Radiologie_a_nuklearni_medicina
12.6.3 Vedlejší účinky záření – pozdní
12.6.3 Vedlejší účinky záření – pozdní
Při ozařování zhoubného nádoru se ozařuje současně i nevyhnutelná část zdravé tkáně. K tomu, abychom snížili riziko zejména trvalých komplikací, je nutné znát toleranční dávky pro jednotlivé orgány a tkáně = nejvyšší dávky záření, které ještě nezpůsobí nevratné změny na orgánech nebo tkáních.
Tabulky dle RUBINA stanovují minimální toleranční dávku (TD 5/5), což je dávka záření, která při ozařování za standartních podmínek nezpůsobí více než 5 % těžkých komplikací v průběhu 5 let po ozařování.
Maximální toleranční dávka (TD 50/5) je dávka záření, která při ozařování za standartních podmínek vede u 50 % nemocných k těžkým poškozením v průběhu 5 let po ozařování. Orgány a tkáně jsou děleny do 3 tříd v závislosti na toleranci k záření. U orgánů I. třídy může radiační poškození vést k úmrtí jedince, u orgánů II. třídy nastává úmrtí výjimečně, poškození orgánů III. třídy k smrti nevede.
Orgány I. třídy
orgán |
poškození zářením |
TD 5/5 (gy) |
TD 50/5 (gy) |
ozářený objem |
kostní dřeň |
aplazie |
2,5 |
4,5 |
celá |
pancytopenie |
30 |
40 |
část | |
játra |
hepatitis |
15 |
20 |
celá |
25 |
40 |
pruh | ||
žaludek |
vřed, perforace |
45 |
55 |
100 cm2 |
střevo |
vřed, perforace |
45 |
55 |
400 cm2 |
krvácení |
50 |
65 |
100 cm2 | |
mozek |
infarkt, nekróza |
60 |
70 |
celý |
70 |
80 |
25 % | ||
mícha |
infarkt, nekróza |
45 |
55 |
10 cm |
srdce |
perikarditida |
45 |
55 |
60 % |
plíce |
pneumonitida |
30 |
35 |
100 cm2 |
15 |
25 |
celé | ||
ledvina |
nefroskleróza |
15 |
20 |
celá |
20 |
25 |
pruh | ||
plod |
odúmrtí |
2 |
4 |
celý |
Orgány II. třídy
orgán |
poškození zářením |
TD 5/5 (gy) |
TD 50/5 (gy) |
ozářený objem |
dutina ústní |
vřed, mukositida |
60 |
75 |
50 cm2 |
kůže |
dermatitis |
55 |
70 |
100 cm2 |
jícen |
ezofagitida, vřed |
60 |
75 |
75 cm2 |
rektum |
vřed, striktura |
60 |
80 |
100 cm2 |
slinné žlázy |
suchost úst |
50 |
70 |
50 cm2 |
močový měchýř |
svráštění |
60 |
80 |
celý |
močovody |
striktura |
75 |
100 |
5 – 10 cm |
varlata |
sterilizace |
_ |
2 |
celá |
vaječníky |
sterilizace |
2 - 3 |
6 - 12 |
celé |
chrupavka - dítě |
zástava růstu |
10 |
30 |
celá |
chrupavka dosp. |
nekróza |
60 |
100 |
celá |
kost - dítě |
zástava růstu |
10 |
30 |
10 cm2 |
kost vyzrálá |
fraktura, skleróza |
60 |
100 |
10 cm2 |
oko - retina |
55 |
70 |
celá | |
oko - rohovka |
50 |
70 |
celá | |
oko - čočka |
50 |
70 |
celá | |
štítná žláza |
hypofunkce |
45 |
150 |
celá |
nadledviny |
hypofunkce |
nad 60 |
- |
celé |
hypofýza |
hypofunkce |
45 |
200 |
celá |
periferní nervy |
neuritidy |
60 |
100 |
10 cm2 |
střední ucho |
otitis media |
50 |
70 |
celé |
vnitřní ucho |
Menierova chor. |
60 |
70 |
Orgány III. třídy
orgán |
poškození zářením |
TD 5/5 (gy) |
TD 50/5 (gy) |
ozářený objem |
sval dítě |
atrofie |
20 – 30 |
40 – 50 |
celý |
sval dosp. |
fibróza |
60 |
80 |
celý |
lymfat. uzlina |
skleróza |
50 |
nad 70 |
celá |
velké cévy |
skleróza |
nad 80 |
nad 100 |
10 cm2 |
děloha |
nekróza |
nad 100 |
nad 200 |
celá |
pochva |
vřed, píštěl |
90 |
nad 100 |
celá |
prs dítě |
žádný vývoj |
10 |
15 |
celý |
prs dosp. |
nekróza, atrofie |
nad 50 |
nad 100 |
celý |
Pozdní změny vznikají po latenci 6 měsíců až několik let. Vznikají pomalu a mohou být zaměněny s recidivou zhoubného nádoru. Pozdním změnám je nutné předcházet, protože se obtížně léčí. Příčinou většiny pozdních poškození je porušení drobných cévek a pojivové tkáně.
