Fyziologie

1.3 Základní pojmy v patofyziologii

1.3 Základní pojmy v patofyziologii
 
 
Etiologie je příčina nemoci. Příčiny jsou buď vnitřní (zejm. genetické), nebo zevní (např. choroboplodné zárodky, zevní vlivy chemické či fyzikální apod.). Mnoho chorob má etiologii kombinovanou, k vzniku nemoci vede více faktorů, často jejich kombinace. V některých případech je (zejm. zcela přesná) etiologie neznámá či známá jen částečně. Pro choroby s neznámou etiologií se používá někdy termín idiopatický či kryptogenní.
 
Patogeneze je proces vzniku nemoci, chorobné změny, sled dějů a jejich změn, které vedou k vzniku nemoci a příznaků. Ve spojení se znalostí etiologie se hovoří o etiopatogenezi.
 
Insuficience je nedostatečnost daného orgánu či orgánového systému. Systém je schopen plnit základní funkce, ale rezervy jsou vyčerpány, není schopen dostatečně zvyšovat výkon při větší zátěži.
 
Selhání je stav, kdy orgán nebo systém již neplní své funkce ani za klidových podmínek a rozvíjejí se příznaky dané neplněním funkce daného orgánu.
 
Kompenzace je souhrn dějů, jimiž se organismus či jiné orgány snaží nahradit či doplnit výpadek funkce jiného orgánu.
 
Dekompenzance je stav, kdy původní kompenzace již nedostačuje či selhala a původní chorobný stav (selhání) opět pokračuje. Může k ní dojít vyčerpáním možností kompenzace, pokračováním choroby či jinou přidanou chorobou. Samotné mechanismy kompenzace mohou při delším působení způsobit zhoršení původního stavu (kompenzace neléčí, jen dočasně a částečně nahrazuje, obv. na úkor něčeho jiného).
 
Akutní je prudký, rychle probíhající, náhle vzniklý.
 
Chronický je vleklý, trvalý. Někdy vzniká z akutního, někdy se přímo choroba vyvíjí jako chronická.
 
Symptom je příznak.
 
Syndrom je soubor příznaků v typické kombinaci.
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše