Radiologie_a_nuklearni_medicina

12.5.5 Hypertermie

12.5.5 Hypertermie
 
 
Jde o léčbu supranormálními teplotami, tj. teplotami 41–45 °C. Hypertermie se proto používá, aby se zvýšila citlivost nádorových buněk k působení jiných léčebných metod (radioterapie, chemoterapie). Při spojení s radioterapií se projevuje radiosenzitivizující efekt redukcí reparačních mechanismů ze subletálního radiačního poškození. Nejvíce termosenzitivní jsou buňky ve fázi S a G0 , buňky s nedostatečným krevním zásobením a hypoxií. Místa na periferii tumoru jsou dobře zásobena krví – jsou radiosenzitivní, ale termorezistentní. Na tom je založen komplementární efekt ionizujícího záření a hypertermie. Nejvíce využívána je varianta ozáření a následné hypertermie asi na 4 hodiny, kdy je senzibilizační účinek hypertermie sice menší, ale využije se většího rozdílu mezi nádorovou a zdravou tkání. Termoterapie aplikuje 1–2 krát týdně, protože se po ohřevu vyvíjí termotolerance, která se projevuje odolností buněk za teploty nad 41 ºC a trvá 48–72 hodin.
 
Mezi metody lokální patří:
- regionální perfuse ohřívanou krví;
- regionální lázně;
- instalace horké tekutiny do dutinových orgánů;
- lokální aplikace ultrazvuku, radiofrekvence a mikrovln.
 
Mezi indikace hypertermie patří:
- rozpadlé kožní nádory, infikované, zánětlivé, anoxické;
- sarkomy do 4 cm hloubky;
- melanoblastomy;
- lentikulární metastasy po ozáření;
- recidivy v ozářeném terénu.
 
Kontraindikacemi jsou:
- přítomnost pacemakeru;
- velké tumory hlava a krk;
- tumory v blízkosti velkých cév.