Radiologie_a_nuklearni_medicina
-
Radiologie_a_nuklearni_medicina
-
Nyní studovat1 Úvod
-
Nyní studovat2 Přehled zobrazovacích metod
-
Nyní studovat3 Kontrastní látky
-
•3.1 Vývoj kontrastních látek
-
•3.2 Rozdělení kontrastních látek
-
•3.2.1 Rozdělení kontrastních látek podle cílové tkáně
-
•3.2.2 Rozdělení kontrastních látek podle aplikace
-
•3.2.3 Rozdělení kontrastních látek podle změny absorpčního koeficientu
-
•3.2.4 Rozdělení kontrastních látek podle ionizačních (disociačních) účinků
-
•3.2.5 Rozdělení kontrastních látek podle osmolality
-
-
•3.3 Kontrastní látky pro RTG diagnostiku
-
•3.4 Kontrastní látky pro magnetickou rezonanci
-
•3.5 Kontrastní látky pro ultrasonografii
-
•3.6 Nežádoucí účinky kontrastních látek
-
•3.7 Zásady podávání kontrastních látek
-
-
Nyní studovat4 Zobrazování muskuloskeletálního systému
-
Nyní studovat5 Zobrazování hrudníku
-
Nyní studovat6 Zobrazování gastrointestinálního traktu, jater, žlučových cest a pankreatu
-
Nyní studovat7 Uroradiologie a zobrazování v gynekologii
-
Nyní studovat8 Neuroradiologie
-
•8.1 Obecná část
-
•8.1.1 Nativní RTG vyšetření
-
•8.1.2 Výpočetní tomografie (CT)
-
•8.1.3 Magnetická rezonance (MR)
-
•8.1.4 Angiografické vyšetření (AG), DSA
-
•8.1.5 Perimyelografické vyšetření (PMG)
-
•8.1.6 Pozitronová emisní tomografie PET a hybridní přístroj PET-CT
-
•8.1.7 Jednofotonová emisní tomografie SPECT a hybridní přístroj SPET-CT
-
•8.1.8 Pneumoeencefalografické vyšetření (PEG)
-
•8.1.9 Ultrasonografické vyšetření
-
-
•8.2 Speciální neuroradiologie
-
•8.2.1 Vývoj nervového systému a vývojové vady
-
•8.2.2 Bílá hmota mozková
-
•8.2.3 Neurokutánní onemocnění (fakomatózy, neurovývojová onemocnění)
-
•8.2.4 Poranění mozku, hlavy
-
•8.2.5 Cévní onemocnění mozku
-
•8.2.6 Cévní malformace
-
•8.2.7 Intervenční neuroradiologie
-
•8.2.8 Mozkové nádory
-
•8.2.9 Zánětlivá onemocnění nervového systému
-
•8.2.10 Patologické procesy selární oblasti
-
•8.2.11 Hydrocefalus
-
•8.2.12 Degenerativní onemocnění nervového systému
-
•8.2.13 Patologické procesy lebky, mening, obličejových dutin
-
•8.2.14 Degenerativní onemocnění páteře
-
•8.2.15 Traumatické léze páteře
-
•8.2.16 Nádory míchy a páteře
-
•8.2.17 Nenádorová onemocnění míchy a páteře
-
-
-
Nyní studovat9 Zobrazovací diagnostika orbity, očního bulbu, hlavy, krku, zobrazovací metody ve stomatologii
-
Nyní studovat10 Zobrazovací diagnostika srdce a cév
-
Nyní studovat11 Intervenční radiologie
-
Nyní studovat12 Radioterapie
-
Nyní studovat13 Souhrnné testovací otázky
-
2.6.3 Druhy MR zobrazení
2.6.3 Druhy MR zobrazení
V medicíně využíváme různé techniky MR vyšetřování. Kromě tomografického zobrazování - MRI (magnetic resonance imaging) lze provést i zobrazení cévního systému - MRA (magnetic resonance angiography) a u některých přístrojů též spektroskopii - MRS (magnetic resonance spectroscopy). Zejména pro výzkumné účely se výjimečně provádí funkční MR (fMR).
