První pomoc
31.1 Základní pojmy
31.1 Základní pojmy
Kritický stav - postižený je bezprostředně ohrožen na životě v důsledku selhání základních životních funkcí.
Neodkladná péče - zdravotní péče o nemocné v bezprostředním ohrožení života nebo ve stavu vážného ohrožení zdraví. Zahrnuje laickou první pomoc, odbornou první pomoc a resuscitační a intenzivní péči na lůžkových odděleních ARO nebo jednotkách intenzivní péče různých klinických oddělení.
Záchranný řetěz - návaznost péče (vznik kritického stavu-poskytnutí neodkladné laické první pomoci-tísňové volání-odborná první pomoc-transport do zdravotnického zařízení-přijetí na lůžko a pokračování v resuscitační nebo intenzivní péči-konečný výsledek).
Mimořádná událost - stav, kdy dojde náhle k akumulaci, úbytku nebo uvolnění určitých hmot, energie nebo sil, které působí škodlivě a ničivě na obyvatelstvo, majetek, životní prostředí. Případně na společenské vztahy a ekonomickou, materiální a kulturní rovnováhu.
Živelná pohroma - mimořádná událost vzniklá v důsledku působení přírodních ničivých sil.
Havárie - mimořádná událost vzniklá v souvislosti s provozem technických zařízení a budov nebo výrobou, zpracováním, skladováním, užitím a přepravou nebezpečných látek.
Katastrofa - náhle vzniklá mimořádná událost velkého rozsahu. Řešení situace může být úspěšné jen tehdy, postupují-li záchranné složky koordinovaně pod řízením správních úřadů a obcí.
Obecná charakteristika:
- náhlý a nečekaný vznik;
- hromadný výskyt postižených – více než 50 lidí;
- nedostatek času na rozhodování a řízení záchranných prací;
- panika a emoční stres postižených, ale i záchranných týmů;
- prodlení v zahájení léčby a odsunu;
- nedostatek personálu, prostředků, zdravotnické techniky a léků;
- nebezpečí vzniku epidemií.
Hromadné neštěstí rozsáhléØmimořádná událost, která má za následek náhlý vznik většího počtu zraněných nebo zasažených (více než 10 a méně než 50). Tento stav nejsou kapacitně schopny v daném čase řešit zdravotnická zařízení příslušné záchranné služby. Pro likvidaci následků rozsáhlého hromadného neštěstí je nezbytná aktivace poplachových, havarijních a traumatologických plánů.
Hromadné neštěstí omezenéØ mimořádná událost postihující nejvíce 10 zraněných nebo zasažených, z nichž minimálně jeden je v kritickém stavu. Událost je řešena ve spolupráci několika výjezdových skupin a posilových prostředků okresu pro transport zasažených. Traumatologické plány aktivovány nejsou.
Krizový stavØ právní stav vyhlášený zákonem stanovenými orgány na určitém území k řešení krizové situace v přímé závislosti na jejím charakteru a rozsahu.
Nouzový stavØ situace, ve které jsou ve značné míře ohroženy životy a zdraví občanů, majetkové hodnoty, vnitřní bezpečnost a pořádek. Může jej vyhlásit vláda, v případě nebezpečí z prodlení předseda vlády. Vyhlašuje se na celém území státu nebo pouze v ohrožených regionech či městech.
Přírodně klimatické katastrofy
Tektonické katastrofy (zemětřesení)
Zemětřesení jsou nejhrozivějšími přírodními katastrofami. Přichází většinou nečekaně. Během jednoho roku proběhne na zeměkouli více než 1 milion zemětřesení, kterájsou soustředěna do úzkých zón. Tyto zóny jsou hranicemi litosférických desek. Litosféra je pevná část zemského obalu a zasahuje do hloubky 100-150 km, není jednolitá, ale je rozdělena na desky (pacifická, severoatlantická, euroasijská). Desky se pohybují po plastickém podloží (rozestupují se, srážejí se, podsouvají se, nebo se pohybují vedle sebe). Pohyb není plynulý, ale trhavý.