Kůže
Po akutních reakcích 2. a 3. stupně vzniká indurace, dále atrofie s omezením tvorby mazu a potu, nepravidelné rozložení pigmentu (nejčastěji depigmentace) a teleangiektasie, což je rozšíření drobných kožních kapilár, které nemají endotel.
Štítnice
Vzniká hypothyreosa s dobou latence až do 5 let. Změny jsou nevratné, léčba je substituční.
Oči
Při jednorázovém ozáření dávkou 2 Gy nebo frakcionovaném ozáření 4 Gy vzniká s latencí radiační katarakta.
Uši
Na zevním uchu se objevuje recidivující otok a perichondritida s ulcerací. Zhoršení sluchu v důsledku poškození vnitřního ucha je vzácné.
Dutina ústní a nosní
Dochází k atrofii s totální suchostí, případně vznikem vředů. V důsledku suchých sliznic je obtížné polykání i mluvení a ztrácí se schopnost rozlišovat chutě. Pokud byla v ozařovaném objemu kost, může se objevit i osteoradionekróza. Ta vzniká zejména na podkladě nedostatečně sanovaných zubů a po extrakci zubů.
Hrtan
Může dojít k otoku a bolestivé perichondritidě. Při vývoji vážného zúžení a stridoru je nutná tracheotomie.
Jícen
Může se objevit poiradiační stenóza, ulerozní změny nebo vzácně píštěl bronchoezofageální či mediastinoezofageální. Při vývinu píštěle je bezpodmínečně nutná gastrostomie.
Plíce, mediastinum, pleura
V návaznosti na časnou poiradiační pneumonitidu se rozvíjí plicní fibrosa. Změny na plicích jsou omezeny na ozářenou plochu a jsou poměrně ostře ohraničené na rentgenových snímcích. Jizvení a fibrosní změny v mediastinu mohou vést až k projevům městnání v horní polovině těla a k selhání pravého srdce. Na pleuře vzniká také jizvení a výrazné srůsty.
Srdce
Na myokardu vznikají jizvy, které mohou vést k poruchám rytmu, k plicní hypertenzi s přetížením pravého srdce a nakonec k jeho selhání. Ohroženi jsou zejména pacienti se současným podáváním chemoterapie s antracykliny a ozářením.
Žaludek a duodenum
Mezi nejzávažnější komplikace patří vřed s možností krvácení, perforace a následné peritonitidy. V případě perforace je nutná laparotomie a zašití vředu. Resekční léčba se nedoporučuje pro křehkost tkání a nebezpečí uvolnění stehů.
Tenké a tlusté střevo, konečník
Změny vznikají hlavně v podslizničním vazivu a stěně střeva, dochází k poruše vstřebávání živin. Může se objevit zánět s krvácením a tvorbou píštělí nebo perforací střeva. Nejčastěji vznikají píštěle rectovaginální po ozáření malé pánve. Mohou se vytvářet konvoluty ze střevních kliček, zvláště tam, kde bylo před ozařováním operováno. V případě zástavy střevní (ileus) pokud možno jen provést spojku s obejitím překážky bez resekce střeva, protože i po mnoha letech po ozařování je tkáň křehká a hrozí uvolnění stehů. V případě rektovaginální píštěle nebo stenóze na sigmatu založit střevního vývodu (anus praeter) pokud možno v neozářené části střeva.
Játra
Po ozáření dochází k zániku parenchymu s jizvením, dochází k portální hypertenzi, cirhóze a tvorbě ascitu.
Slinivka
Dochází k úbytku parenchymu s enzymovou nedostatečností.
Ledviny
Vyvíjí se svraštělá ledvina a anurie. Změny jsou nevratné, je nutná dialýza, případně transplantace ledviny.
Retroperitoneální prostor
Může dojít k zjizvení tohoto prostoru s následnou stenózou ureterů a vývojem hydronefrózy.
Močový měchýř
Dochází k fibrózní přeměně stěny močového měchýře až k svráštělému měchýři s maximální kapacitou do 50 ml. Nemocní si stěžuji na krvácení, dysurii, křeče a stálé nucení k močení.
Mozek a mícha
Je možná tvorba nekróz, které se nacházejí hlavně v bílé hmotě. Nejzávažnějším důsledkem pozdního poškození míchy je transverzální léze míšní.
Cévy
Dochází ztluštění cévní stěny až k jejímu kompletnímu uzávěru. Doba latence dlouhá až 25 i více roků po ozařování.
Skelet
Může dojít k osteoradionekróze a spontánním frakturám ozářených kostí.
Periferní nervy
Konečným důsledkem může být zjizvení a zničení nervové dráhy s klinickým obrazem parestezií a paréz.