.
 
Obr. 22 Pevný laryngoskop (Pentax Airway Scope). In: juice119.pixnet.net/blog/post/ [online]. juice119.pixnet.net/blog/post/ [vid. 9. 5. 2012].

Umělé dýchání pomocí ručního dýchacího vaku (Ambuvak)
Klekneme si za hlavu postiženého, přiložíme obličejovou masku tak, aby obemkla nos i ústa, aby neunikal vzduch. Uvolníme dýchací cesty záklonem hlavy za současného těsnícího manévru tzv.„céčko“. Druhou rukou stlačujeme vak. Velikost obličejové masky volíme podle věku.
 
Obr. 23 Umělé dýchání pomocí ambuvaku u dospělého
Zdroj: fotoarchiv autora
 
Obr. 24 Použití ambuvaku u novorozence
Zdroj: fotoarchiv autora

Koniotomie a koniopunkce
Koniotomie a koniopunkce jsou alternativní způsoby zajištění dýchacích cest v urgentní medicíně. Jedná se o dočasné zprůchodnění dýchacích cest při inzultech, kdy není možné z jakéhokoliv důvodu použít běžné techniky (úraz horních dýchacích cest, vdechnuté cizí těleso, epiglotitida, popáleniny, alergie a jiné). K výkonu se používají kompletní sterilní sety, které jsou součástí  ZZS.
 
Obr. 25 Set pro koniopunkci
Zdroj: fotoarchiv autora

Podstatou koniotomie je protětí lig. cricothyroideum (lig. conicum) a zavedení speciální kanyly pro umělé dýchání. Musí být co nejdříve nahrazena tracheostomií.
Podstatou koniopunkce je vstup do dýchacích cest buď nabodnutím 2-3 jehel se širokým průsvitem nebo troakarem k tomu určeným. Po vyhmatání štěrbiny mezi štítnou a prstencovou chrupavkou se vede vpich pod úhlem 45° do vazu mezi chrupavkami (ligamentum conicum).
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše