Sociologie
6 Nemoc v sociologickém kontextu
6 Nemoc v sociologickém kontextu
6.3 Testovací otázky
Nemoc je druhým pojmem vedle zdraví. Při vymezení pojmu nemoc je potřebné a vhodné vycházet z pojetí celistvosti organismu a prostředí. Behaviorální přístup umožňuje chápat nemoc stejně jako zdraví, a to v rovině životních procesů člověka, které se odehrávají ve vzájemnosti člověk a prostředí.
„Nemoc v tomto pojetí pak není ničím jiným než poruchou tohoto systému. Je to potenciál vlastností organismu, které zmenšují, respektive omezují možnosti organismu vyrovnat se v průběhu života s určitými nároky prostředí, v němž člověk žije. Nemoc má stejně jako zdraví svůj aspekt biologický, psychický a společenský.“ (Bartlová, 2005, s. 43)
Sociálními rolemi lze charakterizovat společenskou stránku jedince. Nemoc brání člověku, aby plnil role, které vyplývají ze zařazení do konkrétních sociálních vztahů. Může se to týkat jeho rodinných, společenských, profesních činností, včetně soběstačnosti v běžných každodenních činnostech. Nemoc může způsobit narušení komunikace mezi členy skupiny, může snížit schopnost členů skupiny zastávat dané společenské role, plnit stanovené úkoly.
Existuje mnoho různých druhů nemocí a rozličné stupně onemocnění. Při obecné analýze je nutná určitá abstrakce.
„Předmětem zájmu sociologie medicíny je sociální stránka nemoci, tedy nemoc jako sociální stav, u něhož se současně předpokládá biologická porucha.“ (Bartlová, 2005, s. 43)
Parson definuje nemoc: „Jedná se o poruchu schopnosti individua plnit očekávané úkoly a role“.
V pojetí Parsona znamená nemoc deviaci – odchylku od normálu. Hlavním důvodem chápání nemoci jako odchylky je společenská nežádoucnost stavu a odchýlení se nemocného člověka od očekávání, které vůči němu má společnost. Nemoc se liší od deviací v tom, že není následována negativními sankcemi. Lidé nemocného neobviňují z tohoto stavu. Nemoc se často vyskytuje bez vlastního přispění člověka. Dělící čárou mezi nemocí a deviacemi je kritérium osobní zodpovědnosti.
Zdraví a nemoc lze definovat nejméně ve třech rozličných oblastech (Siegrist, 1988, s. 181):
- oblast jedince: cítit se zdráv nebo nemocen – v anglickém jazyce - illness nebo ill health
- oblast medicíny: zdraví a nemoc jako splnění nebo odchýlení se od objektivizovaných norem fyziologické regulace, organických funkcí (nemoci a syndromy jako nález – v anglickém jazyce – disease)
- oblast společnosti: speciální systémy sociálního pojištění, zdraví a nemoc z hlediska snížení výkonnosti, poskytování pomoci (poskytování zdravotní péče)
Přehled různých pohledů na nemoc daného člověka | ||
Úroveň |
Proces |
Stav |
(pohled z hlediska) |
(když se stav mění) |
(když je stav setrvalý) |
I. Organický stav |
Choroba |
Poškození, oslabení, |
(pohled patofyziologie) |
(disease) |
snížení aktivity určité fyzio- |
logické činnosti | ||
II. Funkční stav |
Nemoc |
Neschopnost pracovat, |
(subjektivní poznání |
(illnes) |
nezpůsobilost |
pacienta, jeho povědomí |
||
o tom, že něco není |
||
v pořádku) |
||
III. Sociální stav |
Nezdravý |
Zdravotně postižený člověk, |
(pohled druhých lidí na |
(sickness) |
invalida, člověk hendikepovaný, |
daného člověka) |
znevýhodněný oproti jiným | |
lidem | ||
Literatura:
BARTLOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví. Brno: Grada, 2005. ISBN 80-247-1197-4.
SIEGRIST, J. Medizinische Soziologie. 6. neu bearb. und erw. Aufl. Munchen: Elsevier, Urban & Fischer, 2005. ISBN 34-374-1232-9.