Jde o velmi časté metabolické onemocnění, jehož základním rysem je vzestup koncentrace cukru v krvi (hyperglykémie) a narušení dalších metabolických dějů. DM se dělí na dva základní typy:

 

Je způsoben absolutním nedostatkem inzulinu, který se přestává tvořit, protože došlo k destrukci B-buněk Langerhansových ostrůvků. Vzniká častěji (ale ne vždy) v dětském či mladém věku. Léčen může být pouze dodáváním inzulinu.

Je způsoben především necitlivostí tkání na inzulin (inzulinovou rezistencí). Inzulinu v krvi naopak může být i více, ale neúčinkuje dostatečně – je přítomna tzv. inzulinová rezistence. Tento typ je častější, vzniká spíše v dospělosti, minimálně 2/3 postižených jsou obézní. Výrazný je i vliv dědičnosti.

 

Hlavním příznakem je hyperglykémie. Vzniká, protože bez inzulinu či při jeho nedostatečné účinnosti glukóza nevstupuje dostatečně do buněk. Při vyšším vzestupu glukózy v krvi (norma je cca do 5,5 mmol/l nalačno), a to na 10 mmol/l a více, dochází k vylučování glukózy i močí (glykosurii). Cukr s sebou strhává vodu, takže dochází k močení většího množství moči (polyurie, osmotického typu), což vede k žízni.

 

U tohoto typu, v důsledku úplného chybění inzulinu a nemožnosti metabolizovat glukózu, dochází k nadměrnému využívání tuků (lipolýze); z mastných kyselin se pak tvoří ketolátky. Jde o kyseliny, proto dochází k okyselování vnitřního prostředí – acidóze (ketoacidóze). Dech je cítit po acetonu, ketolátky lze prokázat i v moči (ketonurie). Tyto děje jsou probírány i v kapitolách věnovaných metabolismu a vnitřnímu prostředí.

 

Jde o stavy, které mohou vést k závažným příznakům, popř. až smrti. Hlavními jsou:

- Hyperglykemické kóma s ketoacidózou se může vyskytnout u DM 1. typu. Je vysoká glykémie, ztráty tekutin, ale současně se tvoří ketolátky. K tomu se přidává silné okyselení vnitřního prostředí, může docházet až k bezvědomí a bez léčby (inzulinem atd.) ke smrti.

- Hyperglykemické kóma s hyperosmolaritou se vyskytuje u DM 2. typu, kdy se ketolátky netvoří. Vysoká glykémie a ztráty glukózy močí vedou k velkému zahuštění vnitřního prostředí (hyperosmolaritě) a těžkému stavu se závažným nedostatkem tekutiny (dehydratací).

- Hypoglykemické kóma vzniká až při léčbě, při předávkování inzulinu či některých léků. Léčí se podáním cukrů či onjekcí glukagonu.

 

Vznik komplikací souvisí především s hyperglykémií. Glukóza se navazuje na bílkoviny různých buněk a tkání, spouští tak další reakce a tkáně se poškozují. Hlavní chronické komplikace jsou:

- urychlení kornatění tepen (aterosklerózy) s projevy ischemické choroby srdeční, ischemií dolních končetin, poškozením mozkových cév atd.

- poškození drobných cév, tzv. mikroangiopatie, která je zodpovědná za další komplikace

- poškození ledvin (diabetická nefropatie), s poškozením glomerulů ledvin, se ztrátami bílkovin (nefrotickým syndromem) či selháním ledvin

- poškození sítnice (diabetická retinopatie) s možností závažného poškození zraku

- poškození nervů (diabetická neuropatie) s poruchami hybnosti, citlivosti, brněním, poruchami regulace orgánů

- diabetická noha, poškození nohou hrozící až amputací, při němž se kombinují příčiny cévní (špatné prokrvení) i nervové (špatná citlivost i trofický vliv nervů)

- častější infekce

Projevuje se zvýšenou glykémií, plod mívá větší hmotnost, těsně po narození může hrozit hypoglykémie. Je třeba dodržovat dietu, po porodu odeznívá, ale existuje riziko vzniku diabetu později.

 

Jde o jakýsi předstupeň DM 2. typu. Glykémie je jen mírně zvýšena a po jídle neklesá tak, jako u zdravého s dostatečnou citlivostí na inzulin. Často je rovněž spojena s obezitou a dostatek pohybu a dietní opatření mohou stav stabilizovat, jinak obvykle dochází k rozvoji diabetu.

 

Zvláštní forma diabetu vznikající při nadbytku glukokortikoidů (Cushingově syndromu) nebo podávání vysokých dávek kortikoidů léčebně. Název vychází z toho, že jde o steroidní hormony.

 

 

 

Nádor s nadprodukcí inzulinu, vede k opakovanému poklesu cukru v krvi (hypoglykémii), pocitům hladu, které se snaží postižený zahánět jídlem – obvykle proto bývá vyšší tělesná hmotnost. Není-li to možné, rozvinou se příznaky hypoglykémie – slabost, únava až bezvědomí, někdy křeče.

 

Glukagonom a somatostatinom jsou vzácnější nádory.