Radiologie_a_nuklearni_medicina
-
Radiologie_a_nuklearni_medicina
-
Nyní studovat1 Úvod
-
Nyní studovat2 Přehled zobrazovacích metod
-
Nyní studovat3 Kontrastní látky
-
•3.1 Vývoj kontrastních látek
-
•3.2 Rozdělení kontrastních látek
-
•3.2.1 Rozdělení kontrastních látek podle cílové tkáně
-
•3.2.2 Rozdělení kontrastních látek podle aplikace
-
•3.2.3 Rozdělení kontrastních látek podle změny absorpčního koeficientu
-
•3.2.4 Rozdělení kontrastních látek podle ionizačních (disociačních) účinků
-
•3.2.5 Rozdělení kontrastních látek podle osmolality
-
-
•3.3 Kontrastní látky pro RTG diagnostiku
-
•3.4 Kontrastní látky pro magnetickou rezonanci
-
•3.5 Kontrastní látky pro ultrasonografii
-
•3.6 Nežádoucí účinky kontrastních látek
-
•3.7 Zásady podávání kontrastních látek
-
-
Nyní studovat4 Zobrazování muskuloskeletálního systému
-
Nyní studovat5 Zobrazování hrudníku
-
Nyní studovat6 Zobrazování gastrointestinálního traktu, jater, žlučových cest a pankreatu
-
Nyní studovat7 Uroradiologie a zobrazování v gynekologii
-
Nyní studovat8 Neuroradiologie
-
•8.1 Obecná část
-
•8.1.1 Nativní RTG vyšetření
-
•8.1.2 Výpočetní tomografie (CT)
-
•8.1.3 Magnetická rezonance (MR)
-
•8.1.4 Angiografické vyšetření (AG), DSA
-
•8.1.5 Perimyelografické vyšetření (PMG)
-
•8.1.6 Pozitronová emisní tomografie PET a hybridní přístroj PET-CT
-
•8.1.7 Jednofotonová emisní tomografie SPECT a hybridní přístroj SPET-CT
-
•8.1.8 Pneumoeencefalografické vyšetření (PEG)
-
•8.1.9 Ultrasonografické vyšetření
-
-
•8.2 Speciální neuroradiologie
-
•8.2.1 Vývoj nervového systému a vývojové vady
-
•8.2.2 Bílá hmota mozková
-
•8.2.3 Neurokutánní onemocnění (fakomatózy, neurovývojová onemocnění)
-
•8.2.4 Poranění mozku, hlavy
-
•8.2.5 Cévní onemocnění mozku
-
•8.2.6 Cévní malformace
-
•8.2.7 Intervenční neuroradiologie
-
•8.2.8 Mozkové nádory
-
•8.2.9 Zánětlivá onemocnění nervového systému
-
•8.2.10 Patologické procesy selární oblasti
-
•8.2.11 Hydrocefalus
-
•8.2.12 Degenerativní onemocnění nervového systému
-
•8.2.13 Patologické procesy lebky, mening, obličejových dutin
-
•8.2.14 Degenerativní onemocnění páteře
-
•8.2.15 Traumatické léze páteře
-
•8.2.16 Nádory míchy a páteře
-
•8.2.17 Nenádorová onemocnění míchy a páteře
-
-
-
Nyní studovat9 Zobrazovací diagnostika orbity, očního bulbu, hlavy, krku, zobrazovací metody ve stomatologii
-
Nyní studovat10 Zobrazovací diagnostika srdce a cév
-
Nyní studovat11 Intervenční radiologie
-
Nyní studovat12 Radioterapie
-
Nyní studovat13 Souhrnné testovací otázky
-
10.2 Zobrazení srdce
10.2 Zobrazení srdce
Na prostém rentgenovém snímku je možné jen velmi omezeně posoudit velikost srdce a jeho jednotlivých oddílů.
Tzv. torakokardiální index je poměr šíře srdečního stínu vůči příčnému průměru hrudníku, srdeční stín považujeme za rozšířený, pokud je index větší než 50 %. Pravá kontura srdečního stínu je tvořena laterálním okrajem pravé síně, levá kontura srdečního stínu pak ouškem levé síně a levou komorou. Za normálních okolností se pravá komora na obrysu srdečního stínu nepodílí. U celé řady kardiopatií ovšem na přehledném snímku hrudníku zobrazujeme normálně široký srdeční stín, a to hlavně je – li současně hrudník ve všech směrech dilatován (např. cor pulmonale chronicum při plicním emfyzému). Spolu s velikostí a tvarem srdečního stínu musíme vždy posuzovat i náplň cév malého oběhu.
