Osetrovatelska_pece_ve_stomatologii

4.3 Protetika

4.3 Protetika
 
 
Protetická stomatologie - je zaměřená na doplnění chybějících tkání a struktur - jednotlivých zubů, skupin zubů, chrupu jako celku, tvrdých i měkkých tkání alveolárních výběžků i čelistních kostí. Cílem protetické sanace chrupu je rehabilitovat pacienta funkčně i esteticky. K těmto účelům používané zubní náhrady, které rehabilitují pacienta právě po stránce funkční, estetické, ale i fonační a mají
i preventivní význam, jelikož eliminují škody na žvýkacím aparátu vzniklým jako následek ztráty či poškození zubu. Zubní náhrady se zhotovují v laboratoři na základě sádrových modelů totožných se situací v ústech pacienta.
 
Zubní korunka je nejmenší zubní náhrada. Ošetřující lékař jí zhotovuje při ztrátě tvrdých zubních tkání, která nelze řešit konzervativně výplní. Korunku tvoří plášť z umělého materiálu, který pokrývá obroušený pahýl klinické korunky přirozeného zubu a funkčně i morfologicky jej začleňuje do zubního oblouku. Korunka může pouze doplňovat tvar zubu, případně slouží jako opora snímatelné náhrady nebo funguje jako pilíř k zhotovení můstku.
 
Můstek je fixní náhrada, kterou tvoří korunky a mezičleny spojené v jeden celek. Mezičleny jsou zubní náhradou v místech chybějících zubů. Korunky (pilíře) upevňují můstek na obroušené přirozené zuby, které většinou ohraničují nahrazovaný defekt. Indikace můstku je ztráta zubů, onemocnění parodontu, rozštěpové vady, vrozené vady postavení zubů. Můstek se dá v určitých situacích nahradit zubním implantátem.
 
Zubní implantáty nahrazují jednotlivé zuby, jejich skupiny nebo celé zubní oblouky. Jsou variantou ošetření na místo můstků a snímatelných náhrad. Nitrokostní část implantátu je zavedena přímo do kosti čelisti a v podstatě nahrazuje skutečný kořen. Do této části se poté připevní suprastruktura, která již nahrazuje vlastní klinickou korunku zubu.
Úspěšnost zubních implantátů závisí na technice zavedení, indikaci ošetření a na celkovém zdravotním stavu pacienta. Některé chorobné stavy jsou relativní nebo i absolutní kontraindikací k ošetření implantáty a mohou ovlivnit jeho vhojení – např. diabetes mellitus, metabolické poruchy, osteoporóza, poruchy imunity. Při nedostatečné úrovni zubní hygieny a kouření se snižuje schopnost organizmu implantát z dlouhodobého pohledu přijmout. Věk není pro úspěch implantace rozhodujícím faktorem.
Kostní tkáň musí mít také odpovídající objem a určitou kvalitu k zavedení implantátu. V některých případech s nedostatkem kosti je možné využití augmentace kosti (zesílení tloušťky čelistní kosti speciální směsí) a řízené kostní regenerace s použitím kostních štěpů, bariérových membrán, bioaktivní keramiky.
 
Snímatelné zubní náhrady – tvoří velkou a různorodou skupinu náhrad. Jedná se
o částečné snímatelné náhrady nebo celkové náhrady. Částečné snímatelné náhrady nahrazují pouze určité úseky zubních oblouků (zubů i měkkých tkání). Zhotovují se většinou při větším rozsahu postižení, kdy již není možná rehabilitace pacienta fixní náhradou. K retenci využívají zbytkový chrup. Celkové náhrady nahrazují celý zubní oblouk pacienta a jsou zhotoveny z umělých hmot.
 
Užívaní náhrad, komplikace – protetické náhrady představují cizí tělesa, na která biologické tkáně reagují s různou intenzitou a kvalitou.
Náhrada působí na tkáně negativně na podkladě:
 - bakteriologickém - protetické náhrady se mohou stát útočištěm bakteriálních kultur, jelikož představují retenční místa plaku, který se usazuje, jak na zubech, tak na náhradách.
- elektrogalvanickém – v případech přítomnosti více kovů a slitin v ústech pacienta může docházet ke vzniku galvanických proudů, které mohou mít různé projevy. Nejčastější jsou pocity pálení, parestézie jazyka a pachutě.
- chemických vlivů – z náhrad se mohou uvolňovat v dutině ústní v malých koncentracích, ale dlouhodobě, některé látky chemické povahy (např. zbytkového monomeru z polymetylmetakrylátů – snímatelné náhrady). Tento projev se vyskytoval spíše u starších a méně kvalitních materiálů.
 - alergickém a toxickém – jedná se o reakce na používané kovové konstrukční prvky náhrad. Alergické reakce jsou nejběžněji na kovové prvky v dentálních slitinách nebo metalmetakrylát v pryskyřicích. Nejčastěji se projevují zarudnutím sliznic a pocity pálení.
- mechanických vlivů – náhrady mohou působit lokální traumatizaci, provokovat k nezánětlivým proliferacím sliznice, mohou působit nežádoucím ortodontickým účinkem na zbývající zuby, případně omezit růst a vývoj čelisti. Tento aspekt se dá eliminovat precizním a korektním zhotovením náhrad. Po zhotovení nových snímatelných náhrad dojde často ke vzniku dekubitů. Pro to je nutné pacienta zkontrolovat a případně protézu upravit.
Působení jednotlivých faktorů se může navzájem překrývat a kombinovat a může být příčinou i kombinovaných klinických obtíží. Náhrada, která není přizpůsobená morfologicky i funkčně stomatognátnímu komplexu, může mechanicky traumatizovat nejen lokálně (dekubitus), ale i přeneseně (svalstvo, kloub) ve smyslu funkční poruchy.