Cíle studijního předmětu: Osvojit si základy radiokomunikace v záchranářské praxi, seznámit se s konvenčními a moderními technickými prostředky radiokomunikace, komunikačními systémy v České republice, v příhraničních oblastech sousedních států a specializovanými městskými radiokomunikačními systémy, získat informace o globálních systémech radiového určování polohy a systémech podporujících aktivní vyhledávání osob.
Výstupy z učení
Po absolvování předmětu student/ka umí: - pužívat odbornou terminologii - vyjmenovat zákonné normy v oblasti telekomunikace - popsat komunikační systémy v ČR, technické prostředky radiokomunikace - ovládat zdravotnický software - orientovat se v globálních systémech aktivního vyhledávání osob - popsat vybavení sanitních vozů, operačních sálů, oddělení JIP a ARO - používat přístroje k monitorování a přístroje k UPV.
Osnova
Obsahové zaměření přednášek:
1. Měřicí a registrační diagnostické metody – elektrodiagnostické, elektrochemické, možnosti monitorování. Monitorace EKG, EEG, požadavky na biozesilovač. Defibrilátory, principy, indikace užití, kardiostimulace externí, intravazální, kardiovertery. Monitorace CNS.
2. Zobrazovací diagnostické metody, principy, termografické, ultrazvukové, doplerovské a radionuklidové.
3. RTG, CT, MR. Laboratorní metody monitorace v neodkladné péči: glukometrie, vyšetření krevních plynů a ABR, Point-of-care-testing.
4. Umělá plicní ventilace, principy a možnosti monitorace. Invazivní/neinvazivní UPV, nekonvenční techniky UPV.
5. Infuze – lineární dávkovač, infuzní pumpy
6. UZ diagnostický a terapeutický systém
Literatura
povinná literatura
MÁLEK, J. Praktická anesteziologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2016. ISBN 978-80-247-5632-5. info
PENHAKER, M; P TIEFENBACH M IMRAMOVSKÝ a F KOBZA. Lékařské diagnostické přístroje - učební texty. Ostrava: TU Ostrava, 2004. info
doporučená literatura
Všechna legislativa v platném znění.
Základní dokument ITU – Radiokomunikační řád. http://www.itu.int/home/index.htlm
REMEŠ, R. a S. TRNOVSKÁ. Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4530-5. info
ČESKO. Zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě. In Sbírka zákonů. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2011. info
HANUS, S. Bezdrátové a mobilní komunikace. 1. vyd. Brno: ČVUT, 2005. ISBN 978-80-214-2817-1. info
ČESKO. Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. In Sbírka zákonů. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2000. info
ČESKO. Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). 2000. info
Metody hodnocení
Docházka 80 % Zápočtový test (min. 70% úspěšnost)
Odkaz a informace učitele
Předmět je zaměřen teoreticko-prakticky a je základní součástí komplexní přípravy pro výkon povolání zdravotnického záchranáře. Úkolem je seznámit studenty s principy chování v radiotelefonní síti, používání mezinárodních značek a volacích znaků, signálů a písemností, obrazů, zvuků nebo zpráv všeho druhu po vedení, rádiem, opticky nebo jinými elektromagnetickými soustavami.
Studijní pomůcky: BÖHM, K. Rádiové komunikace. Praha: VŠZ, o. p. s., 2015. ISBN 978-80-905728-4-3. Studijní materiál – e-learningová opora v IS. BÖHM, K. Základy radiokomunikace, telefonní a datové komunikace a satelitní navigace. Praha: VŠZ, o. p. s., 2015. ISBN 978-80-905728-6-7. Studijní materiál – e-learningová opora v IS. Zdravotnické portály dle uvážení vyučujícího (např. MZ ČR, NCO NZO, SZÚ, ČAS, MEFANET, EDU SESTRA, B. BRAUN, Hospital TV).