Teorie_osetrovatelstvi

13.4 Kurikulum

13.4 Kurikulum
 
 

Kurikulum

je obsah studijního programu podle Evropské strategie WHO, struktura dle kompetencí sester z ICN.

Koncepce kurikula obsahuje vstupní požadavky, předměty, výchovně vzdělávací cíle, plány (rozvrh), popis
praktických schopností a dovedností učit se a vyučovat jiné, způsoby využívání strategií hodnocení a metod vyhodnocování výsledků a vzdělávacích cílů (sylabus: podrobně rozepsané kompetence jaké budou mít studující
po dokončení studia, obsah přednášek, doporučená literatura).
Kurikulum musí připravovat kvalifikované osoby.
 
Plán kurikula musí být z hlediska kvality integrovaný:
a) struktura: logické uspořádání, vhodné proporce teorie a praxe,
b) proces: používat metody pro usnadnění integraci teoretických a praktických poznatků studentů,
c) výsledek: kompetentní všeobecné sestry a porodní asistentky.
Obsahově založeno na nejnovějších poznatcích z výzkumu.
 
Hlavním předmětem musí být teorie a praxe ošetřovatelství nebo porodní asistence.
Následující předměty zařazeny jako minimum s jasnou aplikací a jednoznačností k aplikaci do ošetřovatelství
(podpora zdraví, výchova ke zdraví, komunikace, společenské a behaviorální vědy, práce s informacemi, management).

Výuka, učení a hodnocení se musí odlišovat od tradičních způsobů výuky (student je aktivním účastníkem výuky).
Je nutné používat metody, které stimulují aktivní přípravu studentů (semináře, konzultace).
Kritické hodnocení propojení teoretické a praktické výuky (pravidelně, uplatnění, aj.).
Výuka má být zaměřena na systematickou a individualizovanou péči orientovanou na potřeby pacienta nebo zdravé osoby, rozvíjet a realizovat péči, osvojení si zvídavého, analyticky a kriticky myslet, schopnost řešit problémy,
vést lidi, aj.
Klinická pracoviště, v nichž probíhá praktická výuka, musí být pravidelně auditovaná.
 
Hlavní témata kurikula:
- teorie a praxe ošetřovatelství,
- vývoj člověka a sociální prostředí,
- podpora zdraví a zdravotní výchova,
- sociální a behaviorální vědy,
- komunikační dovednosti,
- organizační struktura a procesy,
- profesní, etické a morální problémy ošetřovatelství,
- evaluace a audit,
- etnické a kulturní hodnoty,
- etické a morální aspekty,
- klinická praxe a manuální zručnost.
 
Výchovně vzdělávací cíle
Cíl je ideální představa toho, čeho má být v činnosti dosaženo:
- všeobecné cíle: musí konkretizovat a definovat pro různé oblasti a etapy výchovy a vzdělávání,
- specifické cíle: definují stav, kterého má být dosaženo tj. změna osobnosti studenta:

a) kognitivní (poznávací - vzdělávací): zahrnují oblast vědomostí, vnímání, paměť, myšlení, tvořivost atd.,

b) psychomotorické (zručnost, návyk - dovednost): motorické, pohybové dovednosti,

c) afektivní (postojové - výchovné): zahrnují oblast citovou, postojů, hodnot.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše