Osetrovatelska_pece_v_dermatovenerologii
1 Anatomie a fyziologie kůže
1 Anatomie a fyziologie kůže
1.1 Testovací otázky
Kůže tvoří pokrývku těla, jsou v ní uložená sensitivní nervová zakončení, potní a mazové žlázy, chlupy, nehty. Má funkci ochranou, termoregulační a výměny látek, je exkreční i dýchací orgán a svým velkým povrchem je orgán recepce.
Kůže se skládá vrstev: z epitelové pokožky (epidermis), vazivové škáry (dermis, corium), podkožního vaziva (tela sucutanea, sucutis).
Pokožka (epidermis) tvoří povrchovou vrstvu kůže, skládá se z mnohovrstevného epitelu, v povrchových vrstvách probíhá neustálé rohovění. Hraniční vrstva buněk naléhající na corium se nazývá stratum basale, v této vrstvě vznikají dělením nové vrstvy epidermis, které nahrazují vrstvy zrohovělé. V stratum basale je pigment, který dodává kůži specifické zbarvení. Nad stratum basale je vytvořeno stratum spinosum, stratum granulosum, stratum lucidum, tvořené třemi až čtyřmi řadami buněk, které obsahují množství eleidinu. Vrstva rohová (stratum corneum) je tvořená plochými zrohovělými buňkami. Ty se přeměňují v šupiny, které se postupně odlupují, jsou nahrazovány novými buňkami, z hlouběji uložených vrstev epidermis.
Mezi epidermis a koriem je vytvořená basální membrána.
Škára, dermis (corium), je tvořená vazivovou tkání. Její vlákna se vzájemně proplétají v různých směrech a tvoří hustou síť, ve které jsou uloženy cévy, nervy, svaly, žlázy a zakotvené chlupy a nehty. Korium tvoří dvě vrstvy: stratum papillare, stratum reticulare. Stratum papillare je povrchová vrstva, přiléhá k epidermis, proti které vybíhá ve vyvýšené papily. V papilách jsou obsažena nervová zakončení, krevní kapiláry a povrchové subepidermální kožní sítě. Stratum reticulare hlubší vrstva, která kůží dává mechanickou pevnost.
Tela subcutanea, (podkožní vazivo) odděluje kůži od povrchové fascie nebo periostu, je potencionální tukovou tkání, která deponuje velké množství tukových kapének má ochranou a izolační funkci při termoregulaci a konečně na některých místech má význam mechanický.
Cévy kůže tvoří hlubokou a povrchovou, subpapilátní arteriální i venózní pleteň, rovnoběžnou s povrchem a propojenou spojkami, z plexů odstupují větvičky k adnexům a do papil, kde vytvářejí kapilární klíčky. Také mízní cévy, které začínají v papilách vytvářet dvě obdobné pleteně.
Nervové zásobení kůže je cerebrospinální a vegetativní, senzitivní nervy končí buď jednoduchými volnými zakončeními, nebo speciálními smyslovými tělísky. Slouží k vnímání tlaku hlubokého čití, dotyku, tepla a chladu. Vegetativní vlákna ovlivňují funkci žláz, zejména potních, obstarávají stahování a roztahování cév a stahy hladkého svalstva.
Vlasy (capili) a chlupy (pili) vyrůstají z vlasových folikulů, které obsahuje zárodečné buňky pokožky, ze kterých vlas vyrůstá. Jednotlivé typy vlasů dělíme se na fetální velusové a terminální, dělíme je na: lanugo – chmýří, barba – vousy, hirci – chlupy podpaží, pubes – chlupy ohanbí. Zvláštní účel mají oční brvy – cilia, obočí – supercilia, chlupy v nose – vibrissae, zvukovod – tragi. Do poloviny vlasové pochvy se upíná hladký sval – musculus arrektor pili, který napřimuje vlas.
Nehet (unguis) je rohová ploténka, vyrůstá z nehtové matrix a posunuje se po nehtovém lůžku ke konci prstu. Obklopuje jej nehtový val, který u kořene nehtu přechází na měsíčkovitou bělavou lunulu jako eponychium.
Kožní žlázy se dělí na dvě hlavní skupiny: mazové žlázy a potní žlázy.