Po zemětřesení nastane někdy horší situace, než je zemětřesení samo. Bývá přerušeno vodovodní a plynové potrubí. Jsou obnažena ohniště a nastávají požáry, výbuchy plynu. V členitém území se sesouvají svahy. Přehradí se vodní toky a nastávají záplavy. V důsledku toho mohou vznikat epidemie a hladomor.
Některá zemětřesení jsou doprovázena ničivými mořskými vlnami tsunami, které pustoší i pobřeží. Tsunami je tak dlouhá vlna, že ji jako vlnu nevnímáme. Její délka je od 150 do 300 km. Na volném moři nemusí být patrná. Rychlost je v průměru mezi 400-500 km, ale i 1 000 km/h. Tsunami vznikají nejčastěji podmořským zemětřesením, kdy se pohne část mořského dna. Mohou také vzniknout podmořskými sopečnými výbuchy. Voda se rozvlní a vlny putují od centra vzruchu na všechny strany. Další možnost vzniku tsunami jsou pobřežní sesuvy. Takto vzniknuté tsunami nebývají nejhorší, ale jsou i výjimky. V roce 1899 se při zemětřesení na Aljašce sesunulo do zálivu Lituya 30 milionů m³ zeminy. Sesuv zdvihl vodu v zálivu a vytvořil vlnu 600 m vysokou.
Nejvíce obětí v historii zemětřesení mají na svědomí sesuvy. Laviny, kamení a bahno uvolněné při otřesech zasypaly tisíce lidí. Na druhém místě jsou oběti tsunami, na třetím oběti zřícení domu, padajících předmětů. Na čtvrtém místě jsou pak oběti následků požárů, výbuchů plynů, dodatečně spadlých budov, epidemií, hladomoru apod.
Telurické katastrofy (sopečná činnost)
Asi 200 milionů lidí žije v nebezpečné blízkosti činných vulkánů. Katastrofu může znamenat šest sopečných procesů:
- Lávové proudy. Láva je roztavená hornina s teplotou 900–1 100°C. Lávové proudy mohou ohrozit jednotlivce nebo skupiny lidí, kteří podceňují její rychlost (300 m–3 km/h, výjimečně i 65 km/h).
- Tefra. Obrovská síla sopečného výbuchu roztrhá lávu i horniny na částečky, které se nazývají tefra (velké kusy – sopečné pumy, menší – lapilli, ještě menší – sopečný písek, nejmenší – sopečný popel). Výbuch Vesuvu 24. srpna 79 n.l. měl za následek jednu z největších starověkých katastrof.Výbuch vyvrhl do výšky až 32 km obrovské množství horniny a rozpálil vzduch na 500°C. V římských Pompejích a v dalších městech v širším okolí vulkánu zemřelo na 25 000 lidí.
- Sopečné bahnotoky. Sopečné bahnotoky (lahar) jsou mnohem nebezpečnější než láva. Pokud se smíchá jemný sopečný popel s vodou, vznikne velice pohyblivá kaše. Směs tohoto bahna, kaše, větví a ledu se řítí úbočím jako lavina rychlostí několika desítek km/h (někdy i přes 100 km/h). Na evakuaci není čas a útěk do úkrytu může skončit špatně, protože tekutá kaše vyplní všechny prostory.
- Sopečné povodně. Z ledovců, které tají při sopečné erupci, se může najednou uvolnit obrovské množství vody a způsobit mohutnou povodeň.
- Žhavá sopečná mračna. Jsou to směsi horkých plynů a tefry. Tento proces je nejnebezpečnější a má na svědomí nejvíce životů. 8. května 1902 vymazalo sopečné mračno město St. Pierre na Martiniku. Zemřelo 30 000 lidí po tom, co se krátce před osmou hodinou převalilo přes město sopečné mračno rychlostí 160 km/h a teplotou kolem 1 000°C.
