Klinická propedeutika
12.5.2 Rentgenové vyšetření
12.5.2 Rentgenové vyšetření
V roce 1895 Wilhelm Conrad Röntgen objevil nový druh záření, které pojmenoval paprsky X (jako matematický symbol něčeho neznámého). V Evropě se toto záření častěji nazývá po svém objeviteli – Röntgenovo nebo rentgenové a byl prvním člověkem, který pořídil obraz kostí pomocí záření X (rentgenogram ruky Röntgenovy ženy Anny Berthy, pořízený 22. prosince 1895).
Rentgenový přístroj dnes patří k nezbytnému vybavení všech nemocnic. Vyšetření na něm zhotovená slouží lékařům ze všech medicínských oborů. Nejčastěji bývá předmětem vyšetření hrudník a plíce a kosti končetin při podezření na zlomeninu. Dále se snímkuje páteř, klouby a lebka či vedlejší dutiny nosní nebo břicho.
Vyšetření plic a hrudníku je základem radiodiagnostiky pro svou výtěžnost, jednoduchost a nízkou cenu. Ze snímku hrudníku lze potvrdit nebo vyloučit zánětlivá onemocnění plic, nádory plic a mediastina (prostor hrudníku mezi plícemi, ve kterém je uloženo srdce a další orgány), případně další plicní nemoci, dále velikost srdce a stav plicního krevního oběhu. Do jisté míry také stav přilehlých měkkých tkání a zobrazeného skeletu – žeber, přilehlých částí kostí horní končetiny a také páteře.
Všechny rentgenové snímky jsou sumační. To znamená, že v jedné rovině jsou zobrazeny všechny struktury těla, kterými paprsek před dopadem na film či snímač prošel. V jednom bodě se překrývá například zachycená část žeber a plic a může být obtížné rozlišit, zda se zobrazený nález nachází v žebru nebo plicích. Při nálezu ložiska, které je umístěno v plicích, není většinou možné určit přesnou diagnózu, spíš pravděpodobnost jednotlivých možných diagnóz a směr dalšího vyšetřování.
Rentgenové vyšetření musí být vždy cílené, provedené na základě podezření na onemocnění vyšetřované části těla. Vyšetření objednává příslušný lékař (chirurg, neurolog, internista …) pomocí žádanky, se kterou pacient přichází na radiologické oddělení a bez které nelze žádné vyšetření provést.
Rentgenové záření ionizuje a tak by se mělo provádět jen vyšetření nezbytně nutné, aby efektivně přispělo ke stanovení diagnózy. Záření poškozuje tkáně, kterými prochází, poškozuje DNA v buňkách a ve velkých dávkách může vyvolat nádorové onemocnění.
Dávky, kterým je pacient při RTG snímkování vystaven, jsou relativně zanedbatelné u skiagrafie, ale u skiaskopií (sledujeme pohyb) nebo CT již je zátěž radiační zátěž významná.
O něco vyšší jsou pak dávky při spirálním CT vyšetření, kde dávka při jednom vyšetření hrudníku odpovídá asi 200 až 300 rentgenovým snímkům hrudníku. To již zanedbatelné dávky nejsou a o to pečlivěji je třeba provedení takového vyšetření zvážit. Riziko je ve srovnání s užitkem ovšem stále tak nízké, že se jeho provedení vyplatí.
Vážnou kontraindikací rentgenového vyšetření je těhotenství. Pacientka toto vyšetření nesmí podstoupit, i když jde o relativní kontraindikaci a vždy je nutné zvažovat přínos vyšetření ve vztahu k radiačnímu riziku pro plod. Na vyvíjející se zárodek má rentgenové záření mnohem závažnější větší účinek než na dospělou tkáň a může jej nezvratně poškodit. Ženy, které jsou těhotné, mají podezření, že by mohly být těhotné nebo se pokoušejí o početí, by měly tuto skutečnost na radiologické oddělení nahlásit nebo ji konzultovat rovnou s lékařem, který toto vyšetření indikuje.
Ačkoli je rentgenové vyšetření nejstarší a nejjednodušší zobrazovací metodou, jeho obliba neklesá. Pro svou jednoduchost, dostupnost a přínos ještě dlouho bude dobře sloužit lékařům všech oborů.
Popis speciálních RTG vyšetření:
Koronarografie zobrazuje koronární (věnčité) tepny, za účelem jejich zhodnocení. Zobrazení se provádí pomocí kontrastní látky. Nejčastějším indikací k vyšetření je podezření na zúžení či uzávěr věnčitých cév. Koronarografie je invazivní vyšetření, může být spojena s určitými riziky, a proto následuje krátká hospitalizace.
Někdy se lékař ihned rozhoduje k terapeutickému řešení už v průběhu koronarografie, po vyhodnocení cévy zvýrazněné kontrastní látkou. Jedná se o ošetření – roztažení zúženého místa nebo uzávěru balónkem, většinou doplněné o zavedení tzv. stentu (kovové výztuže) do uvolněného místa. Hlavním důvodem k použití stentu je snížení rizika opakovaného zúžení. V případě probíhajícího srdečního infarktu jde o nejúčinnější léčbu tohoto závažného stavu. Tato léčebná metoda se nazývá Perkutánní koronární intervence.
Polykací akt a RTG jícnu, žaludku, nativní snímek břicha, pasáž GIT, enteroklýza, iIrrigografie i CT kolonografie tato vyšetření byly podrobně uvedeny v kapitole vyšetření břicha.