Při tomografickém vyšetřování MRI získáváme obrazy pomocí různých typů sekvencí, díky nimž získáváme informace o rozdílech v relaxačních časech T1 nebo T2 anebo sledujeme pouze distribuci protonů ve vyšetřované tkáni. Podle toho nazýváme používané sekvence jako sekvence vážená podle času T1, T2 a podle protonové denzity PD. Zhotovení každé sekvence trvá většinou několik minut, proto délka MR vyšetření většinou dosahuje 20-30minut, jsou ale i technicky a tudíž i časově náročnější vyšetření, jak je např. vyšetření srdce nebo plodu. Pro získání dostatečné informace o tkáni musíme porovnávat získané obrazy z různých sekvencí. Stejné struktury mají na různých typech sekvencí různou intenzitu signálu a zobrazují se tudíž odlišně. Např. tekutina má na T2 sekvenci vyšší signál (na snímku je bílá), v T1 zobrazení má nižší signál (na snímku je černá). Proto se během vyšetření zhotovuje větší množství sekvencí v libovolné rovině. V poslední době se postupně vyvinuly nové typy sekvencí, které zkracují celkovou dobu vyšetření. Tyto sekvence trvají pouze několik sekund a dají se synchronizovat se zadržením dechu, což zlepšuje zobrazení pohyblivých orgánů, zejména srdce a orgánů břicha. V některých případech používáme pro ještě lepší rozlišení kontrastních látek, zejména při diagnostice ložiskových lézí.
K zobrazení cév používáme MR angiografii. Při ní používáme speciální sekvence, které odliší tekoucí krev, a proto nemusíme aplikovat kontrastní látku. K zobrazení periferního cévního řečiště však kontrastní látku použít musíme.
MR spektroskopie umožňuje získat informace o biochemickém složení tkáně bez bioptického odběru. Při MRS studujeme pouze malou část orgánu, výsledkem vyšetření je křivka znázorňující zastoupení jednotlivých látek ve vybrané oblasti.
Funkční MR umožňuje zobrazit místa v mozkové kůře, která se aktivují na základě určitého podnětu, např. při pohybu prstu. Praktického využití dosáhla funkční MR v diagnostice epileptických ložisek nebo před operací mozku, kdy se následně operatér může vyhnout důležitým místům.
Při tomografickém vyšetřování MRI získáváme obrazy pomocí různých typů sekvencí, díky nimž získáváme informace o rozdílech v relaxačních časech T1 nebo T2 anebo sledujeme pouze distribuci protonů ve vyšetřované tkáni. Podle toho nazýváme používané sekvence jako sekvence vážená podle času T1, T2 a podle protonové denzity PD. Zhotovení každé sekvence trvá většinou několik minut, proto délka MR vyšetření většinou dosahuje 20-30minut, jsou ale i technicky a tudíž i časově náročnější vyšetření, jak je např. vyšetření srdce nebo plodu. Pro získání dostatečné informace o tkáni musíme porovnávat získané obrazy z různých sekvencí. Stejné struktury mají na různých typech sekvencí různou intenzitu signálu a zobrazují se tudíž odlišně. Např. tekutina má na T2 sekvenci vyšší signál (na snímku je bílá), v T1 zobrazení má nižší signál (na snímku je černá). Proto se během vyšetření zhotovuje větší množství sekvencí v libovolné rovině. V poslední době se postupně vyvinuly nové typy sekvencí, které zkracují celkovou dobu vyšetření. Tyto sekvence trvají pouze několik sekund a dají se synchronizovat se zadržením dechu, což zlepšuje zobrazení pohyblivých orgánů, zejména srdce a orgánů břicha. V některých případech používáme pro ještě lepší rozlišení kontrastních látek, zejména při diagnostice ložiskových lézí.
K zobrazení cév používáme MR angiografii. Při ní používáme speciální sekvence, které odliší tekoucí krev, a proto nemusíme aplikovat kontrastní látku. K zobrazení periferního cévního řečiště však kontrastní látku použít musíme.
MR spektroskopie umožňuje získat informace o biochemickém složení tkáně bez bioptického odběru. Při MRS studujeme pouze malou část orgánu, výsledkem vyšetření je křivka znázorňující zastoupení jednotlivých látek ve vybrané oblasti.