V současné době nejrozšířenější zobrazovací metodou srdce je echokardiografie, která je doménou internistů – kardiologů. Echokardiografie je ultrasonografické vyšetření srdce, které provádí kardiolog z interkostálního přístupu, výhodou je možnost jeho provedení i u lůžka nemocného. Echokardiografi cky lze posoudit velikost a funkci srdečních oddílů, jejich kinetiku, stav a funkci chlopní, pomocí dopplerovského jevu je možné zhodnotit rychlosti průtoku krve.
Dalšími metodami, kterými lze zobrazit srdce, jsou CT a MR. Tyto metody jsou již opět v rukou radiologů. Podmínkou CT vyšetření srdce je synchronizace skenování s EKG křivkou. CT srdce bývá přínosné u vyšetření věnčitých tepen(o CT koronarografii byla zmínka v předchozí části), dále pak u srdečních vad, tumorů srdce, zobrazení levé síně se zaměřením na vústění plicních žil se provádí u pacientů před radiofrekvenční ablací sinoatriálního uzlu.
Vyšetřit srdce lze i magnetickou rezonancí. První MR srdce bylo sice provedeno již před 25 lety, u nás se však MR stává běžnější metodou v kardiologickém zobrazování teprve v posledních letech. Stejně jako při CT i zde je nutná synchronizace s EKG.
Vyšetření je náročnější na spolupráci pacienta, protože je delší než CT a pacient musí být schopen zadržet dech nejméně na 20 s. Stejně jako při jakémkoliv jiném vyšetření na MR je nutné cíleně se tázat pacientů (a pátrat v jejich zdravotnické dokumentaci), zda nemají v těle materiály z feromagnetických kovů (kardiostimulátor, kochleární implantát, střepiny po úrazu, svorky atd.). Tito pacienti jsou k MR vyšetření srdce kontraindikováni.
Srdce je v levém hemithoraxu uloženo šikmo, proto používáme při jeho zobrazení odlišné roviny než při standardním vyšetření hrudníku. Základní roviny jsou vedeny horizontální a vertikální dlouhou osou srdce, spojující střed mitrální chlopně a hrot levé komory, na ně kolmá rovina zachycuje srdce v jeho tzv. krátké ose (obr. 10.13, 10.14, 10.15).
Magnetická rezonance dnes dokáže zobrazit morfologii srdce, zachytit kinetiku a funkci srdce v reálném čase, změřit průtoky krve přes chlopně a určit alespoň částečně tkáňovou charakteristiku. Mezi hlavní indikace MR srdce patří posouzení viability stěny myokardu u pacientů po infarktech myokardu. MR dokáže zobrazit poinfarktovou vazivovou jizvu ve stěně, a může tak určit její poměr vůči zdravému myokardu, což má velký význam v plánování dalších terapeutických kroků. Při velké vazivové jizvě, která nahradila více než polovinu šíře stěny resp. myokardu, nemá význam provádět složité kardiochirurgické operace ke zlepšení cévního zásobení myokardu (obr. 10.16).
Další skupinou onemocnění, která jsou vhodná z zobrazení MR, jsou záněty myokardu (myokarditidy) a perikardu (perikarditidy). Je možné zobrazit edém stěny myokardu (projeví se zvýšením signálu v T2 váženém obrazu s potlačením tuku) a postkontrastní enhancement zánětlivě změněného myokardu nebo perikardu.
