Obecna_a_vyvojova_psychologie
3.3.1 Abraham H. Maslow – humanistická teorie osobnosti
3.3.1 Abraham H. Maslow – humanistická teorie osobnosti
Stručný životopis
Abraham Harold Maslow byl nejstarším ze sedmi dětí nevzdělaných ruských židovských přistěhovalců do USA. Narodil se v roce 1908 v newyorské čtvrti Brooklyn. Zajímavou okolností jeho života je jeho vztah k rodičům. Maslow velmi intensivně nenáviděl svoji matku. Popisoval ji jako hrubou, nevzdělanou, zlou osobu, která nikdy neměla pro své děti ani trochu citu. Jeho nenávist byla tak silná, že jí dokonce odmítl jít i na pohřeb. K otci měl po celé dětství rovněž značně negativní vztah. V pozdějším věku se s ním však usmířil a mluvil o něm s láskou.
Maslow vystudoval psychologii na University of Wisconsin. Jeho doktorská práce se týkala sexuálního a dominantního chování v kolonii opic. Po ukončení studia přešel Maslow na krátký čas na Columbia University a poté na Brooklyn College, na které setrval dalších 14 let. V New Yorku se v té době setkával s prominentními evropskými intelektuály, kteří imigrovali do USA (Fromm, Adler, Horneyová, Wertheimer). V této době podstoupil rovněž psychoanalýzu.
V roce 1951 byl povolán na Brandeis University coby vedoucí katedry psychologie. V roce 1961 se vzdal vedení katedry, ale působil na ní nadále coby profesor psychologie až do roku 1969. V tomto roce mu bylo uděleno prestižní neakademické místo nezávislého badatele v W. P. Laughlin Charitable Foundation v Melo Park v Kalifornii. Zde se chtěl věnovat problematice demokratické politiky, ekonomie a etiky. Své plány však nestačil realizovat. V roce 1970 zemřel na srdeční infarkt.
Maslow byl za svého života pokládán za čelního představitele americké psychologie. Založil dva časopisy, věnující se problematice humanistické a transpersonální psychologie: Journal of Humanistic Psychology a Journal of Transpersonal Psychology.
Doporučená četba
Maslow, A.H. Motivation and Personality. New York: Harper & Row, 1954. (3rd ed. 1987)
Maslow, A.H. Toward a Psychology of Being. 2nd ed. New York: Van Nostrand, 1968.
Holisticko-dynamický přístup k osobnosti
Maslow se pokusil o formulaci pozitivní teorie lidské motivace, která by umožnila systematizovat a vysvětlit klinická i výzkumná data. Tuto teorii charakterizuje jako teorii integrující funkcionalistickou tradici (James, Dewey), holismus (Wertheimer, Goldsteina, Gestalt Psychologie) a dynamické učení Freuda a dalších (Adlera, Junga, Fromma, Horneyové). Svoji syntézu označuje jako holisticko–dynamickou teorii.
Zkoumáme-li pozorně běžné tužby, tak jak se nám jeví v našem vědomí, zjistíme zpravidla, že jde vlastně o prostředky k cílům, nikoli o cíle samy. Chceme například peníze, abychom si koupili automobil. Při bližším zkoumání však zjistíme, že chceme automobil proto, že náš soused ho má a my se nechceme cítit méněcenní – chceme si tedy udržet úctu ve vlastních očích i v očích druhých.
Co je zřejmé při této hlubší analýze je, že se vždy dostaneme k určitým cílům či potřebám, za které již nelze dál postoupit. Ty se zdají být cíli samými o sobě, cíli, které nepotřebují další ospravedlňování. Tyto cíle však zpravidla nelze odhalit přímo analýzou obsahů vědomí, jsou vyvozené z těchto vědomých tužeb. Dobrá teorie motivace se proto podle Maslowa zřejmě neobejde bez zkoumání nevědomého života.
