Ekonomika a pojišťovnictví
Ekonomika a pojišťovnictví


Anotace předmětu:
Předmět je koncipován jako teoretický. Poskytuje orientaci ve zdravotnicko-ekonomické problematice. Informuje studenty o způsobu úhrady zdravotní péče a podnikatelské činnosti ve zdravotnictví a ekonomických aspektech tohoto podnikání.
 
 
Kapitoly:
 
I Ekonomika a pojišťovnictví
 
II Ekonomika zdravotnického zařízení

I Ekonomika a pojišťovnictví

Literatura:
ČESKO. Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. In: Sbírka zákonů. 1992, částka 119. ISSN 1211-1244.
PEKOVÁ, J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. přep. vyd. Praha: ASPI, 2008. 712 s. ISBN 978-80-7357-351-5.
NĚMEC, J. Principy zdravotního pojištění. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2628-1.
ŠTOHL, P. Učebnice účetnictví. Znojmo: Vzdělávací středisko Ing. Štohl, 2009. ISBN 978-80-87237-16-8.
ZLÁMAL, J., BELLOVÁ, J. Ekonomika zdravotnictví. Brno: NCONZO, 2005. ISBN 80-7013-429-1.
 
II Ekonomika zdravotnického zařízení
V této části učebního textu se budeme zabývat obecnými principy ekonomického fungování zdravotnického zařízení. Budeme se zabývat ekonomickým členěním majetku zdravotnického zařízení, ekonomickými charakteristikami jeho činnosti (náklady, výnosy, hospodářský výsledek), zásadami účetní a daňové evidence, odměňováním pracovníků zdravotnického zařízení a jeho finančními toky. Seznámíme se také s hospodářskou strategií těchto zařízení.
 
I když je ekonomické fungování zdravotnického zařízení významně determinováno jeho právní formou, rozhodnutími jeho zřizovatelů, politikou zdravotních pojišťoven a vývojem zdravotnické legislativy, základní zásady jeho ekonomického fungování jsou obecné. Většina z nich se uplatňuje ve kterékoliv hospodářské organizaci, ať působí v kterémkoliv odvětví národního hospodářství. Všechny tyto organizace musí respektovat právní řád, plnit si své daňové povinnosti a i povinnosti v rámci politiky zaměstnanosti státu.
 
I když v řízení zdravotnických zařízení platí obecné principy řízení hospodářských organizací, přece jen je zde významné specifikum činnosti zdravotnických organizací, které je třeba v řídící činnosti respektovat. Těmito specifiky jsou:
a) zákonná povinnost poskytnout některé služby bez ohledu na jejich ekonomickou přínosnost pro poskytovatele;
b) regulační mechanismy uplatňované zdravotními pojišťovnami a i státem ve snaze nezvyšovat obecné náklady na zdravotní péči;
c) vědecký pokrok v medicíně a nutnost jeho promítnutí do úrovně služeb poskytovaných zdravotnickým zařízením;
d) vysoký podíl kvalifikované živé práce a velmi omezená možnost nahradit ji technickými prostředky;
e) povinnost respektovat řadu právních předpisů, které omezují předmět činnosti zdravotnického zařízení, stanovují požadavky na personální a věcné vybavení, hygienické zabezpečené apod.
f) zvyšující se požadavky klientů (pacientů) na úroveň služeb bez možnosti promítnout tyto zvýšené nároky a s nimi spojené náklady na zdravotní služby do ceny za ně;
g) forenzní odpovědnost za výsledky poskytovaných služeb.
 
Řízení zdravotnického zařízení je také odlišné podle toho, jaký druh a formu zdravotních služeb poskytuje. Jiné bude u zdravotnických zařízení poskytujících jen ambulantní zdravotní péči, jiné u těch, které poskytují lůžkovou péči, jiné v případě lékáren apod.
 
Přes tato specifika zdravotnictví vidíme, že i do této oblasti intenzivně pronikají podnikatelské aktivity, které s sebou nesou zvýšené požadavky na hospodárnost a efektivnost poskytování zdravotních služeb. Jde však o to najít potřebné proporce mezi požadavky na vysokou kvalitu a dostupnost poskytování zdravotních služeb na jedné straně a na druhé straně požadavky na úspornost nákladů na tyto poskytované služby, a to jak v „podnikovém“, tak v celostátním měřítku.
 
 
Předchozí