Topologické katastrofy
- Povodně a zátopy. Povodně jsou hraniční katastrofou, kterou si lidstvo do určité míry způsobuje samo. Osídlují se povodňové nivy (část, která je pravidelně zaplavována), vymýtili se lesy z povodí řek. Souš je buď zaplavována řekami, nebo mořem. Povodně ohrožují skoro ¾ zemského povrchu. Druhotné škody jsou ještě vážnější, než u jiných katastrof: zničená sídliště, utopený dobytek, půda je erodovaná nebo zanesená bahnem. Hrozí infekční nemoci a hladomor.
- Sesuv půdy, laviny (svahové pohyby). K sesuvu dojde, když příroda nebo lidé poruší stabilitu svahu. Prakticky každé zemětřesení v horských terénech doprovázejí svahové pohyby. Vzrůstá nebezpečí zátop, protože sesouvající se svahy míří do údolí, kde zpravidla teče potok nebo říčka.
Meteorologické katastrofy (atmosférické)
V atmosféře se vyrovnávají rozdíly tlaků tím, že vzniká vítr. Ten proudí z místa vyššího tlaku do místa nižšího tlaku. Síla větru závisí na tlakovém gradientu.
Cyklóny. Cyklóna neboli tlaková níže, je oblast se sníženým tlakem vzduchu, přičemž tlak vzduchu v jejím okolí je vyšší než tlak uvnitř oblasti. Vlivem rotace Země na severní polokouli probíhá cirkulace vzduchu v cyklóně vždy proti směru pohybu hodinových ručiček. Zatímco na jižní polokouli probíhá cirkulace vzduchu vždy po směru pohybu hodinových ručiček. Tropické cyklóny vznikají v subtropické oblasti, ne přímo v oblasti rovníku. V různých oblastech světa se tropická cyklóna označuje místními názvy: cyklón v Indii, willy-willy v Austrálii a Oceánii, hurikán, uragán nebo cyklón v USA a Kanadě, chubasco v Mexiku, taino na Haity, tajfun v jihovýchodní a východní Asii, cyklón v Bengálském zálivu a baguio na Filipínách.
Tropická cyklóna má známý vzhled obrovské rotující oblasti oblaků se silnými větry a bouřkovými jevy. Zdrojem energie víru je teplo uvolněné z kondenzujících vodních par. Ničí především obrovskou rychlostí větru, která na souši působí tlakem a na moři tvoří vlny. Ničí i pod tlakem ve svém středu – oku. Ničivé jsou i mimořádně vydatné deště, které cyklon následují a vedou k povodním.
Antropogenní katastrofy (sociálně-ekonomické)
Jde o katastrofy, které způsobil člověk. V současné době představují 70% všech katastrof.
Válečný konflikt
Války mají s jinými typy katastrof řadu společných znaků, ale vykazují i poměrně výrazné odlišnosti. To se potom odráží v podmínkách pro činnost záchranných složek.
Válka je jediným typem katastrofy, které předcházejí výrazné a dlouhodobé varovné příznaky.
Trvání válečného konfliktu je dlouhodobé, zatím co u ostatních katastrof s výjimkou epidemií a hladomorů je povaha převážně jednorázová.
Rozsah poškození způsobených převážnou většinou katastrof je regionální, výjimečně přesahující území jednoho státu. Za války je rozsah zasaženého území velkoplošný. Válka může být vedena v rámci jednoho, dvou nebo více států. Největší počet států se účastnil světových válek. První světové války se účastnily 33 státy a bojovalo se na území 14 z nich. Druhé světové války se účastnily 62 státy a válečné akce probíhaly na území 40 států.
Při katastrofách a hromadných neštěstích je do určité míry poškozena infrastruktura. Za války je infrastruktura poškozena buď zčásti, nebo úplně zničena.