Vědomá touha nebo motivované chování mohou být navíc vyjádřením jiných neuvědomovaných cílů. Příkladem může být sex. Na vědomé úrovni si mohou různí jedinci myslet, že jim jde pouze o sexuální uspokojení. Ve skutečnosti však může jít u různých jedinců o odlišné nevědomé cíle. U jednoho může jít o potřebu stvrzení svého mužství, u jiného učinit dojem, u dalšího o potřebu přiblížit se partnerce, o potřebu bezpečí, lásky, přátelství nebo o jakoukoliv jejich kombinaci.
Je tedy obvyklé, že vědomá tužba má více než jednu nevědomou motivaci.
Hierarchie potřeb
Člověk je přitom tvorem, který neustále po něčem touží, je neustále motivován. Jakmile je jedna potřeba uspokojena, probouzí se jiná. V tomto smyslu touha po něčem může znamenat, že máme uspokojeny touhy, které tuto touhu předcházely. Potřeby tedy mají určitou posloupnost či – slovy Maslowa – hierarchickou strukturu. Maslow přitom rozlišil pět základních druhů potřeb – od fyziologických až po specificky lidské. Jejich hierarchické uspořádání představuje obrázek.
Obrázek 20 Hierarchie potřeb podle A. Maslowa.
Podle: Maslow, A. (1954). Motivation and Personality. New York: Harper & Row.
Nejvyšší místo v této hierarchii zaujímají potřeby sebeaktualizace. Podle Maslowa lze ukázat, že i když jsou všechny předchozí potřeby uspokojeny, probudí se nová nespokojenost a nový neklid, nedělá-li člověk to, k čemu je on, individuálně, uzpůsoben. Muzikant musí dělat hudbu, malíř musí malovat, básník psát básně. Člověk musí nakonec vždy zůstat věrný své přirozenosti.
Potřebu sebeaktualizace je tedy možno chápat jako potřebu aktualizovat to, čím člověk potenciálně je. Jde o vnitřní potřebu člověka stávat se sebou samým, stávat se stále více tím, čím je od přírody, tím, čím je schopen se stát. Specifická forma těchto potřeb je značně variabilní. Někdo může toužit po tom být ideální matkou, jiný po tom, být skvělým sportovcem, malířem, badatelem, vynálezcem. Právě na této úrovni existují mezi lidmi největší rozdíly.
Osm způsobů sebeaktualizace
Maslow studoval některé lidi, které pokládal za plně aktualizované. Patřili mezi ně například A. Lincoln, T. Jefferson, A. Einstein, W. James, A. Schweitzer, A. Huxley, B. Spinoza, W. Goethe, B. Franklin, T. Moore a další. Na základě těchto studií předložil mimo jiné i několik rad, jak dosáhnout tohoto stavu, jak být sám sebou. Zde jsou některé z nich:
- Prožívejte věci naplno, živě, nesobecky; vrhněte se do zážitku, plně se na něj soustřeďte, nechte se jím zcela pohltit.
- Život je neustálý proces voleb mezi bezpečím a rizikem; v zájmu růstu volte alespoň tucetkrát denně riziko.
- Nechte, ať se projeví vaše self. Zkuste se vyhnout vnějším informacím o tom, co byste si měli myslet, cítit, říkat atp. a umožněte vašemu prožitku, aby vám řekl, co vlastně skutečně cítíte.
- Pochybujete-li, buďte čestní. Nazřete-li do svého nitra a jste-li čestní, převezmete za sebe odpovědnost — a převzetí odpovědnosti je sebeaktualizační.
- Poslouchejte svůj vlastní vkus (buďte ale současně připraveni na to, že budete nepopulární).
- Využívejte vlastní inteligenci. Pracujte tak, abyste věci, které chcete dělat, dělali dobře, ať jde o cokoliv.
- Napomáhejte vzniku vrcholných zážitků.
- Zbavte se iluzí o sobě. Zjistěte, v čem nejste dobří, jaké potenciály nemáte.
- Zjistěte, co se vám líbí a co ne, co je pro vás dobré a co špatné, kam směřujete a jaké jsou vaše limity. Otevřete-li se takto sami sobě, podaří se vám identifikovat své obrany – a pak najdete i odvahu se jich vzdát.