Farmakologie

3.3.2 Antidiaroika

3.3.2 Antidiaroika
 
 
Látky, které se využívají v terapii průjmů, jsou souhrnně označovány jako antidiaroika. Průjmy jsou spojeny s velkou ztrátou tekutin a elektrolytů, která vede k dehydrataci organizmu, dále s poruchou vnitřního prostředí organizmu a bolestmi břicha. Druh podávaných antidiaroik závisí na příčině průjmového onemocnění. Při infekčních průjmech se k léčbě využívají antibiotika nebo chemoterapeutika, při intoxikacích potravou se podávají adsorbencia.
Adsorbencia jsou látky s velkým aktivním povrchem schopné na sebe vázat nejrůznější toxiny a tělu nebezpečné látky, které jsou následně vyloučeny stolicí. Nejčastěji užívanými střevními adsorbencii jsou adsorpční (aktivní) uhlí, diosmektit (Smecta) či pektiny.
U infekčních průjmů se k léčbě využívají střevní dezinficiencia. Nejužívanějšími jsou bakteriostaticky, fungistaticky a antiprotozoárně působící kloroxin (dichlorchinolinol, např. Endiaron) či nifuroxazid (např. Ercefuryl), který poškozuje bakteriální DNA a komplexně narušuje bakteriální metabolizmus a tak bakterie zabíjí.
U dlouhotrvajících průjmů či farmakologicky navozených průjmů se využívají opioidní obstipancia, která snižují motilitu GIT a mají obstipační účinky (tedy mohou nejen zastavit průjem, ale i vyvolat zácpu). Jako opioidní obstipancia se využívají periferně účinní opioidní agonisté, jako např.: loperamid (např. Imodium).