Počet obětí katastrof je různě velký, v závislosti na typu katastrofy a oblasti vzniku. Největší oběti byly zaznamenány u přírodních katastrof při zemětřeseních a povodních. Daleko větší je však počet obětí válečných konfliktů. Ze šestitisícileté historie, která je nám známá prostřednictvím písemných dokumentů, se pouze po dobu 300 let na Zemi nevedly války. Za 5 700 let proběhlo více než 15 000 větších nebo menších válečných konfliktů, při kterých zahynuly bezmála 4 miliardy lidí.
V současném válečném konfliktu podle údajů NATO bude 75% všech bojových ztrát připadat na raněné a bojový stres.
Hlavním kritériem efektivnosti systému a organizace zdravotnického zabezpečení v lokálních konfliktech se stal počet raněných a nemocných, kteří se po ošetření a léčení vrátili do boje.
Pro každý typ katastrofy je poměrně stabilní určitý profil zdravotnických ztrát. Charakter ztrát ve válečných konfliktech se v různých historických obdobích značně odlišoval a může se významně měnit i v rámci jednoho konfliktu v současné době z důvodu používání různých druhů zbraní. V lokálních válečných konfliktech, posledních desetiletích, vzrůstá počet střepinových poranění, způsobených převážně nášlapnými minami. Podle údajů OSN je ve světě položeno asi 100 milionů min.
Válečná činnost vede vedle růstu infekčních onemocnění, pohlavních a parazitárních onemocnění také k řadě psychosomatických poruch (vředová choroba, zvýšená činnost štítné žlázy, u žen poruchy menstruace, kardiovaskulární onemocnění, výskyt ekzémů, neurodermatid apod.). Za války bývají běžné celkové vegetativní příznaky – únava, nespavost, nechutenství, průjmy apod. Zaznamenáváme vyšší výskyt psychoreaktivních stavů, především úzkostných stavů a depresí.
Při katastrofách jsou rovnoměrně postiženy všechny věkové skupiny obyvatel i obě pohlaví. Válkami byla z důvodů mobilizace a služby v ozbrojených silách postižena významně více zdravá mužská populace v produktivním věku.
Přímý vliv mají války na civilní obyvatelstvo, jehož podíl na celkovém počtu obětí má vzestupnou tendenci.
V neposlední řadě je s válkou spojená migrace obyvatel, která bývá na rozdíl od opuštění ohrožených oblastí při katastrofě nebo hromadném neštěstí trvalá.
Úkolem vojenské zdravotnické služby je zajistit vykonání těch činností, které nemohou zabezpečit teritoriální zdravotnická zařízení. Jedná se zejména o poskytnutí první lékařské pomoci co nejblíže místu vzniku poškození, provedení odsunu z jakéhokoli místa v terénu a zajištění hromadných odsunů raněných a nemocných. Velký důraz je kladen na třídění a provedení neodkladných chirurgických výkonů pro záchranu života a stabilizace stavu raněných přímo v oblasti vedení bojové činnosti.
Civilizační katastrofy
Při civilizačních katastrofách hraje rozhodující roli vedle poruch technických zařízení selhání lidského faktoru. Od špatného odhadu situace až po trestuhodné zanedbávání základních pravidel (provozu, technických podmínek, technologických postupů).
V průmyslové výrobě jsou značně nebezpečné chemické havárie. Znečištění ovzduší patří v současné době k nejvýznamnějším problémům, které se dotýkají ochrany zdraví člověka.
U vodních staveb mají nejdůležitější úlohu vodní hráze, přehrady, při jejichž protržení dochází k záplavové vlně.
U velkých požárů jsou nejtěžší tzv. LPG katastrofy (exploze kondenzovaného LPG – liquifiedpetroleumgas).
V současné době mohou být jedním z největších nebezpečí jaderné elektrárny. U jaderných elektráren prakticky nemůže dojít k jadernému výbuchu, ale hrozí zamoření okolí únikem radioaktivních plynů.