Další indikací k MR srdce jsou vrozené srdeční vady, kardiomyopatie (obr. 10.17) a tumory srdce.Obr. 10.13 MRI srdce – čtyřdutinová projekce, BTFE sekvence S – interventrikulární septum, PS – pravá síň, PK – pravá komora, LS – levá síň, LK – levá komora, SA – sestupná aorta, PŽ – plicní žíly
Obr. 10.14 MRI srdce – zobrazení ve vertikální dlouhé ose, BTFE sekvence LS – levá síň, LK – levá komora
Obr. 10.15 MRI srdce – zobrazení v krátké ose od báze po hrot, BTFE sekvence PK – pravá komora, LK – levá komora
Obr. 10.16 MRI srdce – čtyřdutinová projekce, postkontrastní sken s inverzním prepulzem k potlačení signálu myokardu; patologický postkontrastní enhancement (šipka) odpovídající rozsáhlé poinfarktové jizvě zejména v oblasti interventrikulárního septa a hrotu levé komory LK – levá komora
Obr. 10.17 MRI srdce – čtyřdutinová projekce, BTFE sekvence; dilatační kardiomyopatie, dilatace levé komory (LK), oboustranný pleurální výpotek (V)
-
Radiologie_a_nuklearni_medicina
-
Nyní studovat1 Úvod
-
Nyní studovat2 Přehled zobrazovacích metod
-
Nyní studovat3 Kontrastní látky
-
•3.1 Vývoj kontrastních látek
-
•3.2 Rozdělení kontrastních látek
-
•3.2.1 Rozdělení kontrastních látek podle cílové tkáně
-
•3.2.2 Rozdělení kontrastních látek podle aplikace
-
•3.2.3 Rozdělení kontrastních látek podle změny absorpčního koeficientu
-
•3.2.4 Rozdělení kontrastních látek podle ionizačních (disociačních) účinků
-
•3.2.5 Rozdělení kontrastních látek podle osmolality
-
-
•3.3 Kontrastní látky pro RTG diagnostiku
-
•3.4 Kontrastní látky pro magnetickou rezonanci
-
•3.5 Kontrastní látky pro ultrasonografii
-
•3.6 Nežádoucí účinky kontrastních látek
-
•3.7 Zásady podávání kontrastních látek
-
-
Nyní studovat4 Zobrazování muskuloskeletálního systému
-
Nyní studovat5 Zobrazování hrudníku
-
Nyní studovat6 Zobrazování gastrointestinálního traktu, jater, žlučových cest a pankreatu
-
Nyní studovat7 Uroradiologie a zobrazování v gynekologii
-
Nyní studovat8 Neuroradiologie
-
•8.1 Obecná část
-
•8.1.1 Nativní RTG vyšetření
-
•8.1.2 Výpočetní tomografie (CT)
-
•8.1.3 Magnetická rezonance (MR)
-
•8.1.4 Angiografické vyšetření (AG), DSA
-
•8.1.5 Perimyelografické vyšetření (PMG)
-
•8.1.6 Pozitronová emisní tomografie PET a hybridní přístroj PET-CT
-
•8.1.7 Jednofotonová emisní tomografie SPECT a hybridní přístroj SPET-CT
-
•8.1.8 Pneumoeencefalografické vyšetření (PEG)
-
•8.1.9 Ultrasonografické vyšetření
-
-
•8.2 Speciální neuroradiologie
-
•8.2.1 Vývoj nervového systému a vývojové vady
-
•8.2.2 Bílá hmota mozková
-
•8.2.3 Neurokutánní onemocnění (fakomatózy, neurovývojová onemocnění)
-
•8.2.4 Poranění mozku, hlavy
-
•8.2.5 Cévní onemocnění mozku
-
•8.2.6 Cévní malformace
-
•8.2.7 Intervenční neuroradiologie
-
•8.2.8 Mozkové nádory
-
•8.2.9 Zánětlivá onemocnění nervového systému
-
•8.2.10 Patologické procesy selární oblasti
-
•8.2.11 Hydrocefalus
-
•8.2.12 Degenerativní onemocnění nervového systému
-
•8.2.13 Patologické procesy lebky, mening, obličejových dutin
-
•8.2.14 Degenerativní onemocnění páteře
-
•8.2.15 Traumatické léze páteře
-
•8.2.16 Nádory míchy a páteře
-
•8.2.17 Nenádorová onemocnění míchy a páteře
-
-
-
Nyní studovat9 Zobrazovací diagnostika orbity, očního bulbu, hlavy, krku, zobrazovací metody ve stomatologii
-
Nyní studovat10 Zobrazovací diagnostika srdce a cév
-
Nyní studovat11 Intervenční radiologie
-
Nyní studovat12 Radioterapie
-
Nyní studovat13 Souhrnné testovací otázky
-