Funkční MR umožňuje zobrazit místa v mozkové kůře, která se aktivují na základě určitého podnětu, např. při pohybu prstu. Praktického využití dosáhla funkční MR v diagnostice epileptických ložisek nebo před operací mozku, kdy se následně operatér může vyhnout důležitým místům.
Obrázek č. 2.21 Druhy MR zobrazení – MRI, MRA, MRS
Zdroj: Autor
-
Radiologie_a_nuklearni_medicina
-
Nyní studovat1 Úvod
-
Nyní studovat2 Přehled zobrazovacích metod
-
Nyní studovat3 Kontrastní látky
-
•3.1 Vývoj kontrastních látek
-
•3.2 Rozdělení kontrastních látek
-
•3.2.1 Rozdělení kontrastních látek podle cílové tkáně
-
•3.2.2 Rozdělení kontrastních látek podle aplikace
-
•3.2.3 Rozdělení kontrastních látek podle změny absorpčního koeficientu
-
•3.2.4 Rozdělení kontrastních látek podle ionizačních (disociačních) účinků
-
•3.2.5 Rozdělení kontrastních látek podle osmolality
-
-
•3.3 Kontrastní látky pro RTG diagnostiku
-
•3.4 Kontrastní látky pro magnetickou rezonanci
-
•3.5 Kontrastní látky pro ultrasonografii
-
•3.6 Nežádoucí účinky kontrastních látek
-
•3.7 Zásady podávání kontrastních látek
-
-
Nyní studovat4 Zobrazování muskuloskeletálního systému
-
Nyní studovat5 Zobrazování hrudníku
-
Nyní studovat6 Zobrazování gastrointestinálního traktu, jater, žlučových cest a pankreatu
-
Nyní studovat7 Uroradiologie a zobrazování v gynekologii
-
Nyní studovat8 Neuroradiologie
-
•8.1 Obecná část
-
•8.1.1 Nativní RTG vyšetření
-
•8.1.2 Výpočetní tomografie (CT)
-
•8.1.3 Magnetická rezonance (MR)
-
•8.1.4 Angiografické vyšetření (AG), DSA
-
•8.1.5 Perimyelografické vyšetření (PMG)
-
•8.1.6 Pozitronová emisní tomografie PET a hybridní přístroj PET-CT
-
•8.1.7 Jednofotonová emisní tomografie SPECT a hybridní přístroj SPET-CT
-
•8.1.8 Pneumoeencefalografické vyšetření (PEG)
-
•8.1.9 Ultrasonografické vyšetření
-
-
•8.2 Speciální neuroradiologie
-
•8.2.1 Vývoj nervového systému a vývojové vady
-
•8.2.2 Bílá hmota mozková
-
•8.2.3 Neurokutánní onemocnění (fakomatózy, neurovývojová onemocnění)
-
•8.2.4 Poranění mozku, hlavy
-
•8.2.5 Cévní onemocnění mozku
-
•8.2.6 Cévní malformace
-
•8.2.7 Intervenční neuroradiologie
-
•8.2.8 Mozkové nádory
-
•8.2.9 Zánětlivá onemocnění nervového systému
-
•8.2.10 Patologické procesy selární oblasti
-
•8.2.11 Hydrocefalus
-
•8.2.12 Degenerativní onemocnění nervového systému
-
•8.2.13 Patologické procesy lebky, mening, obličejových dutin
-
•8.2.14 Degenerativní onemocnění páteře
-
•8.2.15 Traumatické léze páteře
-
•8.2.16 Nádory míchy a páteře
-
•8.2.17 Nenádorová onemocnění míchy a páteře
-
-
-
Nyní studovat9 Zobrazovací diagnostika orbity, očního bulbu, hlavy, krku, zobrazovací metody ve stomatologii
-
Nyní studovat10 Zobrazovací diagnostika srdce a cév
-
Nyní studovat11 Intervenční radiologie
-
Nyní studovat12 Radioterapie
-
Nyní studovat13 Souhrnné testovací otázky
-