Mazové žlázy – žlázy holokrinní jsou to alveolární až tuboalveolární žlázy, připojené k pochvám chlupů, odtud přechází sekret na chlupy (vlasy) a na povrch kůže, sekret vzniká tukovou přeměnou a následujícím rozpadem žlázových buněk, které se v sekret proměňují (holokrinní žlázy), produktem těchto žláz je kožní maz (sebum), který chrání kůží.
Potní žlázy – glandulae sudoriferae, vylučují sekret vytvářený buňkami a jejich organelami, na rozdíl holokrinních mazových žlázek buňky žlázy přetrvávají. Merokrinní žlázy jsou dvojí podle povahy své sekrece: žlázy ekrinní - jejich sekretem je tekutina a žádná buněčná složka, takovými žlázami jsou malé potní žlázy, rozeseté po celé kůži; žlázy apokrinní - jsou se zvláštní funkcí a ve specifických lokalizacích, sekret obsahuje části buněk (zpravidla apikální části), které se s nahromaděným sekretem oddělují a stávají se jeho součástí. Apokrinní potní žlázy, jsou větší než potní žlázy endokrinní, produkují pot s dalšími látkami, které způsobují typický zápach sekretu. Apokrinní potní žlázy tvoří skupiny v určité lokalitě, zpravidla vázané na terciární chlupy této lokality.
Mléčná žláza (glaudula mammae) je největší kožní žláza, která podmiňuje vyvýšení zvané mamma – prs, je vyklenutý na přední straně hrudníku ženy, v němž je obsažena mléčná žláza.
Fyziologie kůže
Kůže jako hraniční orgán mezi vnitřním a zevním prostředím se v průběhu fylogenetického vývoje specializovala na základní fyziologické funkce nezbytné pro život člověka.
Funkce ochranné - chrání povrch kůže člověka působením mechanických vlivů (tlak, tření), aktinických vlivů (UV-záření). Kůže se uplatňuje jako orgán citlivě udržující homeostázu tepelnou – termoregulace, vodní a elektrolytovou, plní funkce detoxikační (léky, toxiny). Uplatňuje funkcí metabolickou – syntéza vitamínu D, metabolismus lipidů, imunologickou – tvorba protilátek. Plně funkční uplatnění kůže jako orgánu je možné tehdy, jsou-li všechny dílčí struktury kůže normálně vyvinuty.
Abnormální vývoj kožní struktury, vrstvy nebo adnexa má za následek závažné poruchy funkční, znemožňující život takto postiženého jedince, jde o abnormality podmíněné geneticky (např. ektodermální dysplazie, ichtyózy, bulózní epidermolýzy, albinizmus a další).
Nejdokonalejší vývojovou adaptaci lze pozorovat na úrovni kožního povrchu, speciálně na úrovni rohové vrstvy ve smyslu funkce bariéry chemické a vodní, kde kůže je schopná vodu vázat a odpařovat. V případě, že rohová vrstva není vyvinutá, nebo poškozená, není schopná bariérovou funkci vykonávat, jedinec je závislý na obsahu vodních pár v okolním vzduchu. Kůže a podkoží jsou zásobárnou energetických, výživných a jiných látek (tuk, sacharidy, chlorid sodný, voda). Kůže vnímá dotyk, tlak, teplo, chlad, bolest, svědění. Kůže doprovází mnoho nemocí, změny na ní jsou projevem zevních i vnitřních faktorů.
Obr. č.1- Anatomie kůže
Obr. č. 2 - Anatomie kůže
Obr. č. 3 - Anatomie kůže
Literatura:
ABRAHAMS, P. Lidské tělo – Atlas anatomie člověka. Praha: Ottovo nakladatelství, 2003. ISBN 80-7181-955-7.
ČIHÁK, R. Anatómie 3. Praha: Grada Publishing, 1997. s. 676. ISBN 80-7169-140-2.
NOVÁKOVÁ, I. Ošetřovatelství ve vybraných oborech Dermatovenerologie, oftalmologie, ORL, stomatologie. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 240. ISBN 978-80-247-3422-4.
PETROVICKÝ, P., DRUGA, R. Systematická, topografická klinická anatomie. Praha: Karolinum, 1997. s. 86. ISBN 80-7184-108-0, ISBN 80-7184-118-8.