Osetrovatelska_pece_v_dermatovenerologii
6.8 Venerologické pohlavně přenosné choroby
6.8 Venerologické pohlavně přenosné choroby
Venerologické choroby jsou infekční onemocnění, která se přenášejí z člověka na člověka přímým kontaktem, většinou pohlavním stykem. Přenos mimo pohlavní cestu je vzácný. Pohlavní choroby je nutné hlásit, evidovat a léčit, provádí se depistáž a je navázána úzká spolupráce s hygienickou službou. Mezi pohlavní choroby řadíme - syphilis – lues, kapavku – gonorea, měkký vřed – ulcus molle, lymphogranulomatosis inguinalis a AIDS, přenášejí se převážně pohlavním stykem. Jde o nemoci vyvolané zcela odlišnými mikroorganismy a s rozdílnou patogenezí, průběhem i klinickými projevy (např. syphilis byl přiřazen k oboru dermatologie, protože má ve všech stadiích nemoci bohaté a pestré kožní projevy). Výskyt: převážně u homosexuálů a u osob žijících promiskuitním způsobem života. Prevence: bezpečný sex, vyloučení promiskuitního chování. K účinné léčbě je nezbytné i přeléčení partnera a případně dalších sexuálních partnerů, odborná léčba lékařem. Základní farmakologickou skupinou jsou antibiotika, ordinují se dle citlivosti. V akutním stádiu je doporučován tělesný klid a sexuální zdrženlivost.
Syphilis - lues, příjice
Způsobuje ji Treponema pallidum (Spirochaeta pallida), přenáší se pohlavním stykem, intrauterinně, krevní transfuzí, nedodržením hygienických zásad. Má polymorfní příznaky, neléčená přetrvává desetiletí a může vést k úmrtí.
Obr. č. 25 Syphilis
I. stadium – syphilis primaria lze považovat za onemocnění převážně lokální, vzniká po prvním kontaktu s nákazou asi za 3 týdny. Onemocnění začíná v místě vstupu infekce tvrdý vřed – ulcus durum tzv. primární infekt a lokální lymfadenitis, tzv. primární komplex. Ulcus durum, který je lokalizován v oblasti genitálu, úst, rtů, prstů, u homosexuálů perianálně, v ústech, krku. Neléčený vřed přechází do dalšího stadia
.
II. stadium – syphilis secundaria za 5–6 týdnů je stadiem rozsevu pomnožených treponemat do krve a generalizovaných projevů příjice. Projeví se na kůži, sliznicích. Téměř všechny projevy I. a II. stádia jsou vysoce infekční.
III. stadium – syphilis terciaria vzniká po různě dlouhé bezpříznakové latenci (více let), postihuje jednotlivé orgány, svaly, kosti, mozek, vzniká zánět aorty. Projevuje se změnami osobnosti. Vyšetření: BWR, vyšetřování mozkomíšního moku se provádí, kde je důvodné podezření, že syfilis přešla do pozdního období a postihla nervovou soustavu. Léčba: rozhodnutí patří specializovanému dermatovenerologovi. (celková: ATB – Penicilin G, u alergie na PNC se podává Doxycyklin.
Gonorrhoea – kapavka je nejčastější pohlavní nemoc, častější než syphilis. Je to akutní hnisavý zánět způsobený baktérií Neisseria gonorrhoeae, který postihuje primárně sliznici urogenitálního ústrojí. Může způsobit i zánět oční spojivky, sliznice nosu, úst, faryngu a rekta. Krevní cestou může vyvolat i onemocnění pohybového aparátu, oční duhovky, endokardu.
Obr. č. 26 Gonorrhoea
Gonorrhoea muže – příznaky při močení, nemocný pociťuje pálení v močové rouře - zejména při močení, brzy se objeví výtok, nejprve hlenový později hnisavý, žlutý, při silném zánětu s příměsí krve. Neléčená nebo nedostatečně léčená, přejde v mírně probíhající kapavku chronickou. Komplikací bývá urethritis postgonorrhoica, neplodnost jako následek postižení kanálků nadvarlete nebo ductus defferens.
Gonorrhoea ženy – příznaky většinou nenápadné, protože ženská močová trubice je krátká, obtíže jsou málo výrazné, kapavka zůstává často nepoznaná a přechází po několika týdnech ve formu chronickou.
Cervicitis gonorrhoica – zánět hrdla děložního – k infekci dochází nejčastěji přímo při koitu, příznaky: hrdlo je zarudlé, vychlípené, vytéká hlenový, později hnisavý sekret, po přechodu do chronicity je sekret hlenohnisavý. Gonorrhoea může vyvolat septický rozsev s příznaky gonokokové sepse – meningitida, pneumonie, endokarditida, artritida.
Volvovaginitis gonorrhoica – zánět zevních rodidel a pochvy – výskyt nejčastěji u malých děvčátek, nebo u žen v graviditě, či v klimaktériu. Příznaky – zduřelá sliznice, páchnoucí zelenožlutý hnis. Vyšetření: Mikroskopické – exsudát z močové trubice mužů, u žen z děložního hrdla nebo z bartolinských žláz. Kultivační vyšetření – materiál se kultivuje na speciálních půdách (čokoládový agar s přísadou antibiotik, při teplotě 37°C), zjištěním citlivosti na ATB. Léčba: hlavním lékem je penicilín, jeho dávkování určí ošetřující dermatovenerolog dle stadia a rozsahu postižení, rozhodnutí patří specializovanému dermatovenerologovi.