Rehabilitacni_osetrovatelstvi

3.1 Polohování

3.1 Polohování
 
 
Poloha nemocného má značný význam v ošetřovatelské, léčebné a rehabilitační péči. Pokud je nemocný schopen samostatného pohybu, tedy je dostatečně mobilní, většinou zaujímá aktivní polohu, která je mu pohodlná a příjemná. Jinou polohu zaujímá pacient imobilní, který není schopen samostatného transferu. Jde o tzv. pasivní polohu, kterou pacient pro slabost či poruchu vědomí není schopen ovládat. V tomto případě se o změny polohy pacienta stará ošetřující tým.
 
Polohování je umístění pacientova těla a jeho částí do určité polohy tak, aby se pacient cítil pohodlně a jeho poloha nemohla způsobit poškození zdraví. Čím nižší je stupeň mobility a schopnosti sebepéče, tím potřebnější a důležitější je správné držení a polohování těla pacienta. Pacienta ukládáme do zdravých či prospěšných poloh pomocí podkládání a podpory, abychom podpořili zotavení, abychom předcházeli vzniku komplikací.
 
Definice: polohováním rozumíme uložení nemocného nebo jeho části těla tak, abychom zabránili vzniku komplikací a sekundárních změn ze špatné polohy.
 
Indikace k pravidelnému intenzivnímu polohování:
- u pacientů se ztrátou či omezením hybnosti,
- u pacientů s poruchou citlivosti určitých částí těla; senzorický deficit často provází motorickou ztrátu a je zhoršován, jestliže pacient zůstává vleže na lůžku beze změny polohy po několik hodin, pouhá změna polohy přináší řadu velmi důležitých stimulů, které mohou zlepšit senzorický a pak následně i motorický deficit.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše